Když dětský idol měří úspěch značkou. Co si dítě může odnést z Tary Campu?

Jedna podobná zkušenost dítěti psychiku nezničí. Může mu ale pomoci vytvořit představu o tom, podle čeho se pozná úspěšný a hodnotný člověk.

Když dítě přijede na tábor svého oblíbeného influencera, nejede tam pouze sportovat. Jede se setkat s člověkem, kterého zná z videí, sleduje ho možná několik let a vnímá ho jako někoho, kdo dokázal uspět.

Právě proto mají jeho slova jinou váhu než stejná věta pronesená neznámým vedoucím.

Když takový člověk dětem ukazuje drahé auto, zdůrazňuje cenu značky a zároveň jim nabízí vlastní výrobky, nevysvětluje jim pouze rozdíl mezi Mercedesem a obyčejným autem. Mimoděk jim ukazuje také svou představu o úspěchu.

A děti se neučí jen z toho, co jim dospělí řeknou přímo.

Internetová diskuse kolem Tary Campu se rychle proměnila v řadu zkratek. Objevují se například tvrzení, že Tary dětem řekl, že bez značkového oblečení nejsou nic. Takovou větu ale podle dostupných záznamů doslova nepronesl.

Skutečnost je i bez jejího přikrášlování dostatečně zajímavá.

Na táboře proběhla prezentace merche, při které byly dětem nabízeny výrobky z Tary Shopu. Podle médií šlo například o míč za 550 korun nebo tričko za přibližně 600 korun. Mezi přítomnými přitom měly být převážně děti mladší deseti let. Video zveřejnil samotný tábor, později však bylo odstraněno.

V jiném videu Tary dětem ukazoval svůj upravený Mercedes a vysvětloval, proč je tak drahý. Použil přirovnání ke značkám Nike a Adidas na jedné straně a zboží z vietnamské tržnice na straně druhé. Dětem následně popisoval, kolik automobil a jeho úpravy stály.

Média upozornila také na nevhodnou poznámku směrem k chlapci asijského původu a na vulgární skladbu, kterou dospělí pustili dětem během závěrečné diskotéky. Pořadatelé později uznali, že výběr písně nebyl vhodný, a oznámili její odstranění z playlistu.

Samotný tábor stojí více než 12 tisíc korun za sedm dní. Oficiálně je zaměřený na parkour, natáčení videí a sociální sítě. Dětem slibuje také rady, jak se prosadit jako influencer, možnost objevit se na Taryho sociálních sítích a ceny z jeho obchodu.

Prodej merche ani vlastnictví drahého automobilu nejsou samy o sobě důkazem špatného zacházení s dětmi. Nemáme ani důkaz, že by děti někdo k nákupu nutil. Podstatné je prostředí, ve kterém se prodej a prezentace majetku odehrávaly.

Dítě tam totiž nebylo v obchodě. Bylo na táboře svého idolu.

Jako rodiče často přemýšlíme nad tím, co dětem vysvětlujeme. Říkáme jim, že se nemají ostatním posmívat, že značkové oblečení neurčuje hodnotu člověka a že úspěch není pouze otázkou peněz.

Jenže dítě nesleduje jen naše poučky. Všímá si, čemu se dospělí smějí, čím se chlubí, koho obdivují a za co získávají pozornost ostatních.

Podle Americké akademie dětské a dorostové psychiatrie využívají děti své vzory při utváření chování, vztahů i způsobu rozhodování. Vzor přitom nemusí dítěti říct: „Chovej se přesně jako já.“ Stačí, že určité chování opakovaně spojuje s úspěchem, obdivem nebo přijetím skupinou.

Tary v tomto případě není náhodný vedoucí, kterého děti viděly poprvé při nástupu do autobusu. Pro mnoho z nich je hlavním důvodem, proč na tábor přijely. Oficiální web zdůrazňuje jeho miliony sledujících a slibuje dětem přímý kontakt s člověkem, kterého do té doby znaly hlavně z obrazovky.

Jestliže právě on postaví vedle sebe značkové zboží a „obyčejnou“ tržnici, dítě si nemusí zapamatovat přesnou cenu automobilu. Může si ale odnést jednodušší sdělení: značka odlišuje hodnotné věci od těch méně hodnotných.

A od hodnocení věcí už nemusí být daleko k hodnocení lidí.

Dospělý člověk většinou pozná, že prezentace vlastního trička, nápoje nebo míče sleduje také obchodní zájem. U dítěte je situace složitější.

Americká psychologická asociace upozorňuje, že zejména mladší děti ještě plně nerozumějí přesvědčovacímu záměru reklamy. I starší dítě může poznat, že mu někdo něco prodává, ale nemusí rozumět všem způsobům, kterými se ho prodejce snaží ovlivnit.

U influencerů se navíc vytváří takzvaný parasociální vztah. Dítě má pocit, že tvůrce zná, protože pravidelně sleduje jeho videa, poslouchá jeho názory a vidí části jeho života. Vztah je jednostranný, prožitek dítěte však může být skutečný.

Nabídka výrobku potom nepůsobí stejně jako reklama před pohádkou. Přichází od člověka, kterému dítě věří a kterému by se možná chtělo podobat.

Na táboře je tento vliv ještě silnější. Dítě nesleduje video samo doma. Stojí mezi kamarády, přímo před svým idolem a v prostředí, které nese jeho jméno. Zážitek, obdiv, skupinová atmosféra a prodej se spojují do jednoho celku.

