Článek
Ale co to blábolím? Oslovuju v perexu premiéra, jako by tento blog měl číst. Houby. On dokáže maximálně hopsat na nějakém koncertě, ale že se mu hroutí pozice v politice, to si nepřipouští.
O panu Babišovi si můžeme myslet, co chceme, nicméně jedna věc je jasná. Je to přísný pragmatik, proto je neuvěřitelné, že se nechal koaličními partnery takto vlákat do pasti.
Českou televizi vám nedáme. Ani rozhlas ne. Slyšíte nás?
Ne, neslyší. Jsou totiž v šoku. Nemohou pochopit, že český člověk pohrdl nabídkou odpuštění poplatků. To je totiž něco, čeho se politik bojí nejvíc: že občan ztratí zájem o prebendu. Od toho je totiž jen krůček ke ztrátě kontroly nad národem, a to je průšvih. No a jak se zdá, ta chvíle se blíží. Struna je napjatá tak moc, že hrozí prasknutí.
Opravdu je ČT tak milována, že jsou občané ochotni dále platit pravidelné poplatky?
Ale vůbec ne. Jenže někdo začal mít pocit, že tisíckrát opakovaná lež se stane nakonec opravdu pravdou, a tak dlouho ty lži do prostoru vrhal, až lidé konečně pochopili, kde pravdu najdou. Jistě, ČT rozhodně není svatá a i zde se chrání jisté zájmy jistých skupin. Bylo to tak v minulosti, je to tak nyní a bude tomu tak i v budoucnu. Rozdíl je ale v míře, jak moc z nás kdo dělá blbce. Ovšem co je podle mě nejdůležitější, je fakt, že při sledování zpráv či publicistiky nemáte pocit, že se vrací diktatura proletariátu.
Padne tedy konečně vláda, nebo ne?
Tak nejsem takovým optimistou jako pan Rakušan, který už téměř slaví. Kolik lidí dnes na náměstí dorazí, netuším, ale určitě jich nebude tolik, aby to vedlo k pádu, k demisi. Nicméně jedna věc se stát může a já věřím, že se i stane. Ten pátečně-sobotní sněmovní cirkus způsobí v koalici rozkol a probudí tetičku nedůvěru. Pokud se v Andreji Babišovi nepletu a celá akce proběhla bez jeho posvěcení, pak konečně snad pochopil, že Tomio Okamura nepatří k těm, kterým se dá věřit. Z mého pohledu je rozpad koalice nevyhnutelný a otázka není zda, ale kdy.
