Petr Fiala besedoval v Brně

Byl jsem zvědavý, nakolik se debata bude lišit od jiných měst.

Lišila se především a hlavně tím, že do sálu se ve větším než malém množství dostala skupina propalestinských křiklounů, kteří otravovali i v jiných městech a svými nesouvislými hysterickými výkřiky narušovali průběh setkání. Je zarážející, že tuto skupinu zřejmě, podle moderátorky paní Pazderkové tvořili studenti, což vlastně potvrdila i dívenka, která se dostala k mikrofonu a která s velkými obtížemi položila Petru Fialovi, podle svých slov, prostou otázku. Už jen znění tohoto dotazu ukázalo, že ti, kteří slečně tleskali, stejně jako ona sama, se hodně velkým obloukem minuli s logickým uvažováním a přehledem v dané problematice.

Dívka se totiž ptala, proč Česká republika podporuje Izrael, který byl uznán mezinárodním soudním dvorem jako apartheid, nedemokratický, v jehož čele stojí uznaný válečný zločinec. A doplnila svůj dotaz o jakási čísla mrtvých v Gaze, která prý přinesl nějaký časopis.

Přiznám se, že mi bylo a je dost smutno nad myšlením části studentů, nad jejích ochotou fanaticky papouškovat nesmysly, a dokonce bohapusté lži. Nebudu se vyjadřovat k oněm číslům, protože pokud bychom měli věřit, že číselné údaje jsou pravdivé, pak by v tuto chvíli v Gaze nebylo už živé bytosti. Jen si vzpomeňte na hrůzná numera, kterými nás před časem krmil Tomáš Klus a jemu podobní. A nebudu podrobně rozebírat ani nesmysl o zavražděných civilistech, i když u studentky sociálních věd bych očekával lepší právní terminologií.

Chci ovšem poukázat hlavně na lež o tom, že jakýkoliv soudní dvůr rozhodl o tom, že Izrael je stát apartheid, že Netanyahu je válečný zločinec. Tato nehorázná lež se šíří už takovou rychlostí, že občas i seriózní media jí opakují. Podobně jako další nesmysl o tom, že v březnu Izrael jednostranně přerušil příměří.

Nic takového. Nikdy nedošlo k žádnému rozhodnutí ani rozsudku. Jsou tady jisté snahy, ale to je tak asi vše. Označit Izrael za apartheid může jen někdo, kdo tam nikdy nebyl, nic o této zemi neví a čerpá jen z různých pochybných zdrojů.

Na panu premiérovi bylo vidět, že se mu na tuto otázku neodpovídá snadno. Jak také odpovědět přesně někomu, kdo svůj „prostý“ dotaz musí namáhavě číst z papíru a je tak jasné, že neví, nač se ptá? A hlavně, jak odpovědět, když do řeči mu skáče dav nevychovaných, nemající elementárního ponětí o slušné diskuzi? Přestože odpověď Petra Fialy byla vyčerpávající, následoval křik, urážky a mávání transparenty. Zajímavý byl v jednu chvíli pohled do tváří části této skupiny, kde bylo možno vidět, jak se baví a že vlastně jediným jejích cílem je být vidět a slyšet.

A je nutno vyseknout poklonu paní Pazderkové, s jakou grácií umravňovala zdivočelé křiklouny..

Nechci, aby to bylo pochopeno špatně. Pavel Novotný mi strašně pije krev a považuji jej za ostudu, nicméně jednou řekl cosi, co v porovnání s chováním těchto propalestinských skupin dává trochu smysl. On řekl, že lidé v Česku by měli zažít to, co zažívají lidé pod útlakem Rusů na Ukrajině. On to tedy napsal jinak, ale nebudu to přesně opakovat. Pointa je v tom, že dnešní generace, díky mírovému vývoji v Evropě neví, co je to žít ve válce, ve strachu z války, v neustálých obavách z agrese. Proto když o něčem podobném čtou nebo to vidí, jsou schopni věřit spíše agresorovi než oběti.

Ano, Izrael je oběť. Ode dne vzniku čelí neustálým útokům. Jak formou přímé agrese, tak i teroristickým útokům. Jsou snadno dohledatelné případy vražd malých dětí během spánku. Bombové útoky na tržištích nebo útoky nožem v autobuse či ulicích. Od roku 2007 pak neustále raketové útoky z pásma Gazy, které jsou následovány nadšenými reakcemi tamních obyvatel. Teroristický útok ze 7. října byl tou pomyslnou poslední kapkou, která jednou musela přijít a jakkoliv můžeme a musíme litovat nevinných obětí, žen a dětí, jejích smrt nejde na vrub Izraeli, ale Hamasu a na něj napojené zločinné skupiny jako PIJ. A není bez zajímavosti, že vedení těchto skupin není v Gaze, ale je rozlezlé v Kataru, Ománu, Egyptě a kdoví kde ještě, možná i v Evropě. Tito zločinci žijí v přepychu, v dostatku a rozhodují o životě a smrti palestinského obyvatelstva. Ne Izrael.

Pan premiér tuto část diskuse ustál na chvalitebnou. Od výborné jej dělil fakt, že z mého pohledu nedělá Česká republika pro Izrael dost. Důležitá věc už se asi v tomto volebním období nepodaří. Přesunout velvyslanectví do Hlavního města Jeruzaléma. To by byl krok, který by jasně ukázal, že Česká republika stojí pevně za právem Izraele na existenci a bezpečnost.