Článek
Na poradě padne jednoduchá otázka.
„Jak jsme na tom tento měsíc?“
Na první pohled by měla přijít jednoduchá odpověď.
Jenže místo ní se otevře několik různých systémů.
Obchod ukazuje plnou pipeline.
Projektový manažer upozorňuje, že část zakázek ještě ani nezačala.
Finance připomínají, že některé faktury stále čekají na vystavení.
A vedení najednou poslouchá čtyři různé pohledy na stejnou firmu.
Nikdo se nesnaží čísla upravovat.
Každý jen pracuje s daty, která má k dispozici.
A přesto není jasné, jaká je skutečnost.
Každé oddělení měří úspěch jinak
To je naprosto přirozené.
Obchodní oddělení žije budoucností.
Počítá uzavřené obchody, nové příležitosti a hodnotu pipeline.
Realizace žije současností.
Řeší kapacity, termíny a rozpracované projekty.
Finance se dívají do minulosti.
Pracují s vystavenými fakturami, splatností a skutečně přijatými platbami.
Každý pohled je správný.
Jen žádný z nich není kompletní.
Problém nastává ve chvíli, kdy podle jednoho z nich začnete řídit celou firmu.
Pipeline není obrat
Tohle je jedna z nejčastějších situací, které ve firmách vídáme.
Obchod hlásí rekordní měsíc.
Pipeline je plná.
Nové zakázky přibývají.
Atmosféra je pozitivní.
Jenže realizace už několik týdnů nestíhá.
Kapacity jsou vyčerpané.
Termíny se posouvají.
A finance upozorňují, že část zakázek nebude možné fakturovat v plánovaném termínu.
Když se na firmu podíváte jen očima obchodu, všechno vypadá skvěle.
Když se podíváte očima financí, situace už tak optimistická není.
A právě proto nestačí sledovat jedno oddělení.
Management potřebuje vidět souvislosti.
Když čísla nesedí, začíná hledání viníka
V mnoha firmách se v takové chvíli začne hledat chyba.
Obchod tvrdí, že problém je v realizaci.
Realizace říká, že obchod slíbil něco, co nebylo možné dodat.
Finance upozorňují, že chybí podklady.
Management svolá další poradu.
Jenže problém většinou neleží v žádném z těchto týmů.
Leží mezi nimi.
Informace se předávají ručně.
Každé oddělení si vede vlastní evidenci.
Každý pracuje s jinými daty.
A každý má pocit, že právě jeho čísla jsou ta správná.
Ve skutečnosti mají pravdu všichni.
Jen každý popisuje jinou část příběhu.
Jedna firma potřebuje jednu realitu
Představte si jinou situaci.
Obchod uzavře zakázku.
Automaticky se založí projekt.
Projekt má přiřazený rozpočet, termín i odpovědné osoby.
Lidé vykazují čas přímo k jednotlivým úkolům.
Finance vidí, kdy bude možné fakturovat.
Management průběžně sleduje vytížení týmu, stav projektu i očekávané příjmy.
Nikdo nic nepřepisuje.
Nikdo nehledá poslední verzi tabulky.
Nikdo nemusí zjišťovat, jestli informace v CRM odpovídají tomu, co se skutečně děje.
Ne proto, že jsou zaměstnanci pečlivější.
Ale proto, že všichni pracují nad stejnými daty.
To je skutečný význam Single Point of Truth.
Rozhodnutí jsou jen tak dobrá, jako data, ze kterých vycházejí
Majitelé firem často říkají, že chtějí lepší reporting.
Ve skutečnosti většinou potřebují něco jiného.
Potřebují mít jistotu, že všechna čísla vznikají ze stejného zdroje.
Protože dashboard může být krásný.
Grafy mohou být přehledné.
Ale pokud vycházejí z rozdílných dat, nevzniká lepší rozhodování.
Vzniká jen hezčí způsob, jak zobrazit chaos.
Technologie sama nestačí
Vybudovat jedno místo pravdy není otázkou instalace nového systému.
Je potřeba nejdříve definovat, kde vznikají klíčová data, kdo za ně odpovídá a jak se promítají do dalších procesů.
Teprve potom má smysl řešit technologii.
Ve vJednom tento princip nejčastěji stavíme na Bitrix24 (budoucí Alaio), protože umožňuje propojit obchod, realizaci, komunikaci, dokumenty i reporting do jednoho prostředí.
Nejdůležitější ale není samotný software.
Nejdůležitější je, že obchod, realizace i finance přestanou vést vlastní verze reality.
Protože firma, která se rozhoduje podle jedné pravdy, reaguje rychleji, dělá méně chyb a nemusí každé pondělí začínat poradu otázkou:
„Tak které číslo vlastně platí?“
Ve třetím dílu seriálu Single Point of Truth se podíváme na náklad, který většina firem vůbec neměří. Nejsou to licence ani implementace. Je to čas, který lidé každý den stráví hledáním informací.