Kanadská rodina prodala vše a šla do Ruska za tradičními hodnotami. Otce teď čeká kontrakt s armádou

Rusko se už několik let cíleně stylizuje do role jednoho z posledních obránců tradiční rodiny, víry a konzervativního způsobu života. Vladimir Putin toto téma opakovaně staví do kontrastu se společenským vývojem v západních zemích a ochrana „tradičních ruských duchovních a morálních hodnot“ se dostala i do oficiálních státních dokumentů. V ruském veřejném prostoru se k tomu přidává obraz Západu, který podle této interpretace ztratil vlastní hodnoty, podléhá liberalismu a vnucuje lidem dekadentní postoje týkající se rodiny, pohlaví či sexuality.

V srpnu 2024 se z této rétoriky stala také imigrační politika. Putin podepsal dekret č. 702 o „humanitární podpoře osob sdílejících tradiční ruské duchovní a morální hodnoty“. Cizincům, kteří chtějí opustit svou zemi kvůli nesouhlasu s politikou údajně vnucující „destruktivní neoliberální ideologické postoje“, Rusko nabídlo jednodušší cestu k dočasnému pobytu. Jejich případná cesta do Ruska se nezapočítává do běžných kvót a při podání žádosti se po nich nepožaduje ani standardní doklad o znalosti ruštiny, ruských dějin a základů práva.

Seznam zemí, kterým je tento program určen se v podstatě shoduje se seznamem Rusku nepřátelských zemí a jsou na něm Kanada, Spojené státy, Německo, Francie, Británie, Švédsko, Austrálie, Japonsko, ale také Česká republika. Rusko jim v podstatě říká, že pokud se doma necítí dobře kvůli společenským změnám, mohou přijít do země, která jim nabídne přijatelné konzervativní hodnotové prostředí.

Kanadská rodina Feenstrových tento program ve skutečnosti o několik měsíců předběhla. Arend Feenstra s manželkou Anneesou a osmi dětmi dorazili do Ruska už na začátku roku 2024, tedy před vydáním Putinova dekretu. Důvody jejich stěhování ale téměř dokonale odpovídaly tomu, na čem později Moskva celý program postavila. A když byl nový režim zaveden, Feenstrovi jej následně sami využili a na začátku roku 2025 získali zjednodušenou cestou povolení k dočasnému pobytu.

Feenstrovi nebyli lidé, kteří by se do Ruska stěhovali kvůli práci nebo protože by tam měli rodinné kořeny. Arend byl zkušený farmář, v Kanadě se dlouhé roky věnoval chovu dobytka a koz a rodina měla vlastní hospodářství. Před odchodem prodali svůj majetek a rozhodli se začít znovu v Nižněnovgorodské oblasti, kde chtěli vybudovat novou rodinnou farmu. Nejstarší syn zůstal v Kanadě, zatímco rodiče odjeli s dalšími osmi dětmi.

Arend své rozhodnutí od počátku nijak neskrýval, ruským novinářům vysvětloval, že mu vadí LGBT a transgender témata v Kanadě a že bez dětí by se patrně nestěhovali. Rodina hledala prostředí, v němž by podle svých představ mohla děti vychovávat v konzervativních hodnotách, a Rusko jí připadalo jako vhodnější země. Už několik týdnů po příjezdu se její příběh objevil také v ruské státní televizi.

Feenstrovi zároveň svůj nový život sami podrobně ukazovali na sociálních sítích a na kanálu Countryside Acres. Stavba domu, budování hospodářství, ruský venkov i každodenní život početné západní rodiny se tím staly velmi užitečným příběhem pro ruská média. Obraz kanadské rodiny, která opustila Západ, protože chtěla tradiční hodnoty, a v Rusku začala nový život, skvěle zapadal do oficiálního vyprávění.

První vážnější střet s ruskou realitou přitom přišel téměř okamžitě po stěhování. Po převedení většího množství peněz jim banka v únoru 2024 účty zmrazila a požadovala doložení původu prostředků. Feenstra mohl prokázat peníze z prodeje majetku, větší komplikací byly dary od sledujících, ke kterým neměl potřebné doklady. Šlo o pravidla proti praní špinavých peněz a banka nakonec po několika dnech účty odblokovala.

Krátká epizoda ale ukázala, jak rychle se může idylický obraz změnit. Anneesa byla ve zveřejněném videu natolik rozčilená, že mluvila o tom, že by nejraději nasedla do letadla a odjela. Video poté zmizelo a Arend zveřejnil vysvětlení, podle něhož byla manželka rozčilená kvůli konkrétním problémům a jazykové bariéře, nikoli kvůli Rusku jako takovému. Rodina zdůraznila, že chce zůstat, a pokračovala v budování farmy.

