Článek
Psalo se 23. srpna 1912, když se rodina Dunbarových rozhodla užít si krásného letního počasí a vyrazit na výlet k jezeru Swayze Lake v americkém státě Louisiana. Rodiče odpočívali, děti si hrály ve vodě a nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo stát něco neobvyklého. V jednu chvíli si však dospělí uvědomili, že se jim čtyřletý Bobby ztratil z očí. Zprvu si mysleli, že se jen zatoulal kousek dál, když však prohledali nejbližší okolí a po jejich synovi nebylo ani stopy, rozhodli se kontaktovat policii.
Brzy začalo rozsáhlé pátrání, avšak dlouho nepřinášelo žádné výsledky. Policisté prohledávali jezero, chytali aligátory a zkoumali jejich útroby ve snaze najít chlapcovy ostatky. K ničemu to však nevedlo. Nezbývalo jim tak nic jiného než se zaměřit i na jinou možnost. Chlapce možná někdo unesl.
Podezřelý opravář
Lessie a Percy Dunbarovi nabídli za jakékoliv informace, které by pomohly najít jejich ztraceného syna, odměnu tisíc dolarů. Postupem času se vyšplhala až na šest tisíc. Zlom v případu však nastal až po osmi měsících pátrání. Tehdy za nimi policisté přišli s dobrými zprávami. Podařilo se jim vypátrat muže jménem William Cantwell Walters, potulného kutila specializujícího se na opravy a ladění klavírů a varhan. Cestoval po státě Mississippi s chlapcem, o kterém se policie domnívala, že by mohl být právě Bobby Dunbar. Místo šťastného konce se však začal celý příběh stále více zamotávat.
Walters totiž tvrdil, že se chlapec jmenuje Charles Bruce Anderson a je synem ženy jménem Julia, která pracovala pro jeho rodinu. Prý mu ho sama dočasně svěřila do péče. Policie mu však jeho příběh nevěřila a na místě jej zatkla. Poté k chlapci přivedli Dunbarovy, aby potvrdili, že se skutečně jedná o jejich syna.
Shledání plné pochybností
První setkání chlapce s rodinou popisují různé dobové zprávy odlišně a dodnes není zcela jasné, která verze je nejblíž pravdě. Jeden z novinových článků uvedl, že chlapec okamžitě natáhl ruce k Lessie a vykřikl: „Maminko!“ Jiné tvrdily, že se rozplakal, Lessie zalapala po dechu a prohlásila: „Nevím, nejsem si úplně jistá.“ A pak je tu ještě třetí verze, podle které byli na pochybách oba rodiče. Percy měl dokonce prohlásit, že má chlapec menší oči, než měl Bobby. Liší se také informace o tom, jestli nalezený chlapec poznal Alonza, druhého syna Dunbarových, nebo ne.
Ať už setkání proběhlo jakkoliv, v každém případě se Lessie na druhý den nechala slyšet, že rozhodně jde o jejího syna. Tvrdila, že při koupání poznala znaménka a jizvy na jeho těle. Bylo tedy rozhodnuto a nalezeného chlapce si rodina odvezla do svého domu ve městě Opelousas.
Nalezený chlapec považovaný za Bobbyho Dunbara stojící před autem, kolem roku 1913.
Julia Andersonová vstupuje na scénu
Zatímco Dunbarovi slavili návrat svého ztraceného syna, do města ze Severní Karolíny přispěchala Julia Andersonová, aby potvrdila, že chlapec je ve skutečnosti její syn Bruce. Tvrdila, že měl cestovat s Waltersem jen několik dnů. Jejich společná cesta se však nakonec bez jejího souhlasu protáhla na déle než rok, což z neznámého důvodu nikdy nenahlásila.
Postavili tedy před ni pět chlapců, mezi nimiž byl i ten, kterého si nárokovali Dunbarovi. Při pohledu na něj se policistů zeptala, jestli právě on není tím nalezeným hochem. Když jí nikdo neodpověděl, uvedla, že si není jistá. Ani samotný chlapec na její přítomnost nijak nereagoval.
Následujícího dne Julia požádala o další setkání. Tentokrát prohlásila, že si je jistá, že jde o Bruce, protože poznává jeho mateřská znaménka. V té době se však již rozšířila informace o tom, že jej nepoznala hned napoprvé. Lidé jí vyčítali, že zmizení svého syna nenahlásila, a kritizovali ji za její údajný nemravný způsob života. Jeden z novinových článků ji dokonce označil za prostitutku. V očích policistů nebyla příliš důvěryhodnou osobou, chlapec proto zůstal u Dunbarových a Julia se vrátila do Severní Karolíny sama. Na to, aby se mohla pustit do dlouhého soudního sporu, neměla dostatek peněz.
Walters putuje za mříže
Do Louisiany se však později vrátila, aby vypovídala v soudním procesu s Waltersem. Stála si za tím, že nalezený chlapec musel být její syn Bruce. Našlo se také hned několik svědků, kteří tvrdili, že Walterse s hochem viděli ještě předtím, než se Bobby Dunbar ztratil. Soud však byl jiného názoru. Waltersovi za únos uložil trest odnětí svobody na doživotí. Nakonec byl propuštěn už za dva roky, až do konce života však trval na své nevinně.
Julia začala nový život ve městě Poplarville v Mississippi. Provdala se a měla sedm dětí. Často však vzpomínala na svého ztraceného syna Bruce a tvrdila, že ho Dunbarovi unesli.
Lessie Dunbarová s nalezeným chlapcem, který vyrostl jako Bobby Dunbar.
„Vím, kdo jsem“
Chlapec mezitím vyrostl jako Bobby Dunbar. Provozoval čerpací stanici, později se oženil a měl čtyři děti. Když se ho v roce 1954 jeho syn zeptal, zda si je jistý, že je skutečně Bobby Dunbar, odpověděl: „Vím, kdo jsem, a vím, kdo jsi ty. Na ničem jiném nezáleží.“ Zemřel 8. března roku 1966. Po více než třiceti letech od jeho smrti se však jeho vnučka Margaret rozhodla, že jednou provždy celý příběh uzavře a potvrdí, že její dědeček doopravdy byl oním chlapcem, který se tehdy ztratil na výletě u jezera. Nakonec se jí v roce 2004 podařilo přesvědčit svého otce, Boba Dunbara mladšího, aby podstoupil testy DNA. K jejich překvapení tím potvrdili pravý opak.
Výsledky ukázaly, že Bob nemá s rodinou Dunbarových žádnou příbuzenskou vazbu. Jeho otec Bobby Dunbar byl ve skutečnosti Bruce Anderson. Tohle odhalení potěšilo rodinu Julie Andersonové a přineslo úlevu příbuzným Williama Walterse. Rodina Margaret však příliš nadšená nebyla. Vyčítali jí, že se případem vůbec zabývala a že ho znovu vytáhla na veřejnost.
Všem navíc začala v hlavě hlodat zásadní otázka. Pokud byl nalezený chlapec Bruce, co se stalo se skutečným Bobbym Dunbarem? Podle Margaret se pravděpodobně utopil nebo jej sežral aligátor. Objevila se i teorie, že mu ublížili jeho vlastní rodiče a následně využili Bruce, aby svůj čin utajili. Neexistují pro ni však žádné jasné důkazy. Možné je také to, že Bobbyho skutečně někdo unesl. Jeho osud tak dodnes zůstává záhadou.
Zdroje:
