Článek
Ještě několik let před katastrofou investoři ochotně půjčovali řecké vládě za téměř stejných podmínek jako Německu, ačkoli její dluh už převyšoval roční výkon celé ekonomiky. Když se ukázalo, jak hluboké jsou řecké rozpočtové problémy, půjčky během krátké doby dramaticky zdražily. Následovaly záchranné balíky, škrty, bankovní otřesy a dlouhá léta hospodářského úpadku.
O téměř dvě desetiletí později přichází z Paříže nepříjemná zpráva. Francie je v poměru ke své ekonomice zadluženější než Řecko před krizí a na deset let si dnes půjčuje dráž než tehdy Athény. Ve chvíli, kdy se jí prodražuje financování starých závazků, představuje levicový politik Jean-Luc Mélenchon nový prezidentský program – mzdy úředníků nahoru, důchody dřív, více bytů, vyšší dávky a rozsáhlé investice. Podle jeho propočtů na všechno peníze budou.
Řecký mejdan zatáhla Evropa
Když Řecko v roce 2001 přijalo euro, získalo obrovskou výhodu, protože investoři přestali tamní dluhopisy vnímat jako výrazně rizikovější než cenné papíry nejsilnějších ekonomik měnové unie. Společná měna se zdála dostatečnou zárukou a Athény tak dostaly přístup k levným penězům a mohly dál odkládat řešení stále hlubší nerovnováhy veřejných financí.
Rozdíl v ceně peněz pro tyto ekonomiky byl nepatrný, v roce 2007 činil průměrný výnos řeckého desetiletého dluhopisu 4,5 procenta, Francie si půjčovala přibližně za 4,3 procenta a Německo za 4,2 procenta. Jenže řecký státní dluh tehdy dosahoval zhruba 105 procent HDP, francouzský činil kolem 66 procent a německý přibližně 64 procent a trhy rozdíly v zadlužení v podstatě přehlížely.
Levné peníze maskovaly chronické schodky, slabý výběr daní a veřejné výdaje, které neodpovídaly možnostem země. Mzdy rostly rychleji než produktivita a řecké zboží ztrácelo konkurenceschopnost, ale úvěry financovaly státní závazky a umožňovaly odkládat nepopulární reformy. Problémy navíc zakrývaly nesprávně vykazované údaje o rozpočtu.
Pak přišla světová finanční krize a v roce 2009 vyšlo najevo, že řecké schodky jsou mnohem větší, než vlády dříve přiznávaly. Investoři si za další půjčky vyžádali výrazně vyšší úroky, v roce 2010 už průměrný výnos desetiletých dluhopisů přesáhl devět procent, v roce 2012 se dostal přes dvacet procent. Země ztratila přístup k běžným půjčkám a požádala o pomoc eurozónu a MMF.
Záchranné programy zabránily nekontrolovanému rozvratu, ale účet zaplatili také obyčejní Řekové. Přišly škrty, snižování příjmů, vysoká nezaměstnanost a řecká ekonomika mezi lety 2008 a 2016 ztratila téměř třetinu výkonu. Část dluhu soukromých věřitelů byla jednoduše odepsána a země prošla třemi koly pomoci. Krize vyvolala obavy také o banky a stabilitu společné měny v dalších evropských státech.
Celá tato historie nestojí jen na rozhazování veřejných peněz, svůj podíl měly chyby řeckých vlád, slabé instituce, světová recese i konstrukce eurozóny. Každopádně ukázal, jak divoce může skončit dlouhé období levného financování. Dokud věřitelé důvěřují, zadlužený stát zvládá dluhy obnovovat. Když důvěra zmizí, těžká rozhodnutí za politiky přijímají věřitelé.
Francie má dluh vyšší než tehdy Řecko. A k tomu Mélenchonův seznam slibů
Francouzské problémy samozřejmě nevznikly kvůli novému programu levice, země se dlouho potýká s rozpočtovými schodky a její dluh roste. Na konci druhého čtvrtletí 2026 dosáhl podle francouzského statistického úřadu 119 procent HDP, téměř 3,6 bilionu eur. Rok 2025 skončil schodkem 5,1 procenta HDP, vysoko nad tříprocentním limitem EU.
