Článek
Město se pomalu probouzí. Tramvaje se plní cestujícími, kteří spěchají do práce, a z kaváren se line příjemná vůně čerstvé kávy. Na chodnících přibývá kolemjdoucích, kteří začínají další zdánlivě obyčejný den. Nad ulicemi se převaluje hustá mlha, která již neodmyslitelně patří k místní atmosféře. Obyvatelé však netuší, že spolu s čerstvým ranním vzduchem vdechují miliony bakterií, které nad město rozptýlilo americké námořnictvo. Zní to jako sci-fi nebo konspirační teorie, je to však realita San Francisca v roce 1950.
Měla být „naprosto neškodná“
Proč by Spojené státy něco takového udělaly? Odpověď je vcelku jednoduchá. Nacházíme se totiž v období studené války, kdy se celý svět připravoval na další světový konflikt. Jednou z největších obav bylo použití biologických zbraní, které mohou být nenápadné, ale smrtící. Americká armáda se tak rozhodla zjistit, jak by se americkým městem šířily bakterie, které by vypustily sovětské ponorky nebo lodě. San Francisco se ukázalo jako skvělý adept. Mělo hustě osídlené předměstí, bylo blízko u moře a především jej často pokrývala mlha, ve které se mohly mraky bakterií nenápadně rozptýlit.
Na Norimberský kodex podepsaný roku 1947, mezi jehož zásady etického lékařského výzkumu patřil mimo jiné informovaný souhlas a dobrovolná účast, se zřejmě zapomnělo. Nikdo však podle americké armády nemusel mít strach, protože bakterie byly považovány za naprosto neškodné. Jednalo se o druhy Bacillus globigii a Serratia marcescens. Druhá jmenovaná vytváří jasně červenou látku, podle které se dá snadno dosledovat. Přirozeně se vyskytuje ve vodě a půdě a pro zdravé lidi většinou není nebezpečná. Problémem je, že za normálních podmínek ji lidé ve velkém množství nevdechují. Tato „naprosto neškodná“ bakterie tak ve skutečnosti mohla u některých lidí způsobit vážné infekce dýchacích a močových cest.
Serratia marcescens
Podezřele mnoho případů
V roce 1950 se tak k pobřeží přiblížila loď amerického námořnictva, která na nic netušící obyvatele San Francisca rozprášila miliony těchto bakterií. Ve zprávě z následujícího roku zaznívá: „Navzdory vzdálenosti aplikace a relativně malému dávkování bylo dosaženo efektivního zásahu široké oblasti.“ Experiment tak ukázal, že pokud by došlo ke skutečnému útoku biologickou zbraní, například antraxem, následky by byly devastující. To armáda tušila už předtím, nejednalo se tedy o úplně převratné zjištění. To, jak takovému útoku zabránit, však v té době nikdo nevěděl.
Experiment tak nepřinesl žádné překvapivé výsledky, zato zřejmě způsobil spoustu problémů. Brzy totiž začali někteří obyvatelé města trpět záhadnými záněty močových cest i plic. Jednalo se o desítky případů se stejným viníkem. Místní lékaři se s nákazou touto bakterií v takové míře dosud nesetkali a celá situace jim začala připadat podezřelá. Když potom na následky infekce zemřel muž jménem Edward J. Nevin, bylo jasné, že se děje něco vážného.
Nebylo to poprvé ani naposledy
Experiment však zůstal utajen až do 70. let, kdy se veřejnost dozvěděla nejen to, že se stala pokusným králíkem, ale také to, že se ani zdaleka nejednalo o ojedinělý případ. Mezi lety 1949 až 1969 proběhlo podobných experimentů více než 200. Cílem bylo newyorské metro, autobusový terminál ve Washingtonu nebo letiště. Později armáda přešla k plošným experimentům ve velkých městech. Kromě nejznámější operace Sea Spray v San Franciscu vypouštěla bakterie také v Key Westu nebo Panama City na Floridě.
V roce 1981 vnuk zemřelého Edwarda J. Nevina zažaloval Spojené státy americké kvůli smrti svého dědečka, soudní spor však nakonec prohrál. Podle armády neměla jeho smrt ani zdravotní problémy obyvatel s provedeným experimentem nic společného a šlo pouze o náhodu nebo výsledek špatných hygienických podmínek v tamní nemocnici.
Ať už byly následky experimentu jakékoli, jedna věc zůstává nesporná. Obyvatelé města, a nejenom oni, se stali pokusnými subjekty, aniž by o tom měli sebemenší tušení. Právě proto operace Sea Spray dodnes patří mezi nejkontroverznější vojenské experimenty studené války a zůstává připomínkou toho, kam až může zajít výzkum vedený ve jménu národní bezpečnosti.
Zdroje:
