V Iráku soudí evropské členy ISIS. S vyhlídkou na oprátku chtějí pod ochranu nenáviděných bezvěrců

Porážka Islámského státu v Sýrii a Iráku působila na první pohled jako konec celé jedné éry. Chalífát přišel o kontrolu nad územím a jeho černé vlajky zmizely z měst, která několik let ovládal. Jenže spolu s jeho pádem zůstaly tisíce zajatých bojovníků a dalších mužů spojených s ISIS, které Kurdové zavřeli do věznic na severovýchodě Sýrie.

Mezi nimi byli Syřané a Iráčané, ale také Francouzi, Belgičané, Němci a občané dalších evropských zemí. Jejich vlády se k převzetí dospělých mužů příliš nehrnuly. Kurdové je roky živili, hlídali a bránili jejich útěkům, zatímco evropské státy nechávaly problém za svými hranicemi a doufaly, že tam také zůstane.

Teď se situace změnila. Tisíce vězňů převzali Iráčané, začaly první procesy a některým evropským členům ISIS hrozí trest smrti nebo doživotí v iráckých celách. Muži, kteří kdysi odešli budovat chalífát a odmítli svět evropských bezvěrců, se tak dovolávají jeho soudů, práv a ochrany.

V roce 2014 ovládl Islámský stát rozsáhlé části Iráku a Sýrie. Padlo druhé největší město Iráku Mosul, syrská Rakka se stala centrem samozvaného chalífátu a pod jeho správou se ocitly miliony lidí. ISIS vybíral daně, provozoval úřady a soudy, prodával ropu, verboval bojovníky a budoval vlastní správní i bezpečnostní aparát.

Jeho vládu provázely masové popravy, mučení, únosy a otroctví. Po útoku na oblast Sindžáru v létě 2014 bojovníci ISIS povraždili tisíce jezídů a další tisíce unesli. Ženy a dívky končily v zajetí, byly prodávány a „darovány“ bojovníkům a sexuální otroctví se stalo součástí systému, který Islámský stát na dobytém území vytvořil. Popravy zajatců a odpůrců zároveň sloužily propagandě, videa se stínáním hlav, zastřelenými vězni nebo upáleným jordánským pilotem oběhla svět a pomáhala ISIS lákat další příznivce. Do Sýrie a Iráku zamířily tisíce lidí z Evropy, Ruska, severní Afriky, Kavkazu nebo střední Asie. Část z nich bojovala, další pracovali v bezpečnostním aparátu, propagandě, logistice nebo správě chalífátu.

Dosah organizace brzy pocítila také Evropa. Útoky v Paříži, Bruselu nebo Nice ukázaly schopnost Islámského státu zasahovat tisíce kilometrů od svého území. Některé akce přitom řídil přímo, další inspiroval propagandou. Mezi útočníky se objevovali lidé napojení na syrské a irácké struktury ISIS i občané evropských zemí, kteří se k organizaci přidali.

Mezinárodní společenství nakonec zmobilizovalo své síly a od roku 2016 začal chalífát rychle ztrácet území. Mosul padl v létě 2017, o několik měsíců později přišel ISIS také o Rakku. V Sýrii postupovaly Syrské demokratické síly vedené především kurdskými jednotkami a podporované koalicí v čele se Spojenými státy. Z někdejšího území s miliony obyvatel postupně zůstal stále menší pás země podél Eufratu. Posledním útočištěm chalífátu se stal Baghúz u irácké hranice. Na začátku roku 2019 se tam soustředili zbývající bojovníci ISIS, jejich rodiny a další civilisté. Z obklíčeného prostoru během závěrečné ofenzívy prchaly tisíce mužů, žen a dětí a závěrečná bitva se protáhla na několik týdnů.

Syrské demokratické síly 23. března 2019 oznámily dobytí posledního území drženého Islámským státem. Kontrola nad územím skončila a zbytky organizace přešly k partyzánskému způsobu boje. Kurdům zůstaly tisíce zajatých mužů a desetitisíce žen a dětí. Ženy a děti mířily převážně do táborů, především do al-Hólu. Muži podezřelí z členství v ISIS končili ve věznicích a detenčních zařízeních spravovaných kurdskou autonomní správou. Za mřížemi skončili Syřané, Iráčané i občané desítek dalších států – Francouzi, Belgičané, Němci, Nizozemci, Britové, Rusové, Tunisané, Maročané nebo lidé ze střední Asie.

Vojenské vítězství vytvořilo problém na další roky. Kurdové převzali odpovědnost za tisíce zajatců, jejich střežení i bezpečnost věznic, zatímco domovské státy řešily, co se svými občany udělají. Část žen a dětí se postupně vracela, u dospělých mužů byla ochota k repatriaci výrazně menší. Chalífát tak sice padl, ale jeho lidé zůstali naživu, byť v kurdských věznicích.

Rozsah problému ukázaly až spisy mužů převezených ze syrských věznic do Iráku. Letos v září oznámila irácká Nejvyšší soudní rada dokončení výslechů a vyšetřovací fáze u 5 704 obviněných ze 67 zemí. Syřanů je mezi nimi 3 497, Iráčanů 474 a zastoupeno je také 19 národností ze států Evropské unie.

Vedle řadových bojovníků našli iráčtí vyšetřovatelé podle Nejvyšší soudní rady také lidi z vojenských, bezpečnostních, náboženských, finančních, logistických a mediálních struktur ISIS. Někteří měli patřit k nejvyšším patrům organizace nebo se podílet na operacích a zločinech s mezinárodním dosahem.

