Článek
Igor Girkin-Strelkov si v současnosti v trestné kolonii odpykává čtyřletý trest za veřejné výzvy k extremistické činnosti. Bývalý důstojník FSB, který pomáhal Rusku s obsazením Krymu a vedením války v Donbasu, se nyní podle jeho manželky potýká s všední šikanou systému, jemuž kdysi sloužil.
Podle Miroslavy Reginské má Girkin na kontě čtyři kázeňské tresty za své prohřešky v chování a ty mu mají komplikovat dřívější odchod z kolonie. Čím se měl tento ruský nacionalista podle vězeňské správy provinit? Šlo o nezapnutý knoflík u vězeňské uniformy, uložení léků ve stolku namísto místa, které k tomu mělo být určeno a třetím známým prohřeškem bylo odmítnutí přijít na večeri. K jídlu se podle manželky nedostavil kvůli zdravotním potížím, vedení kolonie to však vyhodnotilo jako projev neochoty k nápravě. Čtvrtý nebyl konkrétně jmenován.
Reginská si na postup vězeňské správy stěžuje veřejně a podle jejího popisu nejde o jednotlivý případ přísného výkladu pravidel, ale o systematickou šikanu a soustavný tlak, v němž se každá drobnost proměňuje v kázeňský záznam vězně. Přestupky působí banálně, zavřely však Strelkovovi cestu k dřívějšímu propuštění.
Její verze zůstává hlavním veřejně dostupným popisem dění v kolonii. Strelkov podle manželky dostal už i páté opatření, jeho oficiální záznam však nebyl připraven před soudním projednáním. Soud v Kirovské oblasti se zabýval žádostí, aby Strelkov zbytek trestu mohl strávit s omezením svobody mimo kolonii a s touto žádostí z důvodu výše uvedených „prohřešků“ neuspěl. Rodina chce později zkusit podmíněné propuštění, pokud soud nevyhoví ani v tomto případě, měl by Strelkov vyjít na svobodu v únoru 2027.
Prozatím tedy zůstává odsouzený extrémista Girkin za mřížemi, kde podle komentářů své manželky trpí zdravotními problémy se srdcem. Zaměstnán je v šicí dílně a za tuto práci má pobírat symbolické částky. Z kolonie se přitom pokoušel dostat už dříve, když žádal o převelení na frontu. Chtěl sloužit v ruské armádě a tvrdil, že by mohl znovu působit jako velitel. Podle jeho vlastního dopisu zástupci vojenské správy dvakrát odmítli přijmout jeho žádost s odůvodněním, že armáda plukovníky nepotřebuje. Další překážkou byl trest za extremismus - v situaci, kdy ruská armáda běžně verbuje odsouzené vrahy, kanibaly či sexuální delikventy.
Na celém příběhu je něco škodolibě ironického. Strelkovova minulost nabízí dost důvodů, proč by měl skončit za mřížemi. Ruský režim ho však nevězní kvůli jeho roli při anexi Krymu, rozpoutání bojů na Donbase nebo kvůli podílu na sestřelení letu MH17. Formálně ho odsoudil za veřejné výzvy k extremistické činnosti, pod tuto právní nálepku se ale schovala především jeho kritika Putina a způsobu vedení války. Muž, který pomáhal budovat ruský svět tak poznává jeho odvrácenou stranu. A to vlastně kvůli tomu, že mu přišlo, že jiní v jeho rozšiřování nejsou dostatečně efektivní a důslední a nebál se nahlas říct.
Od Krymu a Donbasu k trestu za extremismus
Igor Girkin, známější pod sbým bojovým jménem Strelkov sloužil jako důstojník FSB a patřil k lidem, kteří v roce 2014 pomáhali Rusku s obsazením Krymu a poté organizovali proruské ozbrojené síly v Donbasu. Stal se ministrem obrany samozvané Doněcké lidové republiky a jednou z nejvýraznějších tváří ruského působení na východě Ukrajiny.
