Plameňáková revoluce začala plánem na luxusní hotel. Teď chtějí Albánci rozbít zkorumpovaný systém

V polovině října létaly na budovu albánského ministerstva školství dlažební kostky, z areálu se valil černý kouř, hořely bankovní pobočky a policisté se snažili zatlačit tisíce demonstrantů vodními děly a slzným plynem. O několik dní později zachvátil požár také Nejvyšší soud a v zemi, kterou evropské turistické kanceláře propagují jako stále oblíbenější prázdninovou destinaci, se odehrávají nejvážnější protivládní nepokoje za desítky let.

Přitom ještě před pěti měsíci stálo na jejich začátku několik desítek lidí a spor o výstavbu luxusního hotelového komplexu na chráněném pobřeží. Jedním z hlavních investorů projektu je Jared Kushner, manžel Ivanky Trumpové a zeť amerického prezidenta Donalda Trumpa. Když místní obyvatelé a ekologičtí aktivisté začali protestovat proti zásahům do chráněné přírody, patrně nikdo nečekal, že jejich odpor nakonec přivede do ulic statisíce Albánců.

Z původně ekologického protestu vyrostlo hnutí nazývané Revoluce plameňáků (Flamingo Revolution) a jeho účastníci už dávno nebojují pouze proti výstavbě hotelu. Chtějí demisi premiéra Ediho Ramy, změnu politických pravidel a konec systému, v němž rozhodují především peníze, politické známosti a zájmy velkých investorů.

Albánie za poslední desetiletí prošla výraznou proměnou. Země, která bývala dlouho stranou evropského turistického zájmu, začala lákat stále více návštěvníků. Na pobřeží Jaderského a Jónského moře jako houby po dešti rostou nové hotely, apartmánové domy a prázdninové komplexy, zatímco vláda představuje cestovní ruch jako jeden z hlavních motorů hospodářského rozvoje. Velké zahraniční investice do luxusních letovisek proto vítá s otevřenou náručí.

Jedním z lidí, které albánské pobřeží zaujalo, byl americký podnikatel Jared Kushner. Bývalý poradce Donalda Trumpa a manžel jeho dcery Ivanky začal prostřednictvím svých podnikatelských aktivit připravovat několik rozsáhlých turistických projektů. Největší pozornost vzbudil plán proměnit ostrov Sazan v luxusní prázdninové letovisko určené především bohaté klientele.

Sazan leží nedaleko přístavního města Vlora, v místě, kde se setkává Jaderské a Jónské moře. Za vlády komunistického diktátora Envera Hodži sloužil jako přísně střežená vojenská základna, kam běžní Albánci nesměli. Armáda zde vybudovala opevnění, podzemní prostory a stovky bunkrů, které dodnes připomínají období, kdy se země úzkostlivě izolovala od okolního světa. Po pádu komunismu ztratil ostrov svůj vojenský význam a začalo se diskutovat o jeho využití pro turistiku.

Kushnerův projekt počítal s luxusním hotelem, vilami, soukromými plážemi a dalším zázemím pro náročné návštěvníky. Společnost Atlantic Incubation Partners LLC, propojená s jeho podnikatelskými aktivitami, získala 30. prosince 2024 od albánského výboru pro strategické investice status strategického investora. Záměr v hodnotě přibližně 1,4 miliardy eur měl zabrat kolem 45 hektarů ostrova a vytvořit asi tisíc pracovních míst. Rozhodnutí se dostalo do mezinárodního zpravodajství v lednu 2025, jen několik dní před návratem Donalda Trumpa do Bílého domu.

Kushner přitom není obyčejný zahraniční developer, jeho investiční společnost Affinity Partners získala mimo jiné dvě miliardy dolarů od saúdskoarabského státního investičního fondu PIF. Dalších 1,5 miliardy dolarů jí v roce 2024 poskytly společně katarský státní fond QIA a investiční společnost Lunate ze Spojených arabských emirátů. Tyto vazby samozřejmě automaticky vyvolávají otázky, nakolik se v Kushnerově podnikání prolínají soukromé obchodní zájmy s jeho mimořádným politickým postavením. Samotný ostrov Sazan ale nebyl jediným místem, o které měli zahraniční investoři zájem. Nedaleko, na pevnině v okolí poloostrova Zvërnec a laguny Narta, se připravoval další rozsáhlý turistický komplex. V tomto případě se vedle Kushnera a Ivanky Trumpové angažovali také katarské podnikatelské skupiny.

