Werner Zährl – mezi spiritualitou, senzualitou a rytmem krajiny

Umělec na hraně mezi estetikou pohybu, osobní mytologií a geometrickou emocionalitou.

Werner Zährl představuje mimořádně osobitou postavu na současné české i evropské výtvarné scéně. Svou tvorbou, založenou na vlastním výtvarném směru zvaném curvingismus, přináší nový pohled na vztah mezi lidským tělem, rytmem krajiny, vnitřní energií a kulturní symbolikou. Jeho díla jsou na první pohled rozpoznatelná – prolamují hranice figurace a abstrakce, propojují smyslovost s duchovní zkušeností a otevírají prostor pro interpretaci, která není vázána výhradně na západní kulturní kontext.

Zährlova tvorba se vyznačuje křivkovou dynamikou, jednoduchostí linií a výraznou barevností, přičemž zásadní roli hraje práce se světlem, rytmem a siluetou. Obrazy v sobě často nesou nejen vizuální sdělení, ale i hluboké emocionální nebo existenciální poselství. V jeho malbách se mísí vlivy asijské estetiky (zejména japonské mytologie), africké smyslovosti, ale také evropské tradice ženského aktu a moderního tance. Curvingismus tak nevzniká pouze jako formální styl, ale jako filozoficky motivovaná výtvarná koncepce.

Zatímco jeho jméno zatím není běžnou součástí dějin umění psaných hlavními institucemi, právě jeho nezávislost, důsledné formování osobitého výrazu a hluboký existenciální rozměr děl z něj činí významnou figuru pro uvažování o tom, kam se může výtvarné umění 21. století dále ubírat.

Werner Zährl se narodil 15. října 1972 v Karlovarském kraji, kde také dlouhodobě působí. Mezi jeho raná díla patří realistické malby inspirované japonskou tématikou – s důrazem na symboliku, krajinu a kontemplativní klid. Tato východní inspirace se postupně nepozorovaně přetavila do širší obraznosti: motivy bouřlivého moře, starodávných lodí a nekonečných, rytmizujících se pláží začaly dominovat jeho výtvarnému jazyku. V nich se již začíná zjevovat formující se styl, který později sám nazval curvingismem.

Zährlova tvorba tak postupně „proplouvá“ až do současnosti – k výjevům života lidí 21. století, jejich vášní, rituálům i neřestem. Ty autor reflektuje s citem pro kompozici, ale i s humorem či jemnou ironií. Křivky a barvy v jeho malbách vyzývají k imaginaci, nutí diváka snít, oddat se rytmu obrazu a nechat se unést směrem k vnitřnímu klidu, lehkosti nebo naopak neklidu a vášni. Typickým znakem jeho děl je autorská signatura v odstínu ultramarínové fialové, která se stala poznávacím prvkem jeho obrazů. U pozdních děl, v nichž se znovu vrací k japonské tematice, bývá signatura někdy doplněna i osobním kruhovým razítkem hanko, které dále posiluje vztah autora k japonské kulturní estetice.

Výtvarná tvorba Wernera Zährla se vymyká jednoduché klasifikaci. Jeho autorský styl, který si sám pojmenoval jako Curvingismus, představuje svébytný přístup k obrazu, založený na principu křivky jako výrazu pohybu, rytmu a energie. V jádru tohoto směru nestojí snaha zobrazit konkrétní výjev, ale zachytit vnitřní obrazový vjem autora, jakýsi dojem pohybu, jehož prostřednictvím je divák vtažen do malířova emocionálního i fyzického prožitku.

Curvingismus je obrazový jazyk postavený na práci s plynulou linií. Křivky zde nejsou pouhým estetickým prostředkem, ale výrazovým nástrojem, který zachycuje:

• proudící energii,

• vnitřní dynamiku těla,

• vztah mezi postavou a prostorem,

• rytmus emocí a přírody.

Zährl chápe křivku jako metaforu pro životní pohyb – neklidný, plynulý, často rozkolísaný, ale přesto harmonický. Křivky v jeho obrazech připomínají stopy ve vodě, které za sebou zanechává surfové prkno, nebo linky vyryté lyžařem ve vrstvě čerstvého sněhu. Jsou to křivky, které nesou radost z pohybu, ale i respekt k síle přírody, jež tento pohyb umožňuje a zároveň limituje.