A skutečně zůstala, ještě v létě 2025 Feenstra v rozhovoru pro regionální média popisoval stěhování pozitivně, mluvil o tradičních hodnotách, možnostech v zemědělství i o tom, že se dětem do Kanady vracet nechce. Za něco málo přes rok rodina postavila dům, rozjela vlastní hospodářství a podle Arenda chtěla časem nakoupit další půdu pro děti.

Na první pohled tedy příběh fungoval přesně tak, jak měl. Západní rodina opustila společnost, jejíž hodnoty odmítala, našla nový domov v Rusku a začala tam od nuly. Jenže mezitím se změnila pravidla.

Na přelomu září a října 2026 zveřejnil Arend Feenstra další video. Tentokrát už nešlo o stavbu stodoly, ruskou přírodu nebo život početné rodiny na venkově. Otec osmi dětí přiznal, že v tuto chvíli vlastně neví, jak se ze svého dočasného pobytu dostat k pobytu trvalému. „Pokaždé, když se téměř dostanete k cíli, pravidla se změní,“ popsal svou frustraci.

Povolení, které rodina získala v roce 2025 v rámci programu pro zastánce tradičních hodnot, platí tři roky a Feenstrovým z něj zbývá přibližně rok a půl. Pro Arenda je problémem další krok. Putin totiž 5. listopadu 2025 podepsal dekret č. 821, který změnil pravidla pro získání trvalého pobytu u některých kategorií práceschopných cizinců mužského pohlaví ve věku od 18 do 65 let. Mezi stanovenými podmínkami je nejméně roční kontrakt na vojenskou službu; další možnost se týká například člověka, který při vstupu do smluvní služby projde řízením a je uznán zdravotně nezpůsobilým.

Feenstra tvrdí, že právě podle pravidel vztahujících se na jeho situaci dnes nevidí cestu od dočasného k trvalému pobytu bez vojenského závazku. Zjišťoval podrobnosti u úředníků i regionální agentury Oka, ale podle svých slov zatím nedostal vysvětlení, co přesně by pro něj podpis znamenal. Chce se proto obrátit přímo na ruské ministerstvo obrany.

Samozřejmě to v tuto chvíli neznamená, že by v nejbližší době skončit na frontě. Feenstra má dál platný dočasný pobyt a sám připouští, že po jeho skončení může požádat o nový tříletý pobyt. Problémem je především trvalé usazení, rodina v Rusku vybudovala dům a farmu, investovala tam peníze i několik let života, ale stále nemá jistotu dlouhodobého statusu . Arend navíc říká, že do Ruska nepřijel proto, aby vstupoval do armády, a že má doma osm dětí a hospodářství, od kterého nemůže jednoduše odejít.

Jeho obavy nejsou pouze teoretické, jak ukazuje případ Američana Dereka Huffmana. Ten se s rodinou přestěhoval do Ruska rovněž kvůli konzervativním hodnotám a na jaře 2025 podepsal kontrakt s ruskou armádou, mimo jiné proto, aby rodině urychlil cestu k občanství. Jeho manželka později uvedla, že očekávali využití jeho zkušeností svářeče v bezpečnější opravárenské jednotce, postupně ale začali počítat s možností nasazení v bojové roli. Později se začaly dokonce objevovat zprávy, že na frontě padl. Nakonec se však tyto informace nepotvrdily, průběh případu však odhaluje rizika, kterým tito imigranti čelí.

Jiní cizinci měli podstatně horší osud. Ind Mohammed Asfan odjel do Ruska podle své rodiny s představou pomocné práce pro armádu, ale nakonec se dostal do bojů a zahynul. Třiadvacetiletý Hemil Mangukiya měl podle otce rovněž vykonávat pomocnou činnost, po příjezdu však prodělal vojenský výcvik a v únoru 2024 zemřel na ukrajinské frontě. Reuters později informoval také o dalším indickém občanovi zabitém při službě v ruské armádě a o jeho krajanovi, který skončil se zraněními v moskevské nemocnici.

Feenstrovi ani dnes (alespoň ne otevřeně) netvrdí, že přestěhování do Ruska byla chyba. Arend ve svém nejnovějším videu dál tvrdí, že rodině přesun otevřel řadu možností a že chce v životě na farmě pokračovat. Jedna věc se ale změnila zásadně - dalším cizincům už podle regionálních médií stěhování do Ruska aktivně nedoporučuje, protože sám nedokáže říct, jaká pravidla budou platit ve chvíli, kdy se budou chtít v nové vlasti opravdu natrvalo usadit.

Rodina, která před více než dvěma lety opustila svůj starý život a vydala se do Ruska hledat stabilnější svět tradičních hodnot, tak nyní stojí před podstatně prozaičtějším problémem. Farmu už má, dům také a děti si na nový život zvykly. Jistotu, že v zemi bude moci trvale zůstat i jejich otec bez smlouvy s armádou, ale zatím nemá.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.