Konflikt, který se nakonec rozšířil do celé Albánie odstartoval právě zde. Zatímco vláda slibovala miliardové investice a tisíce pracovních míst, místní se obávali, že přijdou o přístup k pobřeží a že poslední zachovalé úseky přírody ustoupí hotelům, soukromým plážím a luxusním vilám. Sazan a Zvërnec a především oblast laguny Narta totiž patří k nejcennějším přírodním lokalitám na albánském pobřeží. Rozsáhlé mokřady, písečné duny, borovicové lesy a mělké pobřežní vody poskytují útočiště přibližně dvěma stovkám druhů ptáků. Během migrace se zde zastavují tisíce plameňáků, jejichž růžová hejna patří k nejznámějším obrazům této části Albánie. Ekologové dlouhodobě upozorňovali, že intenzivní výstavba a připravované dopravní projekty mohou místní ekosystém poškodit nebo nenávratně zničit.

Obavy ještě posílily legislativní změny z února 2024, které umožnily některé formy turistické výstavby i v chráněných oblastech. Pro vládu šlo o způsob, jak podpořit hospodářský rozvoj a využít turistický potenciál země, ochranářské organizace naopak varovaly, že nová pravidla otevírají cestu k zastavování území, která měla zůstat chráněná. Když se u Zvërnece objevila těžká technika, ploty a pracovníci bezpečnostních služeb, spor přestal být debatou o stavebních plánech.

Na konci května 2026 se obyvatelé Zvërnece dozvěděli, že část pobřežních pozemků je oplocována a přístup k nim bude omezen. Na místě se objevily nové zábrany z ostnatého drátu, stavební technika a soukromá bezpečnostní služba. Někteří místní lidé tvrdili, že jim nová opatření brání dostat se k pozemkům, které považují za své, jiní upozorňovali na uzavření dosud veřejně přístupných cest k moři. Ekologové současně kritizovali zásahy do dun a porostů v chráněné oblasti.

Ráno 30. května dorazila skupina obyvatel a aktivistů přímo ke staveništi, kde chtěli zastavit práce, odstranit oplocení a upozornit na ničení přírody. Prošli borovým lesem a přes písečné duny až k místu, kde se nacházela těžká technika. Tam se dostali do konfliktu s pracovníky soukromé bezpečnostní služby. Na záběrech, které se později rozšířily po sociálních sítích, je vidět, jak ochranka násilím odtahuje jednoho z protestujících po písku. Další lidé se snaží zasáhnout a na místě jsou přítomni také policisté. Video vyvolalo značné rozhořčení, protože lidé začali veřejně klást otázku, proč soukromá bezpečnostní služba takto zasahuje proti občanům, kteří protestují proti výstavbě na vlastním pobřeží.

První demonstrace se do té doby týkaly především místních obyvatel a ekologických organizací. Zveřejněné záběry však přitáhly pozornost tisíců Albánců. Už 31. května se protestující shromáždili v Tiraně před policejním ředitelstvím a následně zamířili k ministerstvu vnitra a sídlu premiéra Ediho Ramy. Na transparentech se objevovala hesla odmítající rozprodávání albánského pobřeží a zvýhodňování bohatých investorů.

Na začátku června začali lidé přicházet do centra hlavního města každý večer. Objevily se první růžové transparenty, obrázky plameňáků a nafukovací ptáci, které demonstranti nosili nad hlavami. Symbol byl srozumitelný každému a plameňáci se postupně stali poznávacím znamením celého hnutí, které podle nich také získalo svůj název Revoluce plameňáků.

Její účastníci už přitom nepožadovali pouze ochranu přírody a stále častěji mluvili o způsobu, jakým se v Albánii rozhoduje o velkých investicích, o neprůhledných majetkových vztazích a o úzkém propojení politické moci s podnikateli. Kritizovali rovněž skutečnost, že běžní občané obtížně získávají informace o stavebních povoleních a podmínkách, za nichž se rozsáhlé pozemky dostávají do rukou soukromých investorů.

