Největší tankové eso všech dob Kurt Knispel se narodil i zemřel u nás. Velení si s ním nevědělo rady

Narodil se v českém Slezsku, zemřel na jižní Moravě a mezi tím se stal nejúspěšnějším tankistou druhé světové války. Příběh Kurta Knispela je plný paradoxů. Nacistická propaganda z něj mohla udělat legendu po vzoru Michaela Wittmanna, jenže problém byl v tom, že Knispel nezapadal do obrazu ukázkového německého vojáka. Dlouhé vlasy, hustý plnovous, neupravená uniforma a neochota slepě poslouchat autority z něj dělaly problémového vojáka a spolu s jeho bojovými úspěchy mu vynesly přezdívku Černý baron. V době, kdy nacistická propaganda pečlivě budovala obraz čistých a disciplinovaných hrdinů, působil jako problémový element. Jenže když přišel boj, měnilo se všechno. Kurt Knispel dokázal ničit nepřátelské tanky s přesností, která budila respekt i mezi ostřílenými veterány. Podle německých záznamů měl během války zničit 168 nepřátelských tanků, což z něj dodnes činí nejúspěšnější tankové eso historie.

Kurt Knispel se narodil 20. září 1921 v malé obci Salisov u Zlatých Hor (německý název obce Salisfeld) v tehdejším Československu. Jak tomu bylo i v ostatních oblastech Sudet, šlo o část země, kde panovalo dlouhodobě napětí mezi německou komunitou a československým státem. Knispel vyrůstal v dělnické rodině a už od mládí měl blízko k technice a motorům. Vyučil se automechanikem a pracoval ve stejné továrně, ve které pracoval jeho otec. Jeho znalost techniky později předurčila jeho vojenskou kariéru.

Po Mnichovské dohodě a připojení Sudet k nacistickému Německu se z něj automaticky stal občan Třetí říše — a stejně jako tisíce dalších mladých sudetských Němců nakonec skončil ve Wehrmachtu. V květnu 1940 byl povolán k výcvikovému tankovému praporu v Saganu (dnešní Żagań v polském Lubušském vojvodství). Jedním z důvodů pro zařazení k tankistům měl být také jeho malý vzrůst, Knispel měřil jen něco přes 160 centimetrů.

Základní výcvik prodělal na tanku Panzer I a v jeho průběhu nijak nevybočoval. Následně byl vycvičen jako tankový střelec, tehdy už si ovšem jeho instruktoři všimli špičkové schopnosti míření a odhadování vzdáleností.

Jeho první bojové zkušenosti přišly s počátkem operace Barbarossa. Od jejího počátku 22. června 1941 sloužil jako střelec tanku Panzer IV ve 12. tankové divizi jako součást skupiny armád Střed. Během této doby se účastnil obkličovacích bojů v bitvě u Bělostoku a Minsku a následně bojů u Smolenska. Následně byl i se zbytkem divize převelen ke skupině armád Sever k podpoře útoku na Leningrad.

Během sovětské protiofenzívy v zimě 1941 a 1942 utrpěla jeho divize těžké ztráty a po vyčerpávajících bojích byla přesunuta do Estonska k doplnění stavu mužstva a obnově techniky. Tehdy na sebe začal poprvé upozorňovat, když v neustálých bojích získal pověst mimořádně klidného a přesného střelce, což mu umožnilo zničit velké množství sovětských tanků, děl a dalších vozidel.

V květnu 1942 byla Knispelova jednotka převelena zpět do Německa a vybavena novou verzí Panzer IV s delší a účinnější hlavní. Po přezbrojení byl zařazen do stavu 13. tankové divize, ve které se od srpna účastnil operace Fall Blau – tedy německého tažení k Volze a Kavkazu. Za své úspěchy, mezi které patřilo také zničení 12 sovětských tanků, byl povýšen a vyznamenán Železným křížem druhé třídy. Jeho divize v průběhu bojů vedla postup a dosáhla města Mozdok, v té době však Knispel pobýval v polní nemocnici, kde se léčil z onemocnění. Po propuštění absolvoval výcvik na tanku PzKpfw VI Tiger, na němž se v pozdějších bojích stal legendou.

V dubnu 1943 byl Knispel zařazen k 503. těžkému tankovému praporu, jedné z elitních jednotek německých obrněných sil. Posádky Tigerů byly pečlivě vybírány a očekávalo se od nich maximum. Knispel se mezi nimi rychle zařadil k nejlepším střelcům. S 503. praporem se následně zúčastnil bitvy u Kurska.