Curvingismus není stylem v tradičním slova smyslu. Nejde o formalismus, ale o organické rozvíjení vizuálního jazyka, kde klíčovou roli hrají:

• gestická linie – plynulá, rytmizovaná, ale nikoli striktně geometrická,

• kompoziční proudění – obraz není statický, ale jako by „dýchal“ nebo „plynul“,

• emocionální dynamika – barvy a křivky se podřizují pocitovému napětí výjevu.

Každý obraz je tak výsledkem vnitřního impulsu, který Zährl překládá do obrazového rytmu. Curvingismus není metoda konstrukce, ale způsob intuitivního zachycení „neviditelného pohybu“ – ať už jde o pohyb ženského těla (Coitus), přírodní síly (Víra mocnější než tsunami) nebo duchovních energií (Japonská mytologie).

Přestože jde o autorský směr, můžeme hledat inspirace a vzdálené paralely. Curvingismus souzní s několika vizuálními principy:

• kaligrafie východní Asie, kde je jeden tah nositelem energie (ki) a zároveň tvůrcem formy,

• gestická malba akčního umění (action painting), kde se autor stává fyzickým aktérem obrazu,

• linie art nouveau a secesního dekoru, ale očištěné od ornamentality, převedené na výrazovou esenci.

Curvingismus je ale především současným výtvarným jazykem, který reflektuje autorovu zkušenost s tělesností, přírodou i duševním stavem. Je to osobní styl, ale s ambicí univerzální vizuální srozumitelnosti – staví na prvcích, které vnímáme tělem i instinktem.

Zährl ve svém pojetí obrazu hledá průnik mezi formou a prožitkem. Curvingismus je tedy nejen výtvarnou technikou, ale i filozofií obrazu:

• Křivka je prostor, ve kterém se tělo setkává s duší,

• Pohyb je způsob existence, nikoli jen námět,

• Kompozice je plynutí, nikoli statická výstavba,

• Barva je nositelka napětí, nikoli pouze vizuální výplň.

Tato filozofie dává autorovi možnost spojit v jediném obraze fyzické a spirituální. Například v níže rozebraném díle Japonská mytologie se křivky propojují s legendami a duchovními archetypy, zatímco ve Víře mocnější než tsunami představují křivky proud víry čelící živlu – tedy formu, která vzdoruje chaosu, aniž by jej popírala.

Akryl na černém plátně, 150 × 70 cm, signováno olejem, vznik v září 2024

Tento výtvarný opus je jedním z nejsilnějších projevů Zährlova curvingismu v jeho spirituálním rozměru. Obraz byl inspirován autorovou osobní zkušeností z thajského ostrova Phuket, konkrétně z Kamala Beach, dvacet let po ničivé tsunami v Indickém oceánu. Výtvarník zde reflektuje odolnost lidí, jejich víru, paměť utrpení a znovuobnovený rytmus každodennosti.

Klíčovým symbolem se stává žena jako zosobnění víry, která čelí ničivému přírodnímu živlu. Právě ženské tělo se stává nositelem duchovní energie, schopné vytvářet silové pole odporu. Postava je vyobrazena v klidném postoji, její linie jsou čisté a monumentální. Zlatá barva křivek kontrastuje s temným podkladem černého plátna, čímž evokuje symboliku naděje i světla vystupujícího z temnoty. Použití pouze několika pozitivních barevných akcentů – především v zlaté a krémové – podporuje kontemplaci a duchovní tón celého díla.

Inspiraci Zährl čerpá nejen ze síly krajiny, ale i z konkrétních místních prvků – pamětního památníku Srdce vesmíru od thajského umělce Udona Jiraksy, sochy Velkého Buddhy, či z večerního rituálního představení v Paláci slonů. Všechny tyto prvky sublimuje do jediné výtvarné formy, která syntetizuje zkušenost, vzpomínku i víru. Obraz je zároveň osobní modlitbou i univerzálním symbolem duchovní odolnosti lidského ducha.

Poznámka: Obraz je malován technikou vrstveného akrylu na černý základ, což podporuje optický efekt „vynořování“ postavy z temnoty. Zářivé linie působí téměř iluminovaně – v duchu východní tapiserie nebo thajské divadelní scénografie.

