Mění se rozdělování daní. Zvyšují se podíly obcí a krajů

Pro obecní rozpočty to představuje dodatečných cca 22,3 miliardy Kč v roce 2026 a pro kraje cca 10,1 mld. Kč. Pro kontext doplňujeme, že v letech 2024–2025 byl podíl obcí dočasně snížen v rámci vládního konsolidačního balíčku (z 25,84 % v roce 2023 postupně na 24,16 % v roce 2025). Navýšení od roku 2026 tak de facto vrací a mírně překračuje úroveň před konsolidací, což odpovídá zhruba 7% nárůstu obecních daňových příjmů oproti roku 2025.

Spolu s vyšším celkovým podílem nastává zásadní úprava váhy kritérií, podle nichž se sdílené daně dělí mezi jednotlivé obce. Dochází tak ke změnám ve struktuře rozpočtového určení daní (RUD):

Tyto změny znamenají, že výsledný procentuální podíl na RUD se nově více odvíjí od počtu žáků navštěvujících školy v obci (případně žáků s trvalým bydlištěm v obci) a o něco méně než dosud závisí na rozloze katastru a počtu obyvatel. Snížení koeficientu postupných přechodů navíc oslabuje dosavadní solidaritu mezi velkými a malými obcemi – toto vyrovnávací kritérium zajišťovalo, že na obyvatele nejmenších obcí připadal vyšší podíl, což se nyní částečně zmírní.

Obce, které zřizují školy (mají tedy ve svých školských zařízeních nebo mezi obyvateli více žáků), si díky nové metodice polepší – zvýšená váha žáků jim přinese vyšší podíl z RUD. Naopak menší obce bez škol mohou zaznamenat relativní pokles svého podílu, protože přijdou o část výhody z vysokého vyrovnávacího koeficientu a nebudou těžit z kritéria žáků.

Je však nutné dodat, že díky celkovému navýšení objemu financí by většina obcí měla pocítit absolutní růst příjmů – odhadem o cca 7 % proti předchozímu roku – avšak rozdíly mezi nimi se změní. Změny zvýhodňují střední a větší obce s aktivní školskou infrastrukturou, zatímco u nejmenších obcí bez škol porostou daňové příjmy pomaleji (v některých případech možná jen minimálně).

Všechny výše uvedené změny souvisejí s převedením financování nepedagogických pracovníků a některých dalších nákladů ve školství ze státu na obce a kraje. Dosud hradil platy školníků, uklízeček, kuchařek či administrativních sil ve veřejných školách (tzv. nepedagogů) převážně stát prostřednictvím rozpočtu MŠMT. Od roku 2026 však tyto provozní výdaje přecházejí na zřizovatele škol, tedy obce a kraje.

Otázkou zůstává, jaký bude skutečný dopad do rozpočtu měst. Je známo, že platy nepedagogických pracovníků jsou v současnosti min. o 30 % nižší než by měly být, tedy s ohledem na změnu financování lze čekat tlak na růst těchto nákladů. V konečném důsledku tak celkové navýšení nemusí tuto změnu pokrýt.

Rok 2026 bude pro financování měst a obcí přelomový – zásadně roste objem sdílených daní pro samosprávy, mění se klíč k rozdělování ve prospěch obcí se školami a současně jim přibývají nové výdaje v oblasti školství. Celkový efekt pro města bude dvojí: na jedné straně vyšší příjmy z daní, na straně druhé vyšší provozní náklady. Kromě toho některé obce pocítí i nový odvod daně z příjmů ze své hospodářské činnosti, což může mírně snížit jejich čisté zisky.

Lze očekávat, že větší obce a města se školskou infrastrukturou vyjdou z této reformy relativně posílené (pokud efektivně zvládnou financovat převzaté školy), zatímco nejmenší obce bez škol mnoho navíc nezískají. Zástupci samospráv budou nadále sledovat dopady těchto změn v praxi a případně usilovat o další úpravy financování. Již nyní avizovali, že by do budoucna uvítali např. posílení motivační složky u daní z příjmů fyzických osob (větší zohlednění počtu zaměstnanců či místního výběru daní), což tato novela nereflektovala.

Diskuse o rozpočtovém určení daní tedy pravděpodobně nekončí – „boj za RUD“ bude pokračovat i v příštích letech, aby financování měst a obcí co nejlépe odpovídalo jejich potřebám i ekonomické realitě.