Článek
"Ten dělá to a ten zas tohle … “, určitě si pamatujete na Werichovu pohádku, kde zpívá, jak je každá profese důležitá. Ale v dnešní společnosti spousta lidí považuje některé povolání za podřadné a svým dětem diktují kam mají jít na školy, co je má bavit atd. Tak vzniká společnost plná frustrovaných lidí, kteří se do práce netěší, dělají co je nebaví a nenaplňuje. Jak to tedy je? Jsou některé práce podřadné?
Moje kadeřnice mi vyprávěla, jak její klientka mluvila o své dceři. Dcera se jí svěřila, že by chtěla jít studovat na kadeřnici. Paní z toho byla naštvaná, že přece její dcera není tak blbá, aby dělala kadeřnici. To bylo dost povrchní a necitlivé prohlášení přímo před kadeřnicí. Proč by její dcera nemohla dělat kadeřnici? Když by jí to bavilo, naplňovalo a ještě i živilo? A kdybychom té paní řekli, že jednou bude její dcera dvorní kadeřnice prezidenta a známých osobností, byla by spokojenější?
Proč vlastně dětem lajnujeme budoucnost podle nás a nenecháme je se svobodně rozhodnout? Chceme pro ně to nejlepší, ale co to „nejlepší“ je?
Ta má kadeřnice mi také vyprávěla svůj příběh. Její rodiče ji také přesvědčovali, aby nešla na učňák. Musela zabojovat, aby jí dovolili dát si přihlášku na kadeřnici a dneska dělá to co jí baví a živí. Ano, někdy je z práce unavená, někdy se jí nechce vstávat jako každému, ale ta samotná práce jí naplňuje a neměnila by.
A teď si představte, že by šla třeba na pedagogickou školu, se sebezapřením by ji vystudovala a co pak? Nastoupila by do školy a učila, ale brzo by byla vyhořelá, protože by jí ta práce vůbec nebavila a nenaplňovala.
Určitě se mezi čtenáři najdou tací, kterým rodiče něco rozmluvili, vybrali jim jinou školu a teď jsou rádi, že to tak bylo, vydrželi v oboru a jsou spokojení a já jim to moc přeji. Jen si myslím, že více bude těch, co mají v dospělosti pořád pocit vnitřního nenaplnění. Že je mnoho těch, co dělají práci jen kvůli placení účtů, ale vůbec jim ta práce nedělá radost. Tomu často říkáme „dospělý život“. Určitě si říkáte, že každého nemůže živit to, co ho baví. Ale proč by nemohlo? Kdybychom byli už od dětství rozvíjení v tom, na co máme talent a zajímá nás, tak by mnohem více lidí dělalo to, co je baví. A ano, někoho baví péct rohlíky a koláče, někdo rád buduje a staví, někdo rád počítá a projektuje, někdo jiný si třeba založí firmu na úklid, jiný chce učit, jiný léčit atd. atd. Svět by se nerozpadl, kdybychom si dovolili naslouchat sobě a rozvíjet se v tom, co nám dává opravdový smysl.
Umíte si představit, že by v nemocnici nikdo neuklízel? Že by se zavřely všechny pekárny ve vašem městě? Že by vám nikdo nevyvezl měsíc popelnice? Že by vám rupla vodovodní přípojka a nebyl by v okolí žádný instalatér? Že by ve městě nebyla jediná otevřená restaurace? Žádná práce není podřadná, jen jsou některé podceňované a byli jsme od nich odrazováni. Jenže každý z nás má na tomhle světě nějaké poslání, není škoda ho zahodit a žít celý život s vnitřní nespokojeností?
A teď si představte, že ten protivný doktor, kdysi snil být farmářem. Rozhodne se pro změnu a vy si od něj jezdíte kupovat mléko, sýry a z razu je to úplně jiný člověk, spokojený, milý. A ta vyhořelá učitelka, co chtěla vždycky dělat aranžmá z květin. Rozhodne se pro změnu, otevře si květinářství a dělá aranžmá pro svatby a oslavy, s úsměvem a se spokojeností. A ta zakaboněná prodavačka u zeleniny, vlastně nikdy nechtěla být prodavačka, jen jí vtloukali do hlavy, že není chytrá, ale byla vždycky nadaná na pohyb. Udělá si kurzy jógy aj. A začne nabízet lekce, ale v budoucnu to rozšíří i na online lekce, pro ty kdo rádi cvičí doma.
Čím vlastně měřit úspěch? Tím kolik kdo má domů? Kolik kdo má peněz? Neměli bychom ho raději měřit tím jak je kdo spokojený, jestli dělá rád to co dělá a dělá to s úsměvem?
Na závěr už snad jen můj oblíbený citát: „Když mi bylo 5 let, matka mi neustále říkala, že štěstí je klíčem k životu. Když jsem šel do školy, ptali se mě, co chci být, až vyrostu. Napsal jsem „šťastný“. Řekli mi, že jsem úkol nepochopil, a já jim řekl, že oni nepochopili život.“ — John Lennon
Zdroj: https://citaty.net/citaty/1980386-john-lennon-kdyz-mi-bylo-5-let-matka-mi-neustale-rikala-ze-s/
rrMMMTeď
