Článek
Když tradici občas přehlížíme
Také máte občas pocit, jako by se zastavil čas? Mně se to stalo celkem nedávno. Jako tradičně se ve městě konalo zahájení lázeňské sezóny. Popravdě, nikdy mě tato akce nelákala. Bydlím tady od narození, a tak nějak to k tomu městu patří. My starousedlíci to bereme jako rutinní záležitost.
Letos se to však nějak sešlo a s dcerou a několika přáteli jsme se rozhodli vyrazit na dopolední trhy. Ještě dříve, než byla lázeňská sezóna definitivně odklepnuta. Jak se tak díváme na nabízené zboží, napadlo mě, co si dát k té příjemné procházce oplatku? Kolik let jsme ji vlastně neměli?
S nadšením jsme si to rovnou zamířili do tradiční oplatkárny u kruháče. Malebná prodejna s dlouholetou tradicí, kde vám také k oplatce uvaří i dobré cappuccino. Už od dveří na vás dýchne něco… pozitivního, příjemného. Ano, vůně oplatek!
Co si dát oříškovou nebo čokoládovou? Z dětství si pamatuji, jak jsme si s mojí mamkou dávaly obě dvě. Pro radost. Na chuť. Do každé nohy! Vzpomínám si, že to také bylo jednou za čas, ale ty chvíle v nás zůstanou ve vzpomínkách asi napořád. Jako by se dnešní dny posunuly do mých dětských let?
A tak se dvěma oplatkami v ruce jsme se šli projít mariánskolázeňskými parky, nachystané na zahájení lázeňské sezóny. Jak jsme se tak promenádovali, nadchl nás jeden z vystavených plakátů. Konkrétně ten o výrobě oplatek. Jakýsi černobílý obraz s pánem, který peče oplatky. Vždyť oplatku právě držíme v ruce! Nešlo se nezačíst…
Tradiční oplatky slaví 170 let
První oplatka tu spatřila světlo světa před 170 lety. Podle historických zmínek je začal péct jistý cukrář Karel Reitenberger v domě U tří bažantů v roce 1856. Později se oplatky podobné hostiím začaly péct nad ohněm v kovových kleštích „ve velkém“. Tehdy byly totiž součástí lázeňské kúry, podávaly se při popíjení místních pramenů.
Koncem 19. století už se oplatky staly velmi oblíbeným suvenýrem. Kdo navštívil město, s prázdnou nikdy neodjel. Tašky plné krabic jako vzpomínku a milý dárek pro rodinu, blízké, kolegy. Koupit se daly u různých místních cukrářů, zabalené do nejrůznějších krabic. Ty nejkrásnější ozdobné krabice je možné vidět v městském muzeu dodnes.
Velký zlom přišel po druhé světové válce, kdy do města přišel cukrář Josef Homolka s patentem na výrobu spékaných lázeňských oplatek s čokoládovou náplní. Doba po znárodnění přenesla výrobu do bývalé výletní restaurace Victoria a zde se oplatky pečou dodnes.
Tradiční oplatky se až do 50. let minulého století připravovaly ručně, pak se výroba začala automatizovat. Starší generace a návštěvníci Mariánek ještě pamatují na provozovny, kde se oplatky přímo před zraky zákazníků spékaly k sobě, a ještě horké se prodávaly. To musel být teprve zážitek. Škoda, že tohle už dneska není.
Doba jde kupředu, ale lázeňské kouzlo přetrvává
Dnes už se v mariánskolázeňské oplatkárně zvládá celý proces od přípravy těsta až po balení samostatně. Od roku 1958 si kromě klasických kulatých oplatek mohou zákazníci odnést lázeňské trojhránky.
Tak ať se jim daří i nadále!
PS: Letošní zahájení lázeňské sezóny se městu mimořádně vyvedlo. Místní se shodují, že letos to bylo snad poprvé, kdy zvedlo z gauče úplně všechny věkové generace. Za to si radnice zaslouží velké díky!