Premiér Rama zpočátku vystupoval sebejistě, hájil investice jako příležitost, kterou si Albánie nemůže dovolit promarnit, a ujišťoval veřejnost, že výstavba bude respektovat platná pravidla ochrany životního prostředí. Protesty ale pokračovaly i nadále, prestože vláda nabídla vysvětlení svých plánů. Pro jejich účastníky už není rozhodující, zda se podaří zachránit konkrétní pláž nebo několik hektarů mokřadů.

Během června se centrum Tirany pravidelně plnilo demonstranty, lidé přicházeli s albánskými vlajkami, transparenty a růžovými plameňáky, společně pochodovali kolem vládních budov a volali po odchodu premiéra. Protesty se postupně rozšířily také do Vlory, Drače, Skadaru, Elbasanu a dalších měst. Přidali se studenti, zaměstnanci, drobní podnikatelé i Albánci žijící v zahraničí, kteří začali organizovat podpůrné demonstrace. Největší shromáždění se uskutečnilo 20. června. Albánská média odhadovala účast na více než 250 tisíc lidí, což v zemi s necelými třemi miliony obyvatel představuje mimořádný počet.

Protesty přitahovaly stále více lidí, vadily jim vysoké ceny bydlení, nízké mzdy, obtížné hledání dobře placené práce i rozšířená korupce. Dalším opakovaným tématem byl odchod mladých Albánců do zahraničí. Mnozí účastníci demonstrací poukazují na to, že jejich země dokáže přilákat miliardové zahraniční investice, ale nedokáže nabídnout dostatek příležitostí vlastnímu obyvatelstvu.

Hnutí začalo stále otevřeněji mluvit o ukradeném státu, systému, v němž zákony a státní instituce slouží především zájmům politicky propojených podnikatelských skupin. Demonstranti obviňují politické špičky z toho, že vytvářejí pravidla výhodná pro velké investory, zatímco obyčejní lidé mají jen velmi omezenou možnost rozhodnutí ovlivnit.

Podobná obvinění získala další sílu po odhalení neprůhledných majetkových převodů v oblasti plánovaného resortu. Investigativní organizace OCCRP upozornila na případ podnikatele Artura Shehua, který prodával pozemky společnosti zapojené do projektu u Zvërnece. Albánští vyšetřovatelé ho současně podezírají z praní peněz, obchodování s drogami a nezákonného získávání pozemků pomocí zfalšovaných dokumentů.

Do vyšetřování se vložila albánská speciální protikorupční prokuratura SPAK, která se začala zabývat také okolnostmi vlastnictví prodávané půdy. Úřady zajistily finanční prostředky související s některými transakcemi a začaly prověřovat, zda byly pozemky získány legálně. Místní rodiny totiž dlouhodobě tvrdí, že části prodané půdy ve skutečnosti patří jim a jejich spory o vlastnictví se táhnou už řadu let. Vyšetřování se však netýká osobní trestní odpovědnosti Jareda Kushnera nebo Ivanky Trumpové.

Velkou část veřejnosti už mezitím přestávalo zajímat, co na protesty říká tradiční opozice, její hlavní představitel Sali Berisha, bývalý prezident a premiér, se sice pokoušel nespokojenost využít proti Ramově vládě, většina demonstrantů však odmítá také jeho. Na ulicích zaznívají hesla požadující uvěznění obou politiků a odchod celé dosavadní politické reprezentace. Pro mnoho protestujících totiž představují Rama i Berisha tváře systému, který v zapustil kořeny Albánii po pádu komunismu.

Organizátoři během června představili soubor pěti hlavních politických požadavků. Chtějí okamžitou demisi premiéra a celé vlády, ustavení nestranického přechodného kabinetu na dvanáct měsíců, ústavní reformu schválenou referendem a zásadní změny volebních pravidel. Požadují také omezení funkčního období premiéra a zrušení zákonů, které podle nich usnadňují výstavbu v chráněných oblastech či zvýhodňují strategické investory.

Rama však odstoupit odmítá, jeho Socialistická strana vyhrála parlamentní volby v roce 2025 a premiér tvrdí, že o složení vlády rozhodují voliči ve volbách, nikoli lidé na ulicích. Protesty navíc opakovaně spojuje s dezinformačními kampaněmi a zahraničními pokusy destabilizovat Albánii. Tato tvrzení odmítají organizátoři demonstrací i někteří zahraniční pozorovatelé, kteří upozorňují na skutečné domácí příčiny nespokojenosti.