Jeho jméno se objevilo také v případu letu MH17 a nizozemský soud v Haagu v listopadu 2022 uznal Girkinovu zodpovědnost za sestřelení malajsijského Boeingu, při němž zemřelo všech 298 lidí na palubě a v nepřítomnosti ho odsoudil k doživotnímu vězení. Pro ruské úřady je však problém úplně jiná věc.
Po plnohodnotné ruské invazi v únoru 2022 se Strelkov zařadil mezi nejhlasitější kritiky způsobu, jakým Moskva válku vede, jeho výhrady ovšem vycházely z opačné pozice než kritika liberální opozice. Agresi podporoval, označoval ji však za nedostatečně připravenou, příliš pomalou a špatně řízenou, požadoval tvrdší postup, rozsáhlejší mobilizaci a změny ve vojenském velení.
Kritika se postupně obrátila proti samotnému Vladimiru Putinovi. Strelkov prezidenta označoval za neschopného a v létě 2023 napsal, že Rusko další roky pod jeho vedením nepřežije a současně naznačoval, že by mohl kandidovat v prezidentských volbách. Krátce po těchto výrocích ho zadržela FSB, tedy služba, v níž kdysi působil.
Moskevský soud ho v lednu 2024 odsoudil ke čtyřem letům v kolonii obecného režimu za veřejné výzvy k extremistické činnosti. Obžaloba se opírala o jeho příspěvky na Telegramu, Strelkov vinu odmítal. Soud mu navíc na tři roky zakázal spravovat webové stránky a účty na sociálních sítích. I zpoza mříží si však našel způsob, jak své myšlenky dále předávat světu.
Dopisy z kolonie a válka vedená podle Strelkova
Vězení jeho připomínky ke způsobu vedení války nezastavilo, Strelkov nemá volný přístup k internetu, jeho spolupracovníci však zveřejňují dopisy, které posílá z kolonie. Z jejich obsahu vyplývá, že dostává souhrny vojenských a politických informací, reaguje na ně a své odpovědi posílá zpět. Dopisy se k adresátům dostávají se zpožděním, protože veškerá korespondence prochází kontrolou a cenzurou vězeňské správy. Ta Girkinovi zazlívá vynechanou večeři a nezapnutý knoflík, pokračování v jeho činnosti ji však nechává překvapivě chladnou.
Způsob jeho práce se změnil, obsah výhrad však zůstal stejný. V dopisech i nadále kritizuje ruské vedení za pomalé rozhodování, nedostatečnou reakci na ukrajinské útoky a neschopnost vysvětlit veřejnosti skutečný stav války. Podle něj Rusko také příliš pozdě reagovalo na potřebu všeobecné mobilizace.
Po sérii ukrajinských útoků v průběhu léta se vyjadřoval také k úderům dronů na ruské území a ke schopnosti ruské protivzdušné obrany. Za měřítko její úspěšnosti nepovažoval počet sestřelených dronů uváděný v oficiálních hlášeních, ale to, zda dokáže ochránit napadené objekty. Kritizoval také nedostatečný rozvoj vlastních bezpilotních prostředků a tvrdil, že pasivní obrana sama o sobě ruská města ani průmysl neochrání.
V dopisech hodnotí situaci na frontě zpravidla velmi pesimisticky. Mluví o strategické slepé uličce, o nedostatečné reakci vedení a o riziku dalšího zhoršení v budoucnu. Rychlý kompromis podle něj není řešením a Rusko musí nejprve získat lepší pozici na bojišti a teprve potom jednat.
Z kolonie tak i nadále promlouvá radikální nacionalista, který požaduje tvrdší vedení bojů, zároveň však tvrdí, že ruské vedení na tento úkol nestačí. Jeho dopisy obsahují stejnou kritiku, kterou šířil dříve prostřednictvím sociálních sítí.
Jeho příběh uzavírá ironický oblouk - z ministra obrany samozvané Doněcké lidové republiky a jednoho z předních představitelů ruské nacionalistické scény se Strelkov dopracoval k pozici vězně režimu, kterému sloužil a jehož ideologii pomáhal prosazovat. Dřívější propuštění komplikují tresty za léky a rozepnutý knoflík a muž, který chtěl tvrdou rukou řídit válku, nyní poznává tvrdost vlastního systému na sobě.
P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.