Akryl na plátně, 100 × 90 cm, signováno tradiční japonskou pečetí (hanko)

Obraz „Japonská mytologie“ představuje jednu z nejvíce vrstevnatých a symbolicky bohatých prací Wernera Zährla, ve které se prolíná jeho osobní fascinace východoasijskou kulturou s hlubokou znalostí tradičních technik i mýtických narativů. Nejde o doslovné převyprávění legend, ale o vizuální meditaci nad hodnotami, které japonská mytologie reprezentuje – úctu k přírodě, kontinuitu života a transformaci.

Kompozice je horizontální, a tím vytváří otevřený prostor, v němž se rozvíjí několik obrazových vrstev. Dominantní postavou je Kinko Sennin, taoistický mudrc, který je podle legend nesen na hřbetu obřího kapra. Tato ikonografie odkazuje na japonské i čínské tradice, kde kapr představuje odhodlání, moudrost a duchovní vzestup. V legendách se Kinko vyznačoval soucitem k rybám, což vedlo až k jeho pozvání do vodní říše draka. Kapr, který jej nese, se v obraze vznáší jako symbol duchovní cesty a propojení lidského a přírodního světa.

Autor použil iridescentní barvy, které mění svůj tón v závislosti na úhlu pohledu – tato technika dodává malbě nejen vizuální proměnlivost, ale i metaforickou hloubku. Měnící se světlo odkazuje na nestálost a proměnlivost reality, jak ji chápou buddhistické i taoistické filosofie. V pozadí lze rozpoznat jemný vzor připomínající tradiční nanako (rybí jikry) – druh puncování užívaný v japonském zlatnickém umění kinkō. Tato textura není jen ozdobná – je poctou řemeslné preciznosti starých japonských mistrů a zároveň vizuální narážkou na vodní prvek prostupující celý obraz.

Obraz však nezůstává pouze u jediné postavy. Při podrobnějším zkoumání lze v druhém kvadrantu identifikovat postavu Hooriho – mýtického lovce a bratra bohyně Slunce Amaterasu – a s ním spojenou vodní bytost Wani (mořský drak). Jejich příběh je důležitým článkem japonského mýtu o vzniku císařské linie. Ve spodní části obrazu je pak ukryt Namazu, sumec spojený s otřesy země, často personifikovaný jako silový prvek, který je však nutné udržet na uzdě – zde jej doprovází sjednotitel jako symbol moci a zodpovědnosti.

Zährl ve své malbě vytváří obrazový palimpsest, v němž se tradiční japonské symboly spojují s výtvarnou expresí západního umělce. Vizuálně obraz působí jako rozvinutý svitek – nikoli však lineární, ale prostorový, mnohlasý a otevřený různým interpretacím.

Poznámka: V duchu curvigismu autor nevymezuje přísné kontury, ale nechává křivky splývat a mizet. Tento princip dobře rezonuje s východní estetikou, kde neostrost a „mezera“ (ma) mají své pevné místo jako nositelé významu.

Akryl na plátně, 150 × 100 cm, signováno

Obraz Coitus z roku 2011 představuje jeden z nejvíce otevřeně erotických výjevů v Zährlově dosavadní tvorbě. Nejde však o pouhé zobrazení fyzického aktu, nýbrž o vizualizaci energetického spojení, které vzniká mezi dvěma těly v okamžiku hluboké intimity. Dílo je komponováno na širší formát (150 × 100 cm), což umožňuje rozvinout horizontální kompozici a znázornit propojení dvou figur nejen fyzicky, ale také skrze proudy pohybu a světla.

Použité barevné spektrum je silně omezené – převládají odstíny šedé, spolu s bílou a jediným akcentem červené, která je aplikována pouze na ženské spodní prádlo. Tento barevný kontrast má silný symbolický i rytmický účinek: červená evokuje vášeň a životní sílu, ale zároveň vymezuje hranici mezi tělem a jeho smyslovým nábojem.

Zásadní je i optická hra, kterou obraz rozehrává při pozornějším pohledu. Při delším zkoumání se z energetického pole těl vynořuje druhý plán kompozice: přes celou plochu obrazu lze spatřit siluetu ženského pozadí v bílém prádle – obraz tedy nese skrytou dvojznačnost, kdy se figurální výjev proměňuje v symbol, přecházející mezi konkrétní tělesností a abstraktním znakem. Tento princip „obrazu v obraze“ je v Zährlově tvorbě typický a odpovídá jeho snaze o vizuální vrstvení významů.