Přes léto pokračovaly demonstrace, které byly většinou pokojné, ale přibývaly jednotlivé konflikty s policií. Protestující se střídali před vládními budovami, pořádali pochody a odmítali opustit ulice, dokud vláda nesplní jejich požadavky. Na podzim se však k hnutí připojila další skupina, která přinesla nejen nové požadavky, ale také podstatně ostřejší způsob protestování.

V úterý 13. října se v Tiraně shromáždili studenti vysokých a středních škol, kteří chtěli upozornit na stále horší podmínky ve vzdělávání. Kritizovali vysoké náklady na studium, nedostatečnou finanční podporu, stav univerzit a nejisté pracovní vyhlídky po jejich absolvování. K protestům se připojily také skupiny mladých lidí, které už několik měsíců podporovaly Revoluci plameňáků.

Atmosféra byla tentokrát výrazně vypjatější než během červnových pochodů, část studentů měla pocit, že jejich předchozí požadavky zůstaly bez odpovědi a vláda pokračuje ve své politice bez ohledu na jejich nespokojenost. V rozhovoru pro Reuters jedna z demonstrantek uvedla, že Albánie potřebuje revoluci a úplnou změnu systému, protože současný stav už není možné dál snášet. Podobná vyjádření začala mezi mladými účastníky protestů zaznívat stále častěji.

První násilné střety vypukly ještě 13. října před ministerstvem školství. Část demonstrantů začala házet na budovu cihly, kameny a kusy betonu, další se pokoušeli překonat policejní zátarasy. Policisté odpověděli slzným plynem a vodními děly, několik protestujících zadrželi. Zatímco část davu pokračovala v pokojných protestech, jiní už otevřeně útočili na státní instituce.

O den později násilí ještě zesílilo. Před ministerstvem školství se shromáždily tisíce demonstrantů, kteří rozbíjeli kovové zábrany, převraceli popelnice a vrhali kameny na policisty. Někteří překonali oplocení areálu a pronikli dovnitř. V prostorách ministerstva vypukl požár, který zachvátil mimo jiné strážní stanoviště a části budovy.

Záběry agentury Reuters ukazují hořící objekty, kouř stoupající nad ministerstvem a policisty, kteří se snaží vodními děly vytlačit demonstranty. V ulicích se mezitím objevily improvizované barikády z popelnic, dopravních značek a kovových zábran. Lidé rozbíjeli okna a vrhali po policistech různé předměty. Zásahy se odehrávaly v ovzduší plném kouře a slzného plynu, zatímco další skupiny demonstrantů přicházely z okolních ulic.

Požáry se neomezily pouze na ministerstvo školství. Hořela také pobočka Raiffeisenbank a během večera se násilí přesunulo k ministerstvu spravedlnosti, kde demonstranti rozbíjeli okna a zakládali další ohně. Zasaženy byly i objekty v bezprostřední blízkosti úřadu premiéra.

Události představují nejvážnější eskalaci protivládních protestů od jejich květnového začátku. Vláda odsoudila útoky na instituce a upozornila, že demonstranti mají právo vyjadřovat nespokojenost, ale nikoli zapalovat budovy nebo napadat policisty. Studentští organizátoři naopak zdůrazňují, že nespokojenost mladých lidí nelze vyřešit pouze policejními zásahy. Dožadují se odpovědí na své sociální požadavky a stále častěji rovněž Ramova odstoupení.

Už 14. října bylo patrné, že albánská vláda čelí zcela jiné situaci než během letních demonstrací. Policie dokázala jednotlivé skupiny rozehnat, ale protesty následujícího dne pokračovaly. Násilí se začalo rozšiřovat do dalších měst a jeho účastníci postupně přestávají rozlišovat mezi budovami úřadů, politických stran a soukromými objekty.

V dalších dnech se centrum Tirany opakovaně měnilo v dějiště pouličních střetů. Maskovaní demonstranti napadali policejní kordony kameny, pyrotechnikou a zápalnými lahvemi, policisté proti nim používali vodní děla, slzný plyn, obušky i další donucovací prostředky. Ničeny byly státní budovy, kanceláře i soukromý majetek, zásahy se přitom odehrávaly také v místech, kde se nacházeli pokojní demonstranti, novináři nebo náhodní kolemjdoucí.