Když ostatní děti reagují nadšeně, vzniká další otázka: Co když budu jediný, kdo tričko nebo míč nemá?

Výzkumy ukazují, že materialistické postoje se mohou zesilovat od středního dětství směrem k ranému dospívání. Toto období je citlivé i proto, že dítě začíná více porovnávat sebe s vrstevníky a intenzivněji řeší, kam patří.

Jedna ze studií zaměřených na děti a dospívající zjistila souvislost mezi materialismem a sebeúctou. Když výzkumníci sebeúctu dospívajících experimentálně posílili, jejich materialistické postoje se snížily.

To dává smysl i bez složité psychologie. Jestliže si dítě není jisté vlastní hodnotou, může ji začít hledat v něčem, co je viditelné a snadno porovnatelné. V telefonu, oblečení, počtu sledujících nebo logu na tričku.

Neznamená to, že dítě po jednom týdnu na táboře začne automaticky posuzovat lidi podle auta. Podobné zkušenosti ale mohou přidávat další dílky do obrazu světa:

Úspěšný člověk má drahé věci. Správná značka odlišuje kvalitní od obyčejného. Viditelnost znamená hodnotu. Kdo chce patřit do skupiny, měl by mít stejné věci jako ostatní.

Pro dítě z rodiny, která si značkové výrobky nemůže dovolit, může takové prostředí znamenat stud nebo pocit, že je o něco horší. Jiné dítě může začít naléhat na rodiče, protože nákup pro něj nepředstavuje pouze získání trička. Může znamenat symbolické přiblížení se ke svému idolu a vstup do skupiny.

Cena výrobku potom přestává být jediným tématem. Mnohem důležitější je otázka, co si dítě myslí, že si spolu s ním kupuje.

Bylo by snadné spojit vulgární skladbu z táborové diskotéky s agresivitou nebo dlouhodobým poškozením dětské psychiky. Takové tvrzení bychom ale vědecky neobhájili.

Jedna písnička dítě nezmění v agresivního člověka. Jedna nevhodná poznámka z něj neudělá rasistu a jedno drahé auto materialistu.

Důležitý je kontext a opakování.

Výzkum publikovaný v časopise Pediatrics našel souvislost mezi častějším kontaktem dospívajících s vulgaritami v médiích, pozitivnějším postojem k jejich používání a vlastním vulgárním vyjadřováním. Samotná souvislost ještě neprokazuje, že vulgarity přímo způsobují agresivní chování.

Na Tary Campu ale skladbu nepustilo dítě tajně spolužákům. Pustili ji dospělí v rámci oficiálního programu. Děti na ni společně tančily a skupina ji přijala jako běžnou součást zábavy. Dospělá autorita tím mohla vyslat zprávu, že takový obsah je v daném prostředí normální.

Pozitivní je, že pořadatelé chybu uznali. I to je pro děti určitý příklad: dospělý může udělat chybu a následně ji napravit.

Rodičovská reakce může být rychlá: Taryho zakázat, podobná videa vypnout a dítě na takový tábor neposlat.

Rodiče samozřejmě mají právo rozhodnout, jakému obsahu a prostředí chtějí dítě vystavit. Samotný zákaz ale dítě nenaučí rozpoznávat reklamu, pracovat s tlakem skupiny ani oddělit cenu věci od hodnoty člověka.

Influenceři navíc nezmizí. Když to nebude Tary, přijde někdo jiný. Může být kultivovanější, opatrnější a obchodně ještě schopnější.

Užitečnější může být mluvit s dítětem o tom, co právě vidělo. Nezačínat přednáškou ani zesměšňováním jeho oblíbeného tvůrce. Pokud rodič dítěti oznámí, že jeho idol je hlupák a jeho fanoušci se nechávají okrádat, dítě se pravděpodobně nebude chtít svěřit se svým vlastním názorem.

Lepší jsou jednoduché otázky:

Proč myslíš, že vám ten výrobek ukazoval? Chtěl bys ho stejně, kdyby na něm nebylo jeho jméno? Je dražší věc vždy kvalitnější? Podle čeho poznáš úspěšného člověka? Jak se asi cítí dítě, jehož rodiče si podobné zboží nemohou dovolit?

Americká pediatrická akademie doporučuje obsah s dětmi společně sledovat a mluvit o něm. Rozhovor pomáhá vytvářet kritický odstup, který mladší dítě ještě nemusí dokázat vytvořit samo.

Nemyslím si, že se děti z Tary Campu vrátily domů s poškozenou psychikou. Takový závěr by byl přehnaný a nepoctivý.

Mohly se naučit parkour, natočit vlastní video, najít nové kamarády a prožít týden, na který budou rády vzpomínat. Současně si ale některé z nich mohly odnést další kousek představy o tom, podle čeho se pozná úspěšný člověk.

Právě to je na celé kauze důležitější než cena jednoho trička nebo nevhodná písnička.

Dospělí totiž dětem neukazují svět jen ve chvíli, kdy je cíleně vychovávají. Ukazují jim ho také tím, čím se chlubí, co prodávají, čemu se smějí a podle čeho rozlišují hodnotné od obyčejného.

Dítě možná časem zapomene, kolik stál upravený Mercedes. Mnohem déle v něm může zůstat pocit, že značka dělá člověka výjimečným.

A právě proto bychom se neměli ptát pouze na to, co Tary dětem prodával. Důležitější je, jakou představu o vlastní hodnotě jsme jim spolu s tím dovolili koupit.