Poslední scény už nikdy nedotočili: Tragické osudy 10 českých herců, kteří zemřeli během natáčení

Film a seriál často působí jako svět, ve kterém se nic nemění. Postavy zůstávají navždy živé na obrazovkách a herci, kteří jim propůjčili tvář, se zdají být nesmrtelní. Skutečnost za kamerou ale někdy přinese okamžiky, které nikdo nečeká.

Někteří čeští herci odešli v době, kdy ještě stáli před kamerou, měli rozpracované projekty nebo se počítalo s jejich dalšími rolemi. Jejich kolegové i tvůrci pak museli řešit bolestnou otázku, jak dokončit dílo, na kterém se podílel člověk, který už tu najednou nebyl.

Za některými filmy tak zůstaly nejen krásné vzpomínky na herecký talent, ale také příběhy plné emocí, smutku a posledních okamžiků kariéry velkých osobností. Připomeňme si herce, jejichž odchod zasáhl českou kinematografii a jejichž poslední role dodnes připomínají výjimečné talenty, o které jsme přišli příliš brzy.

Patřil k nejoblíbenějším českým hercům své generace. Diváci si Jiřího Hrzána zamilovali díky jeho nezaměnitelnému humoru, energii a schopnosti ztvárnit svérázné postavy, které dodnes patří ke zlatému fondu české kinematografie.

Málokdo ale tušil, že za jeho nakažlivým úsměvem se skrýval člověk, který často riskoval a měl zálibu ve výškách. Nebylo výjimkou, že lezl po římsách nebo zkoušel nebezpečné kousky, které jeho okolí děsily.

V roce 1980 natáčel komedii Buldoci a třešně, v níž ztvárnil postavu Fofa. Stihl natočil 11 z plánovacích 24 filmovacích dnů. V září toho roku se však odehrála nehoda, která herce stála život.

24. září 1980 spadl z okna jeho bytu v pátém patře. Podle dostupných informací se snažil dostat domů přes římsu poté, co si zabouchl dveře. Při riskantním pokusu však ztratil rovnováhu a následkům pádu podlehl. Bylo mu pouhých 41 let. Jeho smrt šokovala nejen kolegy, ale i širokou veřejnost, která přišla o mimořádně talentovaného herce v době, kdy měl před sebou ještě mnoho dalších rolí.

Roli po něm převzal Miroslav Středa, díky výrazné masce s knírem, kloboukem a tmavými brýlemi, však bylo možné ponechat několik scén, které Jiří Hrzán natočil.

Karel Höger patřil mezi nejvýraznější osobnosti českého herectví a jeho hlas si dodnes mnozí spojují s nezapomenutelnými filmovými i rozhlasovými rolemi.

Byl známý svou elegancí, kultivovaným projevem a schopností zahrát vážné i citlivé postavy s mimořádnou hloubkou. Za jeho klidným vystupováním a profesionálním přístupem se ale skrýval člověk, který prožíval svůj život i kariéru velmi intenzivně. V 70. letech už patřil mezi nejuznávanější české herce, přesto jeho poslední období nebylo jednoduché. Zdravotní problémy postupně ovlivnily jeho práci a energii, kterou celý život věnoval divadlu, filmu i rozhlasu.

Na konci svého života začal pracovat také na slavném televizním seriálu Nemocnice na kraji města. Právě on měl původně ztělesnit postavu moudrého a respektovaného primáře Sovy.

Přišla však nečekaná tragédie. Högerovi bylo 67 let, když náhle zemřel na infarkt. Měl už však natočenou část scén. Tvůrci seriálu tak stáli před těžkým úkolem. Pro roli primáře Sovy museli najít jiného představitele a přetočit s ním záběry, v nichž původně účinkoval Karel H.

Přestože už nemohl dokončit všechny své plánované projekty, jeho práce zůstává dodnes připomínkou doby, kdy herectví nebylo jen povoláním, ale skutečným životním posláním.

Jan Libíček patřil mezi herce, kteří dokázali i malé role proměnit v nezapomenutelné okamžiky. Jeho výrazný humor, přirozený projev a nezaměnitelná tvář z něj udělaly jednoho z nejoblíbenějších představitelů československé kinematografie. Diváci si ho dodnes pamatují například z legendárních filmů, kde dokázal svým talentem rozesmát i dojmout zároveň. Za jeho veselými a často komickými postavami se ale skrýval člověk, jehož život skončil mnohem dříve, než kdokoliv čekal.

V roce 1974 se měl objevit také v komedii Jak utopit dr. Mráčka, aneb Konec vodníků v Čechách. Byl obsazen do role vodníka Aloise, ale snímek už nedokončil. Při jednom z natáčecích dnů se mu udělalo nevolno a zkolaboval, krátce na to 24.5 1974 zemřel v pouhých 42 letech. Filmování muselo pokračovat bez něj. Roli převzal Zdeněk Řehoř a některé scény se museli přetočit.

Rudolf Deyl mladší patřil k výrazným osobnostem českého filmu, divadla i rozhlasu. Narodil se do herecké rodiny a talent měl doslova v krvi. Stejně jako jeho otec se vydal na uměleckou dráhu a postupně si vybudoval vlastní jméno. Diváci si ho oblíbili nejen díky filmovým rolím, ale také díky jeho nezaměnitelnému hlasu a kultivovanému projevu, který uplatnil i v rozhlasové tvorbě a dabingu.

Během své kariéry vytvořil desítky postav a patřil mezi herce, na které se tvůrci mohli spolehnout. Dokázal zahrát vážné i charakterové role a jeho herectví mělo vždy výraznou osobitost. Jeho práce byla spojená s velkou profesionalitou a oddaností umění, kterému zasvětil celý život. Diváci si jej mohou pamatovat z komedií Cirkus bude nebo Anděl na horách.