V pátek 16. října pokračovaly útoky na státní instituce a policie musela zasahovat v několika částech hlavního města. Násilí se objevovalo také v okolí ministerstva financí a dalších vládních objektů. Demonstranti rozbíjeli skleněné výplně budov, zapalovali improvizované barikády a pokoušeli se pronikat přes zátarasy. V ulicích bylo možné vidět zbytky vyhořelých popelnic, rozbité chodníky a vozidla poškozená při nepokojích.

Podobné střety se začaly objevovat také mimo Tiranu, protesty zasáhly mimo jiné Elbasan, Skadar, Lezhu a Korču, kde lidé pořádali demonstrace proti vládě a místy se střetávali s policií. Některá shromáždění zůstávala pokojná, jinde docházelo k útokům na policejní stanice či stranické kanceláře. Albánská policie postupně oznamovala stovky zadržených a zahajovala trestní řízení kvůli ničení majetku a násilným útokům.

V sobotu 17. října eskalovaly nepokoje dále, když protestující zaútočili na budovu Nejvyššího soudu v Tiraně a během střetů tam vypukl požár. Následky požáru se ukázaly až během dalších dnů, Nejvyšší soud 20. října oznámil, že byly poškozeny jeho prostory, technické vybavení a také soudní spisy. Kvůli vyhodnocení škod a kontrole dokumentace musel odložit plánovaná jednání s výjimkou neodkladných případů.

Policejní zásahy však mezitím začaly vyvolávat vlastní kontroverze, Na sociálních sítích se šíří záběry policistů bijících nebo násilím odvádějících zadržené demonstranty a přibývají stížnosti na nepřiměřené použití síly. Některé organizace upozorňují, že pořádkové jednotky zasahují příliš tvrdě také proti mladistvým nebo lidem, kteří se násilí sami nedopouští.

Albánský veřejný ochránce práv proto začal monitorovat nejen samotné protesty, ale také zacházení se zadrženými na policejních stanicích a v nemocnicích. Při kontrolách 19. října jeho pracovníci zaznamenali stížnosti na fyzické a slovní napadání.

Další závažná zjištění zveřejnil veřejný ochránce práv 21. října po kontrole zásahů z předchozího dne. Zadržení si stěžovali na bití obušky, zranění hlavy či očí a násilné zacházení během převážení na policejní stanice. Jeden z hospitalizovaných demonstrantů měl podle kontrolorů vážné poranění oka a zůstával připoután k nemocničnímu lůžku. Úřad zdůraznil, že jde o předběžná zjištění a jednotlivá podezření budou dále vyšetřována.

Rozsah říjnových nepokojů ukazuje také oficiální bilance zraněných, albánské ministerstvo zdravotnictví oznámilo 21. října, že zdravotnická zařízení během devíti dnů ošetřila celkem 320 lidí. Z tohoto počtu připadalo 192 na policisty, 92 na demonstranty a 36 na další osoby, včetně šesti pracovníků médií.

Osmý a devátý den studentských protestů už je Tirana zvyklá na opakované uzavírky ulic, pohyb těžkooděnců a večerní střety. Někteří obchodníci v centru preventivně zabezpečují výlohy a upravují otevírací dobu, zatímco obyvatelé sledují, zda násilí nedorazí také do jejich čtvrtí. Demonstrace pokračovaly i 20. a 21. října, kdy se protestující znovu shromažďovali u úřadu vlády a ministerstva školství. Vláda mezitím čelila stále většímu tlaku, aby vysvětlila nejen svoje dosavadní kroky, ale také způsob policejních zásahů.

Edi Rama stojí v čele albánské vlády od roku 2013 a patří k nejdéle sloužícím premiérům v současné Evropě. Jeho Socialistická strana opakovaně vyhrála parlamentní volby a samotný premiér si vybudoval pověst politika, který chce Albánii modernizovat, otevírat zahraničním investorům a přiblížit Evropské unii. Za jeho vlády skutečně roste cestovní ruch a země přitahuje stále větší zahraniční zájem. Kritici mu ale vyčítají koncentraci moci, klientelismus a tolerování prostředí, v němž získávají výhody lidé s dobrými politickými kontakty.

Současné protesty pro něj představují mimořádně vážnou výzvu. Zatímco v minulosti čelil především tradiční opoziční Demokratické straně, nyní se proti němu postavilo hnutí, které její vedení odmítá stejně důrazně jako vládní socialisty. Demonstranti požadují odchod celé politické generace, nikoli pouze střídání dvou dlouhodobě soupeřících stran.

