29. říjen 1969: Den, kdy pouhá slabika „LO“ ohlašovala zrození internetu

Dne 29. října 1969, v počítačové laboratoři Kalifornské univerzity v Los Angeles, psal student programování Charley Kline jednoduché slovo: „LOGIN“. Pokoušel se propojit jeden počítač s jiným, vzdáleným 560 km na Stanford Research Institute. Systém však po dvou písmenech spadl. Jediné, co prošlo, bylo „LO“. Tento zdánlivě bezvýznamný okamžik se později stal symbolem zrození internetu.

V té době byly počítače obrovské, drahé a zcela izolované. Každý fungoval samostatně a komunikace mezi nimi byla možná pouze fyzickým přenosem dat na děrných štítcích či magnetických páskách. Studená válka však přinesla tlak na technologický pokrok, zejména po vypuštění sovětského Sputniku v roce 1957. Po počátečním šoku způsobeném náhlým sovětským náskokem, vznikla agentura Advanced Research Projects Agency (Agentura pro pokročilé výzkumné projekty /ARPA), která měla podporovat převratné vědecké a technické projekty, tak aby Spojené státy udržely krok se svým rivalem. Jedním z největších vizionářů v této agentuře byl počítačový vědec Joseph Carl Robnett Licklider z MIT, jenž snil o propojené počítačové síti (doslova Intergalactic Computer Network čili intergalaktické počítačové síti), kde by lidé i stroje mohli sdílet informace napříč světem v reálném čase.

Lickliderovy myšlenky inspirovaly celou generaci výzkumníků. V roce 1966 se ARPA rozhodla jeho sen uskutečnit. Výzkumník Bob Taylor získal prostředky na vytvoření sítě, která by propojila univerzity a výzkumná centra. Technické vedení projektu převzal Larry Roberts, který měl převést teorii do praxe. Zásadní průlom přinesl koncept přepojování paketů (packet switching), s nímž přišli Paul Baran v USA a Donald Davies ve Velké Británii. Místo toho, aby se zprávy posílaly vcelku, dělily se na malé pakety, které mohly cestovat různými cestami sítí a v cíli se znovu spojily. Tento systém byl rychlejší, efektivnější a odolnější – dokonce i vůči poškození části sítě.

ARPA pověřila malou výzkumnou firmu Bolt Beranek and Newman (BBN) v Massachusetts, aby postavila první síťové uzly, nazvané Interface Message Processor (IMP) – v podstatě první směrovače na světě. Na podzim roku 1969 byly připojeny čtyři počítače: UCLA, Stanford Research Institute, Kalifornská univerzita v Santa Barbaře a Univerzita v Utahu. Společně tvořily první síť v dějinách.

Večer 29. října 1969 se tým vedený Leonardem Kleinrockem na UCLA pokusil navázat spojení se Stanfordem. Obě laboratoře byly propojeny i telefonní linkou, aby si mohli potvrzovat výsledky v reálném čase. „Napsali jsme písmeno L a zeptali jsme se: ‚Vidíte L?‘ Ano, viděli. Potom jsme napsali O – také prošlo. Když jsme napsali G, systém se zhroutil,“vzpomínal Kleinrock později. První zprávou, která kdy prošla internetem, bylo tedy pouhé „LO“ – stručné, prosté a symbolické: „Lo and behold!“ (Hle, podívej).

V následujících letech se síť ARPANET rychle rozrůstala a propojovala další univerzity a vládní laboratoře. V roce 1971 poslal inženýr Ray Tomlinson z BBN první e-mail a zvolil symbol @ k oddělení uživatelského jména od cílového počítače. Tehdy ještě určitě netušil, že se @ stane jedním z nejznámějších znaků světa. V roce 1972 byla síť ARPANET poprvé veřejně předvedena a ukázala, že počítače mohou komunikovat napříč kontinenty.

Jenže ARPANET byl stále pouze jedna síť. Brzy se objevily další experimentální systémy a bylo nutné najít způsob, jak je propojit. Tohoto úkolu se ujali Vinton Cerf a Bob Kahn, kteří v roce 1973 vyvinuli univerzální protokol TCP/IP – jazyk, jímž si mohly rozumět všechny počítačové sítě bez ohledu na technologii. Dne 1. ledna 1983 ARPANET oficiálně přešel na TCP/IP, což je považováno za skutečné technické zrození internetu. Od té chvíle se mohl připojit každý, kdo protokol implementoval – vznikla tak síť sítí, jak ji známe dnes.

V 80. letech se internet rozšířil z akademického prostředí do širší veřejnosti. V roce 1984 vznikl systém doménových jmen (DNS), který umožnil používat adresy jako mit.edu místo číselných IP. Osobní počítače se začaly objevovat v domácnostech i firmách, čímž se otevřela cesta k masovému rozšíření. Přesto byl internet stále převážně textový a technický, dokud ho v roce 1989 nezměnil britský vědec Tim Berners-Lee z CERNu. Ten navrhl způsob, jak propojit dokumenty pomocí hypertextu, a vytvořil tři základní prvky moderního webu: HTML, HTTP a URL.

V roce 1991 se zrodil World Wide Web, a když se v roce 1993 objevil grafický prohlížeč Mosaic, internet se stal přístupným i pro běžné uživatele. V polovině 90. let následovaly první vyhledávače, online obchody a sociální sítě. Firmy jako Yahoo!, Amazon a později Google definovaly novou éru. V prvním desetiletí 21. století přinesly širokopásmové připojení, bezdrátové sítě a chytré telefony další převrat – internet se stal součástí každodenního života.

Dnes je online více než polovina lidstva. Internet pohání komunikaci, obchod, vzdělávání, vědu i zábavu. Umožňuje okamžitý přístup k informacím a spojuje lidi napříč kulturami a kontinenty. Od prvního e-mailu až po přenosy v přímém přenosu – každý krok této cesty začal právě oním krátkým „LO“ z roku 1969.

Příběh zrodu internetu je příběhem spolupráce a zvídavosti. Začal jako vládní výzkumný projekt v době studené války a stal se nejmocnějším nástrojem lidského spojení. Ti, kteří ho vytvořili – Licklider, Kleinrock, Roberts, Cerf, Kahn, Berners-Lee a mnozí další – sdíleli společnou víru, že počítače mohou pomáhat lidem myslet, učit se a komunikovat.

Když se ohlédneme zpět, je symbolické, že první zpráva, která prošla sítí, nebyla dokončená. Slovo „LOGIN“ selhalo v polovině, ale právě toto selhání se stalo začátkem úspěchu. Z těch dvou písmen vznikl základ technologie, která proměnila civilizaci.

Zdroje:

RFC 2235 – „Hobbes’ Internet Timeline“ (velmi podrobná chronologie) Dostupné na: https://www.ietf.org/rfc.html

A Brief History of the Internet“ – Vinton Cerf & Bob Kahn https://www.internetsociety.org/internet/history-internet/brief-history-internet/

Internet Hall of Fame (Internet Society) https://www.internethalloffame.org/

Wikipedie