K tomu se přidává také cena půjček, na začátku letošního roku vynášely desetileté francouzské dluhopisy kolem tří a půl procenta. Na podzim jejich tržní výnos překročil pět procent a k dnešnímu dni (9.listopadu) činí 4,79 procenta. Německo nabízelo 3,26 procenta, Řecko 4,14 procenta, Francie tak dnes na desetiletém trhu platí více než někdejší epicentrum eurové krize.
Srovnání těchto dvou států má samozřejmě svá omezení. Vysoký býnos desetiletého dluhopisu se do nákladů dluhu propisuje postupně, tak jak stát musí postupně refinancovat své starší levnější dluhy. A vyšší poměr dluhu k HDP neznamená automaticky vyšší nebezpečí bankrotu. Francie má větší a rozmanitější ekonomiku, silnější instituce i hlubší finanční trh než tehdejší Řecko. Čísla však ukazují, proč investoři tak pozorně sledují politické dění v zemi.
Jean-Luc Mélenchon je dlouholetým lídrem hnutí Nepoddajná Francie (La France insoumise). Ve dvou předchozích prezidentských volbách získal miliony hlasů a nyní jeho hnutí zveřejnilo program pro rok 2027. Kniha L'Avenir en commun (Společná budoucnost) obsahuje přes tisíc návrhů a všeobecně počítá se silnějším sociálním státem a vyššími veřejnými investicemi.
Zaměstnancům nabízí minimální mzdu 1 700 eur čistého měsíčně a navázání mezd na inflaci, úředníkům slibuje zvýšení platových tarifů, příjemcům příspěvků na bydlení jejich navýšení. Chce zrušit Macronovu důchodovou reformu a umožnit odchod do plného důchodu v 60 letech po čtyřiceti letech sociálního pojištění. To v situaci, kdy francouzská populace a důchody představují mandatorní výdaj.
Mladým lidem plánuje garantovat příjem alespoň na úrovni hranice chudoby, nyní uváděné částkou 1 337 eur měsíčně, studentům slibuje dostupnější bydlení, bezplatné vysoké školy a obědy za jedno euro. Stát by měl ročně postavit dvě stě tisíc veřejných bytů a rozšířit zdravotní péči. Mezi další sliby patří už jen tak mimochodem bezplatné základní množství vody a energie a silnější cenová regulace.
Francie získává velkou část elektřiny z jaderných elektráren. Mélenchon však odmítá výstavbu nových reaktorů EPR2 a počítá s uzavíráním starých elektráren nejpozději po šedesáti letech provozu. Energetický systém chce kompletně převést na obnovitelné zdroje do roku 2060. Nové zdroje, sítě i úložiště vyžadují vysoké investice, a slib levnější energie tak stojí v rozporu s náklady na přestavbu její produkce a distribuce.
V otázce migrace navrhuje usnadnit získávání víz a legalizovat pobyt pracovníků bez potřebných dokumentů, některých studentů a rodičů školních dětí. Odmítá současný evropský migrační pakt a chce posílit přijímání žadatelů o azyl. Nabízí se hloupá, plytká otázka, kde na to všechno vzít. I zde má prezidentský kandidát připraven plán.
Všechno prý zaplatí bohatí
Mélenchonovi spolupracovníci na výtku, že sliby jsou příliš nákladné, odpovídají vlastním návrhem rozpočtu. V prvním roce vlády chtějí získat nové příjmy 106,4 miliardy eur, zatímco nové výdaje mají dosáhnout 81,7 miliardy, zbylých téměř 25 miliard má snížit deficit. Navíc navrhují každoročně investovat dalších sto miliard prostřednictvím veřejného bankovního sektoru mimo uvedený státní rozpočet. Nutno dodat, že jde o stranické propočty pro rok 2027, nikoli nezávislý audit celého programu.
Hlavním zdrojem peněz mají být vyšší daně velkých majetků, dědictví a kapitálu a omezení daňových výjimek. Hnutí chce obnovit širokou majetkovou daň a zavést strop dědictví ve výši dvanácti milionů eur. Zvláštní pozornost věnuje takzvané Zucmanově dani, lidé s majetkem přes sto milionů eur by měli po započtení určitých dalších daní odvádět nejméně dvě procenta hodnoty majetku ročně, z této jediné položky LFI očekává výnos patnáct miliard eur.
