Článek
Lidé odjakživa hledají způsob, jak se co nejdéle vyhnout stáří. Touha zpomalit čas, prodloužit si život a zachovat si přitom nehynoucí elán nás provází už tisíce let. Za tu dobu jsme vyzkoušeli nejrůznější prostředky a metody, některé z nich však byly značně bizarní. Sergej Voronoff například věřil, že se klíč k věčnému mládí ukrývá v opičích varlatech. A překvapivě se našlo vcelku hodně lidí, kteří byli ochotní tuto cestu vyzkoušet.
Tajemství mužské vitality
Sergej Voronoff se narodil roku 1866 do židovské rodiny v malé vesnici v Rusku. Hned, jak dosáhl dospělosti, však emigroval do Francie, kde začal studovat medicínu. Zde navázal spolupráci s fyziologem Charlesem Édouardem Brown-Séquardem, který se zajímal o omlazující účinky živočišných žláz. A jak se ukázalo, neváhal je vyzkoušet sám na sobě. Ve svých dvaasedmdesáti letech si injekčně vpravil do těla sérum z rozmixovaných varlat morčat a psů. Přestože se dušoval, že mu tato metoda částečně navrátila ztracenou vitalitu a zbavila jej řady zdravotních neduhů, o pět let později zemřel. Žádný zázrak se tak nekonal, mladý Voronoff však v myšlenkách svérázného vědce zřejmě našel inspiraci.
Francouzský fyziolog Charles Édouard Brown-Séquard.
V roce 1896 odcestoval do Egypta, aby se zde dlouhých čtrnáct let věnoval studiu eunuchů, tedy mužů, kteří podstoupili kastraci. Údajně u nich zaznamenal „obezitu, nedostatek tělesného ochlupení, širokou pánev, ale také ochablé svalstvo, pomalé pohyby, problémy s pamětí a nižší inteligenci“. Všechny tyto nedostatky přisuzoval absenci varlat. Právě tyto žlázy podle něj měly zásadní vliv na tělesnou kondici i duševní schopnosti a představovaly cestu k věčnému mládí. Stačilo jen přijít na to, jak jejich potenciál využít.
Šimpanzí dárci
Po návratu do Francie začal Voronoff experimentovat na hospodářských zvířatech. Starším zvířatům voperovával tkáň z varlat mladších jedinců a sledoval, zda se jim zlepšuje vitalita. Nakonec se rozhodl, že je čas tento postup vyzkoušet na člověku. Lidská varlata však představovala poněkud nedostatkové zboží, jako vhodné dárce si proto vybral šimpanze. Stal se tak průkopníkem xenotransplantace, tedy přenosu orgánů nebo tkání mezi různými živočišnými druhy.
První operace, při které pacientovi implantoval do šourku malý kousek varlete mladé opice, se uskutečnila 12. června 1920. Jen o tři roky později mu na Mezinárodním chirurgickém kongresu v Londýně tleskalo více než 700 vědců. O bohaté zájemce nouzi rozhodně neměl. Jestli totiž Voronoffovi něco opravdu nechybělo, byl to obchodní talent.
Sergej Voronoff
Článek časopisu TIME z roku 1923 popisoval údajné zázračné účinky následovně: „Během několika týdnů nová tkáň sroste s původní a její hormony začnou blahodárně působit na organismus. Krevní tlak klesá, zrak se zlepšuje, metabolismus zrychluje, svaly znovu získávají pružnost a začínají růst nové vlasy.“
Voronoff sám sliboval navrácení mladické energie, výrazné prodloužení života a zvýšení sexuální výkonnosti, ale také vyléčení stařecké demence nebo dokonce schizofrenie. Do začátku 30. let jeho „omlazovací proceduru“ podstoupily tisíce mužů z celého světa. Jen ve Francii jich bylo více než 500.
Ani ženy však nakonec nepřišly zkrátka. Voronoff sliboval, že pomocí štěpů z opičích vaječníků dokáže proměnit „babičky v debutantky“ a zmírnit příznaky menopauzy. U něžného pohlaví se však jeho metody příliš velké obliby nedočkaly.
Zázrak za všechny peníze
Když zní něco až moc dobře na to, aby to byla pravda, tak to většinou pravda není. Jak u mužů, tak u žen byla údajná zlepšení po Voronoffových zákrocích pouhým placebo efektem. To však nic neměnilo na tom, že jeho metody vydělávaly peníze víc než dobře. Rostoucí bohatství mu umožnilo s jeho osobními sluhy, sekretářkami, řidiči a údajně i několika milenkami obsadit celé první patro jednoho z nejdražších pařížských hotelů. V Itálii si navíc koupil zámek, ve kterém si zřídil laboratoř i zvěřinec pro chov šimpanzů.
S přibývajícími poznatky a tím, jak jeho pacienti stárli, však bylo postupem času stále jasnější, že jeho metody nepřinášejí žádné z blahodárných účinků, které sliboval. V roce 1951 tak zemřel bohatý, ale zdiskreditovaný. Sám se nikdy „neomladil“, přestože se nejednou nechal slyšet, že se k zákroku odhodlá, až to bude potřeba.
Zdroje:
