Článek
Klíče, peněženka, mobil. Nezbytnosti, bez kterých už jen tak neopustíme pohodlí domova. Zodpovědný člověk před zabouchnutím dveří ještě raději prošmátrá kapsy a ujistí se, že je náležitě připraven čelit všem nástrahám světa jednadvacátého století.
Ani já jsem se onoho prvního podzimního rána nezapomněla přesvědčit, že peněženka je v kabelce, mobil nabitý a klíče mám po ruce. Dokonce i svačinku jsem si stihla připravit.
Odhodlaná čelit výzvám, které mě toho dne čekaly, jsem zabouchla dveře, přeběhla přes cestu a s mírným předstihem dorazila na zastávku tramvaje.
S myšlenkou na pohodovou jízdu, ponořená do svého světa se soundtrackem dle libosti, jsem sáhla do tašky, abych vytáhla tu nezbytnost, která mi umožní odpojit se od zvuků otravných a naladit se na ty příjemné.
Ale ejhle, sluchátka nikde!
V hlavě se mi rázem rozezněl alarm. Zběsile jsem se začala přehrabovat kabelkou.
Co si jen počnu? To nám to pěkně začíná!
Jak bude teď můj den vypadat, když po ránu mé rozmrzelé nitro nesvlaží hlas oblíbeného interpreta?
Opravdu mám po cestě pražskými ulicemi jen sedět a vnímat kodrcání tramvaje, dětský pláč, troubení aut, či si vyslechnout něčí hlasitý telefonát?
Možná, že klíče, peněženka a mobil už nejsou těmi jedinými nezbytnostmi, bez kterých si dnešní moderní člověk nedokáže představit fungování za zdmi svého hnízdečka.
Tu jsem si ale vzpomněla na ty zpropadené motivační citáty, které na uživatele sociálních sítí útočí ze všech stran.
Okolnosti by přece neměly určovat to, jak se cítíme. Všechno je totiž jen v hlavě.
A tak mě tato dramatická příhoda dovedla k hlubokému vnitřnímu uvědomění.
Co když místo ponoření se do světa svého, začnu pro změnu vnímat ten, ve kterém skutečně žijeme?
Kdo ví, možná si všimnu i babičky, které bych mohla uvolnit své místo…
Není, koneckonců, i o tom to slavné vystupování z komfortní zóny?