V roce 1967  začal natáčet pohádku Šíleně smutná princezna, v níž měl ztvárnit krále Dobromysla, čili otce princezny Heleny. Část jeho scén už byla hotová, jenže přišla tragická zpráva, v té době už vážně nemocný herec zemřel 21.11. 1967 na srdeční infarkt. Roli krále po něm převzal Bohuš Záhorský a některé scény musely být opět přetočeny.

Václav Lohniský patřil mezi výrazné české herce, kteří dokázali zaujmout i v menších rolích. Diváci si ho dodnes pamatují především jako Hujera z filmu Marečku, podejte mi pero!, ale objevil se také v desítkách dalších filmů a seriálů.

V roce 1980 se objevil také v dětském snímku Krakonoš a lyžníci, který stal bohužel jeho posledním filmem. Při cestě na místo natáčení stoupal herec s lyžemi na rameni, brodil se sněhem a během výstupu se mu udělalo špatně a zkolaboval. Přivolaná pomoc už nic nezmohla. V. Lohnický zemřel na srdeční infarkt ve věku 52let.

Film byl dokončen bez něj, ale jeho záběry ve finální verzi zůstaly.

Vladimír Hrubý patřil mezi oblíbené české herce, kteří dokázali zaujmout výrazným hlasem, charismatem a nezaměnitelným hereckým projevem.

V roce 1986 začal natáčet film Páni Edisoni, ve kterém ztvárnil dědu Roubánka. Nečekaně však zemřel ve věku 62 let, před dokončením snímku. Dle dostupných informací zemřel na srdeční infarkt.

Tvůrci museli přepsat scénář. Ve výsledném filmu byla jeho role dodatečně předabována Dalimilem Klapkou.

Dnes téměř zapomenutá herečka. Její příběh patří mezi méně známé, ale o to zajímavější osudy českých hereckých osobností. Připomíná dobu, kdy filmové začátky byly spojeny nejen s velkým nadšením, ale také s nejistotou a nečekanými životními zvraty.

Přestože její filmografie není rozsáhlá, její poslední role zůstala navždy spojena s příběhem herečky, která odešla příliš brzy. Zabývala se především divadelním herectvím, ve filmu ji můžeme spatřit jako herečku už ve vyšším věku. Ve filmu Ze světa lesních samot hrála roli hospodyni Nany.

Řekla mi: „Já už nemůžu. Já nevím, ale myslím, že je se mnou konec. Dejte mi trochu vody, abych mohla mluvit. Nevím budu-li zítra ještě filmovat.“

Svou roli dokončila jen z poloviny. Zemřela na rakovinu plic ve věku 64 let.

Dana Medřická patřila k největším osobnostem českého herectví. Byla herečkou s mimořádným talentem, která dokázala zahrát silné, citlivé i zcela obyčejné lidské postavy tak přesvědčivě, že si ji diváci zamilovali napříč generacemi. Její hlas, mimika a přirozený projev z ní udělaly jednu z nejvýraznějších tváří českého filmu, divadla i televize.

Natáčela seriál My všichni školou povinní, zároveň hrála v divadle a přijala také roli v maďarském filmu Konec zázraku.

Práce jí přibývalo ze všech stran, což se začátkem roku 1983 podepsalo i na zhoršení jejího zdravotního stavu. Herečka byla hospitalizovaná se srdečními potížemi v nemocnici. Ve věku 62 let zemřela na infarkt. Seriál nebyl ještě ani dotočen a tvůrci museli upravit některé části z scénáře.

Karel Hašler nebyl jen hercem, ale také zpěvákem, skladatelem, spisovatelem a jednou z nejvýraznějších osobností české kultury první poloviny 20. století.

Jeho jméno je dodnes spojováno především s písněmi, které se staly součástí české tradice, ale výraznou stopu zanechal také ve filmu a divadle. Byl umělcem s obrovskou energií, který dokázal oslovit široké publikum a stal se symbolem své doby.

V září roku 1941 si pro něj přišlo gestapo, které přijelo přímo na natáčení filmu Městečko na dlani, kde působil jako umělecký poradce. Byl deportován n´do koncentračního tábora Mauthausen, kde v prosinci téhož roku, na následky trýznění a nemocí, zemřel.

Přestože dnes jeho jméno nepatří mezi nejznámější herecké legendy, jeho osud zůstal navždy spojen s jednou z nejděsivějších událostí, která se kdy během filmového natáčení odehrála.

V 1934 se objevil v drobné roli známé komedie Hej - rup! Natáčela se scéna, v níž dav lidí utíká před neřízeným silničním válcem. Při tomhle záběru se však stalo neštěstí, které otřáslo širokou veřejností. Marek totiž upadl pod těžký stroj a utrpěl zranění neslučitelná se životem.

Celou tragickou událost zachytila filmová kamera. Záznam mohl být nápomocný při vyšetřování téhle tragédie. Režisér Martin Fridge byl uznán vinným z přečinu proti bezpečnosti života a odsouzen k pěti měsícům vězení.

Některé herecké příběhy nekončí poslední klapkou, ale zůstávají živé v paměti diváků po mnoho let. Tito herci po sobě nezanechali jen filmové role, ale také vzpomínku na svůj talent, energii a osobnost, kterou dokázali přenést na obrazovku. Jejich odchody připomínají, že za každým filmem stojí skuteční lidé se svými sny, plány a osudy, které mohou být někdy ukončeny dříve, než kdokoliv čekal.