Rama však trvá na tom, že násilím nelze v demokratickém státě vynucovat změnu vlády a tvrdí, že část demonstrantů se pokouší dosáhnout politických cílů nezákonnými prostředky. Protesty označuje za součást širší destabilizační kampaně, v níž se podle něj propojují dezinformace, politický extremismus a zahraniční vlivy.

Vládní představitelé současně varují, že pokračující nepokoje mohou poškodit mezinárodní pověst Albánie a zkomplikovat její snahu vstoupit do Evropské unie. Země vede přístupová jednání a právě boj proti korupci, fungování justice a právní stát patří mezi oblasti, které Brusel dlouhodobě sleduje.

Protestující stále hlasitěji odmítají dílčí kompromisy, studentští organizátoři dali najevo, že už nechtějí jednat pouze o cenách studia, stipendiích nebo vybavení univerzit. Požadují odchod Ramovy vlády a vytvoření podmínek pro širší politickou reformu.

Premiér 21. října znovu nabídl studentům přímý dialog, při cestě na summit Berlínského procesu v černohorské Budvě zveřejnil videorozhovor s jedním ze studentů, v němž prohlásil, že je připraven s mladými lidmi mluvit osobně. Zároveň zopakoval své odmítnutí násilí a tvrdil, že poškozuje svobodu celé společnosti. Protesty však pokračovaly a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by premiér uvažoval o vlastní demisi.

Albánie se tak po téměř pěti měsících dostala do situace, kterou si při prvních demonstracích u Zvërnece sotva kdo dokázal představit. Spor o luxusní resort a chráněné mokřady přivedl do ulic nejprve ekologické aktivisty a místní obyvatele, později studenty a další nespokojené skupiny. Dnes už jde o mnohem rozsáhlejší střet mezi vládou, která odmítá ustoupit, a lidmi požadujícími změnu celého politického uspořádání.

Plameňáci z laguny Narta přitom zůstávají symbolem hnutí, i když jejich ochrana ustoupila do pozadí. Růžoví ptáci, kteří se ještě v červnu objevovali na transparentech pokojných demonstrantů, jsou nyní spojováni s obrazy hořících úřadů a pouličních střetů.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje

Reuters  – Schválení Kushnerova projektu na ostrově Sazan
https://www.reuters.com/business/albania-approves-luxury-resort-project-linked-jared-kushners-company-2025-01-16/

OSW  – The Flamingo Revolution: Anti-government protests in Albania
https://www.osw.waw.pl/en/publikacje/analyses/2026-06-23/flamingo-revolution-anti-government-protests-albania

Deutsche Welle – Kushner-backed Albania resort sparks protests, EU concerns
https://amp.dw.com/en/jared-kushner-trump-albania-luxury-resort-protests/a-77409540

OCCRP  – Vyšetřování obchodů s pozemky pro plánovaný resort
https://www.occrp.org/en/scoop/albanian-drug-trafficking-investigation-overlaps-with-probe-into-planned-resort-that-sparked-flamingo-revolution

Deutsche Welle – Albania's Flamingo Revolution: What's behind the protests?
https://amp.dw.com/en/albanias-flamingo-revolution-whats-behind-the-protests/a-77710991

Reuters  – Požár na ministerstvu školství během studentských protestů
https://www.reuters.com/world/fire-breaks-out-albanias-education-ministry-during-student-protest-2026-10-14/

Reuters  – Rozšíření protivládních protestů po Albánii
https://www.reuters.com/world/europe/thousands-march-albanian-capital-as-anti-government-protests-spread-2026-10-16/

Euronews Albania – Požár Nejvyššího soudu a odložení soudních jednání
https://euronews.al/en/supreme-court-postpones-hearings-after-court-files-damaged-during-protests-in-tirana/

Albánský veřejný ochránce práv – Zjištění z kontroly policejních zásahů
https://www.avokatipopullit.gov.al/en/articles-layout-1/home/news/communication-with-the-media-delivered-by-commissioner-ahmet-preni-regarding-the-findings-from-the-monitoring-of-the-protest-on-october-20th-1383/

Euronews Albania – Oficiální bilance 320 zraněných při říjnových protestech
https://euronews.al/protestat-ne-tirane-320-te-lenduar-ne-9-dite-mes-tyre-192-efektive-policie-dhe-92-protestues/