Článek
V minulosti býval tento akt často kritizován a panovaly obavy, že některá ocenění nebyla primárně odměnou za práci a zásluhy, ale spíše za přítulnost či podporu. Těžko soudit, zda se jednalo o pravdu, nebo o pomluvu. Pravdou je, že existují případy, kdy si člověk mohl hlavu ukroutit údivem nad tím, zač dotyčný tu medaili vlastně dostal.
Ale jmenovat nebudu. Jednak to není slušné, nezávidím, a už to proběhlo, tak proč se vracet.
Jsem ale rád, že mohu s radostí kvitovat, že letošní ročník proběhl bez podobných extrémů.
Mohu-li soudit, tak všichni ocenění si to zasloužili. Jmenovitě Řád bílého lva pro paní Janžurovou je důstojnou odměnou za její uměleckou kariéru. Totéž platí i pro pana Arnošta Goldflama, který se zasloužil o výchovu mladé generace a ve svých rolích přináší radost a pohodu. Příjemným překvapením pro mě bylo ocenění Tomáše Hradílka, člověka pevného charakteru, který svou činností přispěl k pádu režimu v roce 1989. Nejednalo se přitom o disidentského prominenta, ale o „dělníka opozice“.
Velice mě zahřálo také ocenění pro paracyklistu a paralympijského vítěze Jiřího Ježka. Mám totiž pocit, že parasportovci jsou v České republice trochu mimo zájem médií a sportovních funkcionářů a že se na jejich výkony a reprezentační úspěchy nepohlíží tak, jak by si zasloužili. Přitom veřejnost jistě ani netuší, že mnohdy si musí účast na soutěžích i výstroj hradit sami namáhavým a ponižujícím hledáním sponzorů. Rozpočet prostě s těmito sportovci moc nepočítá. A tak i toto ocenění je pro ně vzpruhou a ukazuje, že alespoň někdo je vidí a respektuje.
Letošní rozdávání vyznamenání, jak jsem napsal, proběhlo bez extrémů a pozornost části veřejnosti se snad věnuje ceně pro Jana Hřebejka.
Ostatně jména největších kritiků hovoří sama za sebe.
Myslím si, že kritici se zde mýlí, když spekulují o vděku za podporu. Umím si představit jinou osobnost, pokud by měl být prezident takto povrchní a rozdávat medaile za reklamu. Osobnost méně kontroverzní, než je pan Hřebejk. Takže si myslím, že on opravdu někoho zaujal svou tvorbou natolik, že jej navrhl a prezident schválil. Nic více bych v tom neviděl.
Letošní oslavy výročí 28. října proběhly v důstojném duchu tak, jak si tento svátek zaslouží. Jedinou kaňkou byla reakce bývalého prezidenta Miloše Zemana, který se nedokázal přenést přes své ego, že nebude středem pozornosti, a odmítl se slavnosti zúčastnit. Tím ale nepotrestal Petra Pavla, ale sám sebe. Navíc jasně ukázal, jaký vztah k historii České republiky, respektive Československa má.
