Článek
Proudy vody valící se ulicemi Opavy a Krnova, zbořené domy či zničená infrastruktura. Obrazy zkázy způsobené nebývale silnými srážkami a vylitými řekami máme stále před očima. Voda už dávno opadla, avšak od té doby stát i obce sčítají škody a řeší, kde vezmeme peníze na náhradu škod. A proč by škody nemohly zaplatit energetické firmy, které spalováním uhlí povodně způsobily?
Spojitost mezi vysokou vodou a změnami klimatu prokázala atribuční studie, kterou sepsali vědci z portálu World Weather Attribution. Podle studie jsme zažili nejsilnější srážky v zaznamenané historii střední Evropy, přičemž k výskytu takovýchto extrémů bude docházet dvakrát častěji. Podle ministerstva financí pak škody způsobené záplavami na státním majetku budou až v hodnotě třicet miliard korun. Další miliardové škody pak voda způsobila na soukromých majetcích.
Česká republika je po několika letech pandemie, energetické krize i inflace značně finančně oslabená. Jak predikoval premiér Fiala v dubnu roku 2022, všichni jsme trochu zchudli. Nicméně jsou zde lidé, kteří nezchudli, ale naopak vydělali ve velkém. Energetické firmy, jako jsou například ČEZ, Sev.en Energy nebo EPH podnikající ve fosilních palivech, na energetické krizi vydělaly rekordní zisky.
Příkladem můžou být firmy Daniela Křetínského, které v energetice v minulém roce utržily sto osmdesát miliard korun, o rok dřív dvaadevadesát miliard korun. Rekordní zisky si Energetický a průmyslový holding (EPH) připsal zejména kvůli vysokým cenám energií, které jsme platili my všichni. EPH přitom patří ke třem firmám, které mají nejvyšší emise oxidu uhličitého v celé Evropě. Jen v uhlí má větší emise než celé Finsko.
Od malička jsme vychováváni k tomu, abychom převzali zodpovědnost za naše činy. Energetické firmy, které prokazatelně způsobují změny klimatu, však nikdo ke zodpovědnosti nežene. Přitom právě rekordní zisky uhlobaronů z posledních let ukazují, že tyto firmy mají přebytek peněz. Tyto peníze vytahané z kapes nás všech je nutné přesměrovat jednak do potřebné transformace energetiky směrem k čistým zdrojům, stejně tak ale i k řešení následků změn klimatu. Je nutné za ně financovat investice do rozvoje solární a větrné energie, stejně jako ke zvyšování odolnosti krajiny proti náhlým katastrofám jako jsou povodně či sucha.
Stát by měl vyvinout veškeré úsilí, aby si na tyto zisky sáhl. Při současném zdanění většina nadměrných a nezasloužených zisků energetických firem zůstává nezdaněná, případně odteče do daňových rájů. Podle Atlasu daňových rájů z České republiky odteče do zahraničí pět procent z daně z příjmů právnických osob, což je více než deset miliard ročně. Náklady za katastrofy způsobené uhelnými firmami tak neseme my všichni, kteří jsme během energetické krize zchudli, zatímco lidé co na ní vydělali se zodpovědnosti vyhýbají. Ne náhodou se minulý rok vlastník Energetického průmyslového holdingu Daniel Křetínský vyšvihl na první příčku v žebříčku nejbohatších Čechů a Češek.
Neexistuje důvod, aby veškeré náklady povodní platili skrze daně ti samí lidé, kteří v posledních letech platili vysoké účty za elektřinu a plyn. Ani jeden z těchto problémů nezpůsobili, na rozdíl od majitelů energetických firem.
To první, co je potřeba změnit je, aby se stali Tykač a Křetínský nežádanou osobou v politických kruzích, přestože oba dělají vše pro to, aby se na politiky napojili. Ivana Tykač nedávno najala politického marketéra Marka Prchala a stratéga Alexandra Brauna, oba dva původně z týmu Andreje Babiše. Pavel Tykač začal financovat Institut Václava Klause. Zdá se, že uhlobaroni chtějí ještě výraznějším způsobem promlouvat do tuzemské politiky. Připomeňme, že příspěvek nadace Ivany Tykač na povodně ve výši 150 milionů korun je v přepočtu na jmění Tykačových ekvivalentem 60 korun daru z průměrné mzdy v Česku.
Škody po povodních by měli uhradit provozovatelé největších uhelných elektráren v Česku. Mezi ně patří Daniel Křetínský, Pavel Tykač a polostátní ČEZ. Neexistuje lepší nástroj než daň z nadměrného zisku (windfall tax) či progresivní zdanění. Zatímco windfall tax koalice realizovala nepříliš účinným způsobem, progresivní zdanění bohatých je opomíjeným tématem. Nadcházející volby dávají příležitost tyto nápady realizovat plně a dostát heslu Znečišťovatel platí, případně předat tuto příležitost na narovnání společenské křivdy do rukou opozici. Důležitá ale zůstává ještě jedna záležitost. Aby peníze z daně za nadměrné zisky dorazily alespoň zčásti přímo k obětem povodní a nelepily se s nimi jen díry ve státním rozpočtu. Zákonný podíl určený přímo na povodně by mohl nabídnout tolik nutnou politickou shodu napříč koalicí a opozicí.