Právě během těchto bojů si Knispel definitivně vybudoval pověst mimořádně nebezpečného střelce. Tiger měl sice obrovskou palebnou sílu i pancéřování, jenže sovětská početní převaha byla drtivá a německé posádky často bojovaly prakticky bez odpočinku. Knispel přesto dokázal ničit jeden cíl za druhým a jeho počet potvrzených zásahů rychle rostl. Podle spolubojovníků měl mimořádný cit pro terén i odhad vzdálenosti a často zasáhl nepřátelský tank ještě dřív, než protivník vůbec stihl zaměřit jeho stroj.

Po neúspěchu u Kurska přešla iniciativa definitivně na sovětskou stranu a německé jednotky začaly postupně ustupovat. Pro Knispela a jeho spolubojovníky tím začalo dlouhé období vyčerpávajících obranných bojů, ve kterých byla jeho elitní jednotka postupně opotřebovávána a ztrácela čím dál více zkušených vojáků a velitelů. Přesto právě v této fázi války Knispel dosahoval svých největších úspěchů.

V rozhlasovém vysílání z 25. dubna 1944 byl Knispel jmenován v tzv. Wehrmachtbericht (hlášení Wehrmachtu, doslova „zpráva ozbrojených sil“, denní rozhlasová zpráva vytvářená vrchním velením popisující vojenskou situaci na všech tehdejších frontách) slovy: „Desátník Knispel v těžkém tankovém praporu na východě zničil mezi červencem 1942 a březnem 1944 101 tanků.“ Za svůj bojový výkon mu byl udělen Německý kříž ve zlatě – ocenění za hrdinství, na stupnici zásluh mezi vyznamenáním Železným a Rytířským křížem.

Na začátku roku 1944 byl 503. těžký tankový prapor společně s dalšími obrněnými a pěšími jednotkami začleněn do improvizovaného uskupení a německé velení jej nasadilo během zoufalé snahy prorazit k obklíčeným jednotkám v Korsuňsko-čerkašské kapse na Ukrajině, kde Rudá armáda obklíčila desetitisíce německých vojáků. Krátce poté se Knispelova jednotka sama ocitla v dalším sovětském obklíčení během bojů u Kamence Podolského. Německé síly zde utrpěly těžké ztráty a 503. prapor přišel o většinu svých tanků.

Od června pak sloužil jako velitel PzKpfw VI Tiger II „Königstiger“ na západní frontě. Knispel se se svou jednotkou účastnil bojů po spojeneckém vylodění ve Francii a později i tvrdých obranných střetů během ústupu německé armády. Situace na západní frontě se výrazně lišila od nekonečných plání Sovětského svazu. Bojovalo se v hustě zastavěných vesnicích, mezi živými ploty normandského venkova i v rozbombardovaných městech. Německé tanky zde navíc čelily drtivé spojenecké převaze ve vzduchu. Jakmile se německé tanky objevily na otevřeném prostranství, hrozil útok stíhacích bombardérů.

To byla také příčina ztráty většiny strojů. Spojenecká ofenzíva podporovaná naprostou vzdušnou převahou vedla ke zničení téměř všech strojů a pouze dva tanky bylo možné stáhnout zpět do Německa. Tam byla jeho jednotka opět jednou doplněna muži a technikou a následně v říjnu 1944 nasazena na východní frontě. Zde se účastnila obrany Debrecína, spolu se zbytky německých sil však byla zatlačena až k Budapešti. Po jeho obklíčení se Knispel se svým praporem účastnil několika neúspěšných pokusů o prolomení obklíčení města.

Na začátku roku 1945 se Kurt Knispel zúčastnil také operace Unternehmen Südwind, jedné z posledních úspěšných německých ofenziv na východní frontě. Operace proběhla v únoru 1945 na území dnešního Slovenska a Maďarska a jejím cílem bylo zlikvidovat sovětské předmostí na řece Hron, které ohrožovalo německé pozice před plánovanou ofenzivou u Balatonu. Německé velení tehdy stále doufalo, že dokáže situaci alespoň částečně stabilizovat a zabránit Rudé armádě v rychlém postupu směrem k Vídni.

Ani tento úspěch už však neměl šanci zvrátit další průběh bojů a zabránit pádu hlavního města Rakouska. V následujících týdnech už německé síly pouze ustupovaly. Na konci dubna 1945 tak spolu se zbytky svého praporu čelil na Moravě sovětské bratislavsko-brněnské operaci. Svého 168. a zároveň posledního vítězství měl dosáhnout 29. dubna 1945.

O den později, během další z nekonečných šarváteks postupujícími Sověty utrpěl smrtelné zranění hlavy. Jeho spolubojovníci ho ještě stihli rychle evakuovat do polního lazaretu ve Vrbovci, zde však po přibližně dvou hodinách zemřel. Průběh posledního dne tohoto tankisty však není zcela jistý. Podle jiných zdrojů měl být zasažen dávkou z kulometu při opouštění svého stroje. Dříve se také udávalo datum jeho smrti 28. dubna a dlouho se ani nevědělo, kde jsou jeho ostatky uloženy.

Až v dubnu 2013 byly jeho ostatky nalezeny ve společném hrobě se skupinou 15 německých vojáků a jeho tělo bylo identifikováno podle vojenské známky na krku. Následně byly 12. listopadu 2014 jeho ostatky uloženy v oddělení německého válečného hřbitova na brněnském Ústředním hřbitově. Nejasnosti ohledně místa a způsobu jeho smrti však nejsou zdaleka jediné otázky ohledně Knispelovy válečné kariéry

Přestože byl Kurt Knispel po válce označován za nejúspěšnější tankové eso druhé světové války, kolem jeho výsledků i kariéry dodnes existuje řada nejasností. Nejčastěji se diskutuje především číslo 168 zničených tanků, které je mu tradičně připisováno. Zatímco část historiků jej přebírá jako oficiální údaj Wehrmachtu, jiní upozorňují, že evidence zásahů na východní frontě bývala často nepřesná, chaotická a někdy i zveličovaná propagandou.

Jeho někdejší velitel Alfred Rubbel v rozhovoru s historiky vyvracel některá tvrzení o Knispelově úspěších. Podle něj nebylo zvykem u Knispelovy jednotky počítat zásahy nebo je připisovat jednotlivým posádkám a vojákům. Také zpochybnil tvrzení spisovatele Franze Kurowského, který ve své knize Feldwebel Kurt Knispel (Šikovatel Kurt Knispel) uváděl, že byl čtyřikrát navržen k udělení Rytířského kříže, který však nikdy neobdržel.

K jeho problematické pověsti přispěla i historka, která se mezi německými tankisty vyprávěla ještě dlouho po válce. Odehrát se měla během přesunu jednotky přes Krakov a podle mnohých přesně vystihovala Knispelovu povahu. Na rozdíl od řady jiných vojáků totiž nebyl typickým produktem nacistické ideologie. Válkou žil a bojování evidentně miloval, zároveň ale nikdy nevstoupil do NSDAP a k režimu i jeho představitelům měl spíše cynický vztah. Autority příliš nerespektoval a k lidem okolo sebe údajně přistupoval bez ohledu na jejich hodnost. Se svou neupravenou vizáží se výrazně lišil od obrazu disciplinovaného německého hrdiny, který se propaganda snažila vytvářet.

Právě během zastávky na krakovském nádraží měl Knispel zahlédnout sovětského válečného zajatce, kterého jeden z dozorců brutálně bil pažbou pušky. Podle pozdějších vzpomínek to Knispela okamžitě rozzuřilo. Rozběhl se k vojákovi a přikázal mu, aby přestal. Když strážný místo toho namířil zbraň proti němu, Knispel mu pušku vytrhl z ruky a prudce s ní udeřil o koleje tak silně, až se pažba rozlomila. Následně měl dozorce fyzicky napadnout a několika ranami ho srazit k zemi.

Incident okamžitě vyvolal rozruch a zpráva se rychle rozšířila po celém nádraží. Případem se začala zabývat vojenská policie a Knispel se podle některých svědectví ocitl velmi blízko vážnému trestu. Zachránit ho měl až zásah jeho nadřízených, kteří si byli dobře vědomi jeho bojových kvalit. Právě podobné epizody ale vysvětlují, proč se zřejmě nikdy nestal miláčkem nacistické propagandy ani držitelem nejvyšších vyznamenání. Pro velení byl příliš cenný na to, aby se ho zbavili — ale zároveň příliš nepohodlný na to, aby z něj udělali vzorového hrdinu Třetí říše.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, budu rád za like, sledování nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl a motivuje mě pokračovat dál.

Zdroje:

https://www.worldwarphotos.info/gallery/germany/tanks-2-3/tiger_tank/kurt-knispel/

https://www.ww2online.org/view/kurt-knispel

https://tanks-encyclopedia.com/ww2/nazi_germany/kurt-knispel/

https://militaryhistorynow.com/2014/09/18/kurt-knispel-the-most-successful-tank-ace-of-all-time/

https://militaeraktuell.at/en/kurt-knispel-the-most-successful-tank-soldier-in-the-world/

https://www.findagrave.com/memorial/141806748/kurt-knispel

https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/tankove-eso-kurt-knispel.A160502_145508_vojenstvi_nyv

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/svehlavy-knispel-do-nacistickych-predstav-nezapadal-302889