Článek
Světovými médii proběhla nejnovější zpráva. Trump odvolal svou ministryni spravedlnosti Pam Bondi. Je to jen další ze série jeho rozhodnutí, které ukazují, že ať dotyčná osoba, organizace nebo stát udělají cokoliv, pokud není zcela po jeho, bude to pořád málo. A ani když po jeho je, nemusí to být dost.
Poslední příklad dnes už exministryně je skvělou ukázkou tohoto principu. Pam Bondi nastupovala do druhé administrativy Donalda Trumpa s tím, že jeho tým vysuší bažinu – tedy zlikviduje korupci a klientelistické sítě ve Washingtonu. Jedno z hlavních témat předvolební kampaně – Epsteinovy spisy měly být za jejího ministrování zveřejněny a kdokoliv se provinil spolu s Epsteinem potrestán.
Celá administrativa však velmi rychle otočila. Ještě krátce po nástupu do funkce oznamovala Bondi doslova, že seznam Epsteinových klientů leží na jejím stole, vzápětí začalo její ministerstvo zdržovat všechny snahy o jejich zveřejnění a Bondi zcela otočila slovy, že seznam klientů, tedy věc, která zajímala veřejnost úplně nejvíc, vlastně vůbec neexistuje.
Když potom byla současná administrativa tlakem veřejnosti a politiků donucena začít zveřejňovat tyto spisy, dělalo ministerstvo spravedlnosti vše, aby záležitost co nejvíce zkomplikovalo. Zveřejněné dokumenty přicházely pozdě, zveřejněna byla jen část. Když si začali zájemci stahovat nebo prohlížet spisy hromadně, změnily úřady nastavení tak, aby stovky tisíc spisů šly stahovat pouze po jednotlivých položkách. Některé položky zmizely, jiné byly redigovány tak, že z nich nešlo téměř nic vyčíst.
I přes to byli v zatím zveřejněných materiálech Trump a jeho příbuzní jmenováni přibližně ve 38 tisících případech v přinejmenším 5 tisících dokumentech. Navíc nové spisy obviňující Trumpa dále přibývají, nejnověji například obvinění ze sexuálního zneužití, které bylo na čas zadržováno a vedlo k obviněním ze snahy je před veřejností ukrýt.
Snaha chránit svého šéfa před dopadem skandálu spojeného s Epsteinem byla na veřejnosti nejviditelnější a nejskandálnější, zdaleka však ne jediná záležitost, se kterou se musela nyní již bývalá ministryně zabývat. Dalším úkolem bylo pronásledovat Trumpovy odpůrce, přičemž pod tímto označením si lze představit každého, kdo se postavil jeho rozmarům, vyšetřoval jeho dřívější kroky nebo odmítal udělat to, co po něm Trump chtěl.
Bývalý ředitel FBI James Comey, který dříve zodpovídal za vyšetřování zapojení Ruska do Trumpovy předvolební kampaně. Byl obviněn z maření vyšetřování a křivé výpovědi pod přísahou při kongresovém slyšení. Soud však tento případ zamítnul kvůli technickým pochybením.
Další osobou v podobné situaci byla generální prokurátorkou státu New York Letitia James, která vedla civilní žalobu proti Trumpovi a jeho rodině za to, že nadhodnocoval hodnotu svých nemovitostí pro banky a pojišťovny, aby získal lepší podmínky, a naopak je podhodnocoval pro daně. Za to se dočkala obžaloby kvůli podvodu při sjednávání hypotéky, za což jí hrozilo až 30 let vězení. I tento případ byl kvůli pochybení při jmenování žalobkyně zamítnut.
Vyšetřování se dočkal rovněž předseda Federálního rezervního systému Jerome Powell. Obviněn byl z klamání Kongresu za svou výpověď k renovaci sídla Fedu ve Washingtonu. Její náklady přesáhly 2,5 miliardy dolarů. Trump osobně před médii, v jednom případě dokonce přímo v přítomnosti Powella, obviňoval předsedu Fedu z překročení rozpočtu.
Důvodem pro toto vyšetřování byla neochota Powella snižovat úrokové sazby. Trump je velký zastánce nízkých sazeb kvůli jejich vlivu na rychlejší ekonomický růst, ale hlavně při současném vysokém federálním zadlužení potřebuje co nejnižší úroky, aby mohl co nejlevněji refinancovat státní dluh. Powell označoval obvinění za politicky motivovaná a soudce se s jeho názorem shodl,když uvedl, že vláda nepředložila prakticky žádné důkazy o trestném činu a že vyšetřování je zjevně zaujaté a slouží hlavně k zastrašování Powella a tlaku na nižší sazby nebo jeho rezignaci.
Dalších obdobných, ale méně medializovaných případů, které byly otevřeny proti oponentům a byly později shozeny ze stolu soudem, je velké množství. Vesměs mají společné to, že jsou založeny na velmi slabých nebo vyloženě neexistujících důkazech. V čem byla Bondi mnohem úspěšnější, byla naopak ochrana Trumpových podporovatelů.
Vše začalo okamžitě po zahájení druhého Trumpova mandátu, když bylo zastaveno vyšetřování útoku na Capitol z 6. ledna 2021. Desítky vyšetřujících prokurátorů byly propuštěny a aktivní případy byly hromadně zastaveny. Již odsouzení útočníci pak obdrželi milost nebo zrušení trestů z rukou samotného prezidenta. Jiní Trumpovi podporovatelé nebo spojenci se pak dočkali vyplacení odškodného za utrpěné „křivdy“. Týmy, které tyto případy vyšetřovaly, pak byly rozpuštěny a jejich členové propuštěni.
Nicméně ani tyto úspěchy, ani bezmezná loajalita Palm Bondi vůči Trumpovi jí nakonec nepomohla. Je to jen něco málo přes měsíc, co hájila Trumpa při senátním slyšení, jen aby se navždy zapsala svou bizarní obhajobou hodnoty akciových indexů a ekonomických úspěchů Trumpa. Vše však bylo málo, a tak ji nakonec odkopl, jak mnoho jiných před ní.