Jenže odhady francouzského ministerstva financí ukazují výrazně nižší čísla. Podle zprávy Senátu z června 2026 počítá po zohlednění reakcí poplatníků s výnosem mezi 3,5 a 5,5 miliardy eur, tedy maximálně cca třetiny odhadů LFI.
Francie má už s podobnými sliby zkušenosti, François Hollande před volbami v roce 2012 sliboval 75procentní zdanění příjmů nad milion eur. Po právních komplikacích vznikla dočasná daň placená firmami, které vyplácely mimořádně vysoké odměny. Opatření vydrželo dva roky a mělo přinést dohromady asi 420 milionů eur, rozpočtu tedy příliš nepomohlo.
Ještě jasnější příklad zažila Francie loni, nová doplňková daň pro domácnosti s velmi vysokými příjmy měla vynést dvě miliardy eur, podle údajů zveřejněných Senátem letos v červnu však očekávaný výnos za rok 2025 představuje 388 milionů, přičemž rozdíl mezi očekáváními a realitou je dán výjimkami a daňovou optimalizací.
Trhy plánům nevěří, a to je pořád před volbami
Prezidentské volby se uskuteční až v roce 2027 a není jisté, kdo v Elysejském paláci usedne. Mélenchonův program zůstává stále ve fázi slibů a předvolební sliby nemusí nutně obstát v konfrontaci s ekonomickou realitou. Plány navíc musí projít parlamentem a některé nejspíš narazí na evropská pravidla a soudy, přesto už dnes vzbuzují pozornost investorů.
Věřitelé začínají být nervózní, francouzské výnosy letos prudce vzrostly a rozdíl vůči německým dluhopisům dosáhl úrovní z dob eurové dluhové krize. Investoři sledují schodky, rostoucí zadlužení, spory o rozpočet a politickou nestabilitu. Není však vše vina politické situace v zemi, část růstu úroků souvisí také se světovými sazbami a drahými energiemi.
Zastánci programu namítají, že vyšší mzdy, dostupnější bydlení a veřejné investice podpoří spotřebu, zaměstnanost a hospodářský růst. Vyšší zdanění velkých majetků má podle nich napravit nerovnoměrné daňové zatížení a ochránit veřejné služby před škrty. Vyšší růst by skutečně usnadnil splácení dluhu. Výdaje na důchody a dávky je však třeba hradit i v letech, kdy ekonomika neroste podle očekávání nebo daňové příjmy zklamou.
Mélenchon má ještě citlivý návrh, zmrazit část veřejného dluhu drženou Evropskou centrální bankou a změnit evropská pravidla financování států. Jeho hnutí současně prohlašuje, že Francie má svůj program uskutečnit i při odporu evropských institucí. Otevírá se tak spor přesahující francouzský rozpočet o tom, jak daleko může členská země zajít, aniž by podlomila důvěru ve společná pravidla, na nichž stojí euro.
Francie není Řecko roku 2010 a vyšší dluh ani dražší dluhopisy samy o sobě nutně nepředvídají blížící se bankrot. Zdá se však, že ze zkušeností s řeckým příkladem se stala draze zaplacená, ale bohužel zapomenutá zkušenost.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
Zdroje:
Reuters – French 10-Year Bond Yields Hit 5%, Highest Since 2002 (October 2026)
https://www.reuters.com/world/europe/french-10-year-bond-yields-hit-5-highest-since-2002-2026-10-21/
Reuters – French Debt Risk Premium Reaches Euro Zone Sovereign Crisis Levels
https://uk.marketscreener.com/news/french-debt-risk-premium-reaches-euro-zone-sovereign-crisis-levels-ce785cded98ff225
Le Monde – 2027 French Election: Mélenchon Builds Campaign Platform Around Idea of a ‚New France‘
https://www.lemonde.fr/en/politics/article/2026/11/06/2027-french-election-radical-left-melenchon-builds-campaign-platform-around-idea-of-a-new-france_6773527_5.html
La France insoumise – L'Avenir en commun: Mélenchon's Presidential Programme for 2027 (francouzsky)
https://www.lavenirencommun.org/
French Senate – Finance Committee, June 2026: Disappointing Revenue from the New High-Income Tax (francouzsky)
https://extranet.gslb.senat.fr/compte-rendu-commissions/20260615/fin.html
Reuters – France Waves Discreet Goodbye to 75 Percent Super-Tax
https://uk.investing.com/news/economic-indicators/article-27018
