Článek
Vlastimil Kopecký
Rodák z Vilémova spatřil poprvé světlo světa 14. 10. 1912 a již v dětských letech se o fotbal hodně zajímal. Aby také ne, když byl jeho otec věrným fanouškem sešívaných. V deseti letech se celá rodina přestěhovala do Prahy, kde se Vlastimil po čase zaregistroval do mládežnických týmů klubu Rapid Vinohrady.
Díky jeho malé výšce pod 170 cm mu však málokdo věštil úspěšnou karieru. Vlasta však prokázal již v mladém věku, že ač jeho síla ve fyzických soubojích nebude velká, dokáže to kompenzovat kvalitní technikou a tvůrčím viděním. V té době ale ani on sám ještě netušil, co vše ve fotbale dokáže a jak moc bude úspěšný.
Sparta, nebo Slavie
Poté, co Kopecký dokončil maturitu, se mohl plně soustředit na fotbal, což neslo úspěchy v podobě předváděných výkonů. Není tak divu, že se o něj začaly zajímat prvoligové celky, přičemž první nabídka přistála na stole od Pražské Sparty. Tu ale Vlastimil odmítl, neboť dobře věděl, že by jeho otec nepřežil vidět svého syna v dresu největšího rivala.
A tak se roku 1932 stal Vlastimil Kopecký profesionálním fotbalistou v dresu pražské Slavie, jenž tak, aniž by tušila, získala nejen excelentního střelce a výborného technika, ale i dvorního nahrávače pro Josefa Bicana. Ti dva společně se nesmazatelně zapsali do historie sešívaných.
Na rozdíl od Bicana, který Slavii dočasně opustil a hrál i za Vítkovice či Hradec Králové, zůstal Kopecký věrný jednomu klubu celý svůj život. V červenobílém dresu odehrál neuvěřitelných 953 zápasů, v nichž nastřílel 715 branek, oslavil 9 ligových titulů během 19-ti let a vyhrál Středoevropský pohár, což je tehdejší obdoba dnešní ligy mistrů.
Síla komunismu
Rok 1951 se stal Kopeckému osudným a přinesl tak velkou kaňku jeho života. v době mimo sezonu totiž uspořádal se svými spoluhráči i Sparťany a pár hokejisty přátelskou exhibici, jejíž cílem nebyl sportovní výkon, ale zábava jak pro účastníky, tak pro příchozí. Kopecký se spolu s Bradáčem ujali role rozhodčích.
Zápas, kde byl výsledek 5:5 předem domluvený, probíhal přesně podle očekávání, byl plný legrácek, srandiček a nikdo to vystoupení nebral vážně, až na jednoho muže. Tím byl dopisovatel Mladé fronty, který obratem nechal vydat článek o zápasu hraném na černo, který si hráči údajně nechali zaplatit v naturáliích z místní sklárny.
Takto veřejně medializovaný obsah pochopitelně nemohl uniknout tehdejšímu režimu, který aniž by zjišťoval, co se vlastně stalo, exemplárně potrestal všechny zúčastněné, aby bylo celé zemi jasné, kdo je tady pánem. A právě Kopecký s Bradáčem byli potrestání nejvíce. Dostali totiž na rozdíl od ostatních doživotní tresty zákazu činnosti v tehdejším Sokolu, který sdružoval veškeré sportovce.
Slávistou i v osobním životě
Po čase se režimu Kopeckého zželelo a trest mu v tichosti zrušil, ale do Slavie se vrátit nemohl. Vlastimil tak na sklonku hráčské kariery odehrál dvě sezony za Tatran stavební závody Praha, kde kopačky pověsil definitivně na hřebík, alespoň co se profesionální kariery týče.
Kopecký zůstal slávistou i poté, co přestal být fotbalistou a pravidelně chodil svému klubu fandit, nezůstal však jen u toho. Roku 1958 totiž vedl dnešní Slavii Praha co by hlavní trenér, která v té době vystupovala pod jménem Dynamo Praha. Poté pracoval pro režiséra a velkého slávistického fanouška Bořivoje Zemana v Barrandovských studiích, nebo také ve firmě n. p. Energovod, jenž byl spřízněnou firmou Slavie, kde pravidelně pracovali bývalí i současní fotbalisté klubu.
Smrt v sešívaném dresu
Aktivní život a účast na sportovních akcích nakonec neblaze ukončily Vlastimilu Kopeckému život. 31. 7. 1967 odjel se svými kamarády hrát utkaní na půdu Hlinska, která si pozvala starou gardu Slavie k exhibičnímu utkání. Svítilo slunce a byl velmi horký letní den. Utkání proti výrazně mladšímu soupeři bralo starším hráčům spoustu sil, přesto slávisté vyhráli poločas 3:1, přičemž se Kopecký zapsal i do střelecké listiny.
Ještě o poločasové přestávce se ho bývalý spoluhráč a velký kamarád Josef Bican, jenž sám v poločase střídal, ptal, jak se cítí a jestli nechce vystřídat. To však Vlastimil odmítl s tím, že se cítí dobře a ze hry se mu ještě nechce. Pár minut po začátku poločasu ale Kopecký úspěšně přihrál, načež se bezmocně skácel k zemi.
Fotbalisté ho okamžitě naložili do nedaleko stojící sanitky a neméně legendární slávista a brankář Plánička jej doprovodil do nemocnice. Zpět na hřiště, respektive do šatny stadionu, přišel již jen se smutnou zprávou, že mu 26násobný reprezentant a vícemistr světa 1934 z Itálie zemřel přímo v sanitce v náručí. Tím předčasně skončil život jedné z největších legend Slavie Praha.
Zdroje:
