Článek
Když se dnes rozhodnete, že potřebujete nové auto, otevřete si internetový konfigurátor, vyberete barvu, domluvíte financování a za pár týdnů odjíždíte ze salonu. Před rokem 1989 by ale takový plán skončil naprostým fiaskem. Pořízení vlastního vozu byla tou dobou totiž disciplína pro trpělivé, obratné a hlavně ty, kteří měli správné známosti. A dost peněz. A speciální průkaz.
Těžké začátky automobilismu
Koupit si před desítkami let nový automobil nebylo zdaleka tak snadné jako dnes. Automobilový průmysl se po konci druhé světové války v Československu dával dohromady jen velmi ztěžka. Továrny byly poničené, návrat k předválečné výrobě složitý a politické změny a znárodňování situaci také zrovna neusnadnily.
První auto vyjelo z mladoboleslavské AZNP 7. května 1946 a šlo o Škodu 1101, známou jako Tudor. Spolu s vozem Aero Minor tvořily základ tehdejší nabídky. Minor měl přitom zajímavou historii – vyráběl se tajně už za druhé války pod střechou Jawy, ale reorganizace průmyslu ho nakonec přiřadila Leteckým závodům, přičemž podvozek se dělal v továrně Walter a karoserie v Rudém Letově.
Kdo chtěl do rodiny nové auto, musel mít nejen pořádný obnos peněz, ale hlavně speciální poukaz, který ho k nákupu vůbec opravňoval. Prodej zpočátku obstarávala Ústřední prodejna motorových vozidel a po komunistickém převratu přebrala otěže slavná Mototechna.
Ta nabízela Tudor, Minor, Tatru 57B nebo výstřední Tatraplan, který byl ale zpočátku určený jen institucím. Když pak v roce 1951 výroba osobních tater v Kopřivnici nakrátko skončila s tím, že se budou dělat už jen náklaďáky, zhatila to až v utajení vyvíjená Tatra 603. Ta ovšem sloužila výhradně pro komunistické špičky.
Přelomové padesáté a šedesáté roky
Mototechna zprvu spoléhala na domácí kousky, ale v roce 1954 přišlo první auto z dovozu – sovětský GAZ M20, který v roce 1960 vystřídala Warszawa 201. Domácí nabídku mezitím obohatila celokovová Škoda 1200/1201 a v roce 1955 přišel velký zlom v podobě Škody 440. Stála 27 450 korun, peníze se musely složit dopředu jako depozit do státní spořitelny a bez povolení to nešlo.
Zajímavostí je, že Mototechna byla na svou dobu v něčem dost progresivní – v roce 1955 zařadila do nabídky francouzský Renault 4CV, kterému se říkalo želvička. Stál 22 tisíc korun, a přestože poptávka extrémně převyšovala nabídku, vyráběl se ve Francii už od roku 1947.
Později se na trhu objevovaly i vozy jako Fiat 600, Simca Aronde, Ford Anglia nebo Hillman Minx. Koncem desetiletí dorazily první Moskviče (model 407) a sovětské Volhy 21. Na ty i na Tatry 603 ale existovaly zvláštní pořadníky a do běžných soukromých rukou se dostalo jen naprosté minimum.
Pořadníky na roky dopředu a drahý Tuzex
Kdo chtěl nové auto, musel se obrnit trpělivostí a čekat v pořadníku klidně několik let, a to i v případě, že měl peníze rovnou připravené v kapse. V roce 1960 sice Mototechna rozjela takzvaný volný trh, kde se dalo auto pořídit rychleji, ale za úplně jiné peníze. Téhož roku se nová auta objevila i v Tuzexu, kde se ale platilo výhradně cizí měnou nebo tuzexovými korunami – slavnými bony.
Volný trh se zopakoval ještě v roce 1969, kdy stát potřeboval naplnit kasu. Ceny byly astronomické: Fiat 600D stál 69 tisíc, Škoda 110 L přišla na 89 tisíc a kombíkový Saab 95 stál neuvěřitelných 165 tisíc korun.
Když se objevily první showroomy
Rok 1969 přinesl velkou změnu, když AZNP začalo zakládat moderní značkové prodejny. Zásadní roli v tom sehrál Alois Samohýl, který v Gottwaldově (dnešním Zlíně) otevřel teprve druhou značkovou prodejnu vozů v Československu. Zavedl nevídaný prozákaznický přístup, díky kterému si lidé jezdili pro škodovky ze všech koutů republiky. Mezi lety 1970 a 1989 prodal neuvěřitelných 175 tisíc aut. Na to musela zareagovat i Mototechna, která začala budovat moderní prodejní servisy – ten na Jarově patřil k nejmodernějším v celé Evropě.
Zatímco v sedmdesátých letech vládly silnicím Trabanty 601, Žigulíky nebo Lada 1200 a 1500 (ke kterým v roce 1973 přibyla Dacia 1300 a Renault 12), osmdesátá léta přinesla určitou stagnaci. Domácí vozy začaly technicky zaostávat. Díky nízké ceně sice letěl polský Fiat 126p neboli Maluch, ale na konci dekády už mu začalo šlapat na paty jihokorejské Daewoo Racer dovážené od roku 1988.
Tuzex mezitím kromě západních aut nabízel i škodovky upravené pro náročnější západoevropské trhy a v roce 1987 přinesl do Československa vůbec první osobáky s naftovým motorem – Fiat Uno Diesel a Peugeot 309 GLD. Socialistické modely jako Lada nebo ZAZ Tavria pak plynule přešly i do éry samostatné republiky a pak už na scénu hrdě nastupoval Favorit.
🚗 Auto za socialismu? Jak už víte, peníze nestačily. Rozhodovaly pořadníky, známosti, bony – a někdy dokonce spacák. Zjistěte, co všechno museli lidé podstoupit, aby se konečně dostali za volant.