Poznámka: Dynamika obrazu je podpořena typickým curvingistickým vedením linií, které vytvářejí rytmický proud okolo centrálního místa kontaktu těl. Malba zde funguje jako vizuální mapa intimity.

Tvorbu Wernera Zährla nelze vnímat izolovaně. Přestože si autor pěstuje výrazně osobitou, autorskou cestu, jeho obrazy vstupují do dialogu se současným výtvarným diskurzem. Ten je v posledních dvou desetiletích charakterizován posunem od konceptualismu k emocionalitě, návratem k malbě jako smyslovému médiu a zájmem o tělesnost, spiritualitu i krajinu jako symbolický prostor.

Zährl je příkladem autodidakta, který se nepodřídil estetickým režimům galerií nebo akademií. Jeho cesta je založena na osobní zkušenosti, cestování, pozorování a reflexi, nikoli na kalkulu s aktuálními trendy. To mu umožňuje svobodně kombinovat:

• prvky figurace i abstrakce,

• duchovní symboliku s erotikou,

• přírodní motivy s městskou energií.

Jeho postavení tak připomíná pozici autorů, kteří tvoří „na okraji systému“, ale jejich práce zasahuje hluboko do citového vnímání publika. Právě tím si nachází cestu k divákovi – ne přes teoretický konstrukt, ale přes sdílený prožitek.

Zährlova tvorba, ač jedinečná, má styčné body s několika výtvarnými přístupy:

• Lyrická abstrakce (např. Zao Wou-Ki nebo český František Kupka): volnost formy, pohyb, emoce.

• Tělesná expresivita (např. Egon Schiele, Tracey Emin): intenzita kontaktu s vlastním tělem.

• Současná spirituální malba (např. Bill Viola ve videu, Anselm Kiefer v monumentálních plátnech): obraz jako nositel transcendentního významu.

Curvingismus se vůči těmto proudům nevmezuje jako pouhý derivát – jeho síla spočívá ve vizuálním minimalismu s hlubokým významovým potenciálem.

Zajímavé je vnímat Zährlovu práci i z hlediska kulturní symboliky křivky. Ta má v evropské i východní tradici silné asociace:

• V antickém sochařství křivka vyjadřovala ideál krásy a pohybu (polykleitosovské kontraposty).

• Ve východní estetice znamená křivka změnu, proudění čchi (氣), harmonii jin-jang.

• V baroku byla křivka gestem dramatu a transu.

• V modernismu se z křivky stává abstraktní výraz ducha.

Zährl tedy – vědomě i intuitivně – vstupuje do této ikonografické kontinuity, a to prostřednictvím zcela soudobé vizuální řeči.

Silným motivem Zährlovy tvorby je napětí mezi vnější realitou a vnitřním obrazem. Ať už maluje motivy moře, žen, spirituálních postav nebo erotických výjevů, vždy se jedná o vjem, nikoli o „realitu“ v tradičním smyslu. Curvingismus pak funguje jako styčný bod mezi světem venku a světem uvnitř – gesto křivky zhmotňuje tu přechodovou zónu, kterou člověk vnímá a zpracovává emocemi.

Takto se v Zährlových obrazech spojují dva póly:

• Zkušenost fyzického těla – tanec, dotek, pohyb, bolest, touha,

• Zkušenost duchovní – meditace, víra, symboly, mytologie, energie.

Tato integrace je klíčová: činí jeho dílo aktuálním v době, kdy se lidé znovu snaží propojit emoční, tělesné a spirituální roviny existence.

Mezi osobní vizí a univerzálním sdělením – pozice Wernera Zährla v současném umění

Werner Zährl zvolil pro svůj umělecký vývoj cestu mimo oficiální institucionální rámce. Tato skutečnost je podstatná nejen biograficky, ale především esteticky. Absence formálního školení neznamená absenci systematické práce – naopak. Jeho přístup, postavený na vlastním experimentu, citlivosti k vizuálním podnětům a důsledné introspekci, vytváří prostor pro skutečně osobní umělecký jazyk.

Tento jazyk je formován nejen osobními zážitky (např. motiv tsunami z Phuketu), ale také vizuálními archetypy, které přecházejí kultury – křivka, tělo, vlna, duchovní figura, dynamika. Tímto se Zährlova tvorba dotýká univerzálních obsahů, byť vzniká z ryze individuální zkušenosti.

