Článek
Ve chvíli dopisování tohoto textu už jsou samozřejmě titulky v médiích změněny a původní nadpisy tak prozradí maximálně jejich URL adresa.[1]Nicméně – německý expert na zahraniční politiku, plukovník Bundeswehru v záloze a posledních 16 let poslanec za křesťanské demokraty v Bundestagu Roderich Kiesewetter se včera v diskusním pořadu N-TV nechal slyšet, že Rusko má v Bělorusku rozmístěno 350 až 360 tisíc vojáků připravených k akci. Co víc, Rusko má být schopné díky svému přechodu na válečnou ekonomiku cvičit statisíce vojáků, aniž by je muselo nasazovat na Ukrajině (článek a video dostupné na webu N-TV[2]).
Odtud tyto informace převzaly zpravodajské weby v České republice. Samozřejmě doplněné o clickbaitové nadpisy, viz původně Novinky „Rusko má na hranicích s NATO připraveno 360 tisíc vojáků.“ Obdobně psali i jinde – o stovkách tisíc vojáků a akutním nebezpečí. Zdá se, že vyjádření bez jakéhokoliv komentáře z dalších stran nebo zamyšlení převzala média a pustila s velkým humbukem do éteru. Nikoho z novinářů nenapadlo požádat o komentář dalšího z expertů nebo se třeba zamyslet, proč Rusko nechává v Bělorusku tak obrovské rezervy, zatímco na Ukrajině zápolí s hlemýždím tempem postupu.
Netrvalo dlouho a ze stran zasvěcených, ať už to byla litevská armáda nebo zdroje přímo z Ukrajiny. Litva tuto informaci otevřeně popřela, za ukrajinskou stranu své pochyby o tomto čísle (které by mimochodem představovalo více než dvojnásobek sil nasazených v počáteční fázi invaze nebo dle oficiálních ruských vyjádření posílení stávajícího počtu vojáků o polovinu[3]) vyjádřil například známý ukrajinský bloger vystupující jako Tatarigami_UA. A než se do mě někdo pustí, určitě nechci zpochybňovat hrozbu, kterou Rusko představuje. Nicméně tato honba politiků, expertů (a „expertů) a novinářů za senzací a šokujícími prohlášeními všem dělají maximálně tak medvědí službu.
Toto nepodložené strašení nahrává nepřátelské propagandě. Expert plácne náhodné číslo, média se toho chytí a zpráva žije vlastním životem. Jen aby se vzápětí ukázala jako nesmysl. Není potom moc těžké pro ruská média vypíchnout takový případ jako rozehrávání protiruské hysterie v evropských médiích a politických kruzích.
Stejně tak otupuje zájem sledujících těchto zpráv. V dnešní rychlé době často čtenáři nevnímají o moc více než je nadpis (ne že by v tomto konkrétním případě byla celá tato zpráva více než jen ten nadpis) a nedostanou se k textu samotnému nebo kontextu zprávy. Vypadá to pak velice nekonsistentně, když v jednu chvíli média informují o jednotkách složených z nemocných a zraněných, které kvůli nedostatku lidí Rusko posílá do útoku,[4]o rekordních ztrátách ruské armády[5]a vzápětí straší novou vycvičenou armádou připravenou k útoku.
Ve chvíli, kdy pak média reportují o skutečných událostech a rizicích, dostávají se do pozice chlapce, který křičel vlk tolikrát, že když se nebezpečí skutečně objevilo, nikdo mu už nevěřil.
Možná se leckomu vybaví komentáře před zahájením invaze v době, kdy američtí a evropští politici varovali před hromaděním ruských sil na hranicích s Ukrajinou. Často zaznívaly dotazy, proč by Rusko Ukrajinu napadalo či jestli se opakuje irácký scénář – kdy americké zpravodajské služby varovaly před neexistujícím nebezpečím iráckých zbraní hromadného ničení.
A slova o „statisících vojáků připravených na hranicích NATO“ podobný obraz ve dnech před ruskou invazí mohou snadno vyvolat. I kdyby snad ruská armáda měla v Bělorusku větší rezervy, stěží jsou všechny rozmístěné poblíž hranic států NATO. Ovšem nadpisy vyvolává mentální obraz invazní armády na dohled hranic. A když se pak ukáže, že jich je výrazně méně, že jsou rozmístěni jinde nebo ještě lépe vůbec neexistují, čtenáři příště ztratí pozornost a obdobné zprávy, byť reálné, shodí jako další novinářský výmysl.
Ještě jednou – Rusko mnohokrát ukázalo připravenost škodit evropské bezpečnosti a evropským občanům. Ať u to jsou sabotážní akce po celé Evropě, výhružky jaderným zničením, podpora extremistických stran a hnutí, využití běženců jako nástroje politického tlaku na polsko-běloruských hranicích, přelety dronů a stíhaček nad územím evropských států. Seznam je velmi dlouhý. Soustřeďme se tedy však raději na hrozby reálné, a ne ty imaginární. Byť ty druhé krátkodobě vyvolají větší pozornost.
