Článek
MUKL - Muž určený k likvidaci (slangově)
Vít Rakušan se stal, jak se zdá, terčem vší nenávisti v zemi. Ať udělá cokoliv, vše je špatně. Stačí se podívat na jeho sociální sítě, a budeme konfrontování s tím nejspodnějším dnem diskusní fronty.
Ne, můj blog není předvolebním PR ani pro Rakušana, ani pro jeho stranu. Chci jen poukázat na nesmyslný hon na člověka, který dělá svou práci, no, a protože je to práce a protože je to člověk, tak nelogicky nedělá bezchybně. A tak se ta nejhlučnější část diskutérů a občanů předhání v tom, kdo napíše největší urážku, kdo jej co nejvíce poníží. Ale mají tito novodobí Koniášové pravdu?
Nejnověji se do ministra vnitra pustila, nejprve Kateřina Konečná, protože má pocit, že se vrátily časy její rodné strany. Domáhala se řešení útoků na její politickou kampaň. O tom jsem mimochodem psal v předešlém blogu. A pan Rakušan jí vysvětlil, že doby, kdy ministr úkoloval policisty, jsou naštěstí pryč.
Krátce na to ministra interpeloval poslanec Čunek, kterého rozzuřilo, že policie nezasáhla proti narušitelům demonstrace, která protestovala proti potratům. A zde opět stejný modus operandi. Požadavek, aby ministr úkoloval, a dokonce i trestal. I panu Čunkovi se dostalo vysvětlení, že ministr vnitra netrestá a k oné demonstraci, že policisté postupovali nanejvýše správně. Měli totiž jen dvě možnosti. Snažit se znesvářené strany uklidnit, anebo použít donucovací prostředky, tedy obušky a pouta a mlátit kolem sebe, hlava nehlava. To už tady ale bylo. Ti starší z nás to pamatují z roku 1989, ti mladší pak ze zásahu proti technařům, který posvětil tehdejší ministr Paroubek.
To, že tentokrát policie nesáhla k podobnému řešení je jen správně.
Jenže tím se opět rozpoutal hon na ministra. Logický v předvolebním čase, nelogický svou agresivitou a neomaleností. A signifikantní v tom, jak tito hrdinové diskutérského bojiště, vůbec nechápou podstatu práce v tomto úřadu a nechápou, či nechtějí chápat zákonné normy demokratické společnosti. Je proto děsivá představa vítězství jejích favoritů v následujících volbách. To už bychom se nemuseli obávat ani těch ruských tanků, protože by národ zničil touto nenávistí a zlobou sebe sám.
Pan ministr vnitra se stal tím příslovečným muklem. Tedy mužem určeným k likvidaci. Nikoliv snad fyzické, i když i tím hrdinové internetové anonymity často hrozí. Především ale likvidaci politické. A hodí se k tomu jakákoliv lež, jakýkoliv nesmysl.
Upřímně řečeno ale, ten, kdo přijde do úřadu po Rakušanovi, to nebude mít o moc jednodušší. Protože nenávist je návyková. A ti, kteří ji propadnou, už nebudou ochotní přestat.