Zährlovo dílo se přirozeně proměňuje a rozvíjí. Ačkoli nelze hovořit o přesně vymezených obdobích, lze sledovat několik tematických a stylových linií, které se v jeho práci střídají nebo vzájemně prorůstají:

• Energie těla a pohybu – obrazy jako Coitus nebo Sirény tematizují kontakt, tanec, tělesnost, ale vždy v propojení s rytmem nebo vlnou.

• Mýtičnost a spiritualita – Víra mocnější než tsunami či Japonská mytologie pracují se symbolikou, která přesahuje jednotlivce, a evokují archetypy víry, smrti, obnovy.

• Ženský princip – ženy jsou častým centrálním motivem. Nikoli jako objekt, ale jako nositelky energie, harmonie a pohybu. Jejich siluety často splývají s prostředím (např. v obraze Litore), což naznačuje neoddělitelnost těla a krajiny.

• Curvingismus – postupně se vyvíjející stylový koncept, který se stává Zährlovým klíčovým výrazovým prostředkem. Jeho jádrem je křivka jako forma výrazu, jako gesto i struktura. Curvingismus je pro Zährla více než styl: je to vnímání světa jako pohybu, rytmu a plynutí.

Zährlova tvorba je silně analogová v době, kdy digitální obraz zaplňuje všechny roviny vnímání. Tím se jeho práce stává proti-pólem digitální instantnosti. Umožňuje návrat ke kontemplaci, k trvání, k materiálu – k plátnu, tahu, vrstvě.

Autenticita, s jakou autor vstupuje do tvorby – ne jako ilustrátor myšlenek, ale jako zprostředkovatel hlubší zkušenosti – je zároveň silou jeho výrazu. Jeho obrazy vyzývají k zastavení, k prohlížení, ke čtení i vnímání beze slov. V tomto ohledu je Zährlova práce výrazně fenomenologická: základem je vjem, zkušenost, tělesný prožitek, který se transformuje do obrazu.

Werner Zährl je výtvarník, který skrze osobní vidění, důslednou práci s formou a originální styl Curvingismu vytváří umělecký jazyk rezonující napříč kulturami. Jeho obrazy nejsou dekorativními předměty ani manifesty, ale vizuálními meditacemi o základních tématech lidské existence – pohybu, víře, kontaktu, vlně, kráse i ztrátě.

V éře, kdy je obraz často jen informací, připomíná Zährl, že obraz může být i způsobem bytí ve světě. A to z něj činí mimořádně důležitého tvůrce současnosti – ať už vystavuje ve Španělsku, Německu, Itálii, nebo pracuje tiše v ateliéru, kde se další křivka rodí z ticha.

VERNISÁŽ výstavy obrazů Wernera Zährla. Galerie u Vavřince, Chodov, Česká republika, 2025.

DIAKONIE ČCE. Katalog k charitativní aukci uměleckých děl. Praha: Diakonie ČCE, 2015.

Ateliér ART Fest 2018. Mezinárodní festival současného umění. Výstavní katalog. Praha: 2018.

MĚSTO CHODOV. Galerie u Vavřince představuje obrazy Wernera Zährla [online]. Chodov, 2025 [cit. 2025-07-10]. Dostupné z:
https://www.mestochodov.cz/zivot-ve-meste/aktuality/galerii-u-vavrince-predstavuje-obrazy-wernera-zahrla-1322cs.html

TV STUDIO CHODOV. Werner Zährl – výstava v Galerii u Vavřince [online video]. YouTube, 2025 [cit. 2025-07-10]. Dostupné z:
https://www.youtube.com/watch?v=xC5W9IDn37k

ARTBOXY. Profil Werner Zährl [online]. Artboxy – platforma pro vystavování uměleckých děl, [cit. 2025-07-10]. Dostupné z:
https://www.artboxy.com/profile/QnGbS74aT5brofJiXygD

LUXEMBOURG ART PRIZE. Certificate of artistic achievement – Luxembourg Art Prize [online]. [cit. 2025-07-10]. Dostupné z:
https://app.luxembourgartprize.com/c/check.php?0rrGGHzIEAM1EIeyfqRri6vdkpaM5ggseS%2BYIwxZdWTFgm3GtShi%2FsVWxM47TVA%3D