Šest spisů má přímou souvislost s jednou z nejtemnějších kapitol vlády Islámského státu. Iráčtí vyšetřovatelé u těchto mužů zjistili vazby na věznění, převážení, prodej nebo zotročování jezídských žen. ISIS po dobytí Sindžáru vytvořil systém, v němž se unesené ženy a dívky stávaly válečnou kořistí a majetkem bojovníků. Lidé byli převáženi mezi městy, evidováni, prodáváni nebo předáváni dalším členům organizace.

Příkladem mezi evropskými vězni jsou muži, jejichž jména byly neblaze proslulé dávno před pádem chalífátu. Francouz Adrien Guihal, známý jako Abú Usáma al-Faransí, odešel do Sýrie v roce 2015 a pracoval v propagandistickém aparátu ISIS. Francouzští vyšetřovatelé identifikovali jeho hlas v nahrávkách, kterými Islámský stát převzal odpovědnost za vraždu policisty Jean-Baptista Salvainga a jeho partnerky Jessicy Schneiderové v Magnanville a za útok nákladním automobilem v Nice v červenci 2016, při kterém zemřelo 86 lidí.

Guihal měl kontakty z prostředí radikálního islamismu už před odjezdem na Blízký východ, francouzská justice jej dříve odsoudila v souvislosti s plánem útoku na budovu policejní zpravodajské služby a v Sýrii se zařadil mezi výrazné francouzsky mluvící propagandisty ISIS. Kurdské síly jej dopadly v květnu 2018 v Rakce a dnes patří mezi 47 francouzských občanů transportovaných ze syrských kurdských věznic do Iráku.

Dalším je Thomas Barnouin, syrské úřady jej už v roce 2006 zadržely při cestě do Iráku, kam mířil kvůli boji proti koaličním silám. Po návratu do Francie dostal v roce 2009 pětiletý trest a na jaře 2014 odjel znovu, tentokrát do Sýrie, a v prostředí ISIS získal pověst kazatele, náboráře a propagandisty. Kurdové jej zajali v prosinci 2017.

V kurdských věznicích skončilo mnoho dalších evropských občanů či držitelů evropských pasů. Ale zatímco v nejkritičtějších chvílích dokázaly i některé evropské státy zmobilizovat své síly v boji proti islamistické hrozbě, po porážce Islámského státu jako by na celou věz zapomněly.

Účet za porážku Islámského státu platili na zemi především Iráčané a Syrské demokratické síly. Západ poskytoval leteckou podporu, zbraně, výcvik a peníze, krví však platili především místní. Samotné SDF po dobytí Baghúzu zaznamenaly více než 11 tisíc padlých a přes 21 tisíc zraněných během několikaletého boje proti ISIS. Kurdské jednotky tvořily páteř této síly a společně s arabskými spojenci postupovaly od Kobani přes Rakku až k poslednímu území chalífátu u Eufratu.

Po vítězství jim zůstalo kolem deseti tisíc mužů podezřelých z členství v ISIS. Přibližně dva tisíce pocházely ze zemí mimo Sýrii a Irák. Kurdové tak hlídali také Francouze, Němce, Belgičany, Brity a občany desítek dalších států, jejichž vlády získaly několik let na rozhodnutí, co s nimi udělají.

Americká vláda už v únoru 2019 veřejně vyzývala ostatní státy, aby své občany převzaly a postavily před vlastní soudy. Kurdská autonomní správa žádala totéž a prosazovala také možnost mezinárodního tribunálu. Roky ubíhaly a za nezájmu dotčených vlád zůstávala velká část zahraničních mužů dál v provizorních věznicích na severovýchodě Sýrie.

U žen a dětí se evropské vlády časem alespoň částečně rozhoupaly, Francie do září 2025 organizovaně repatriovala 179 dětí a 60 žen. Německo během osmi operací přivezlo 84 nezletilých a 29 dospělých, mezi nimi jediného mladého muže, kterého matka odvezla do Sýrie ještě jako nezletilého. U dospělých mužů spojovaných s ISIS zůstávala politická vůle k návratu velmi malá.

Důvody se možná daly částečně pochopit, evropské státy by po návratu člověka, který několik let strávil v chalífátu, musel před vlastním soudem dokazovat, co přesně v Rakce, Mosulu nebo Dajr az-Zauru dělal. Svědci byli rozptýlení po několika zemích, místa činu ležela tisíce kilometrů daleko a velká část důkazů nejspíš zmizela v průběhu války. Členství v teroristické organizaci se často dokazovalo snáze než vraždy, otroctví nebo válečné zločiny a humanistická evropská justice si v takovém případě navykla udělovat výrazně mírnější tresty.

Z pohledu domácí politiky nabízela syrská cela pohodlnější řešení. Podezřelý džihádista zůstával pod zámkem, evropská veřejnost jej nemusela po několika letech potkávat na svobodě a náklady i bezpečnostní riziko nesl někdo jiný. Kurdská správa přitom pracovala s omezenými prostředky a improvizovaným detenčním systémem vybudovaným během války.

Tato situace evropským vládám vyhovovala. Kurdové bojovníky ISIS pochytali a roky střežili, Spojené státy pomáhaly celý systém platit a udržovat, evropské vlády se vyhnuly politicky velmi nepříjemnému návratu náboženských extrémistů a cena tohoto řešení zůstávala na bedrech jiných.

Kurdové přitom celé roky vysílali jednoduchý a jasný vzkaz – my jsme je chytili, vy si vezměte své občany a suďte je podle vlastních zákonů a toto provizorium nakonec vydrželo téměř sedm let.

Pád režimu Bašára Asada v prosinci 2024 změnil poměry na severovýchodě Sýrie. Kurdové během občanské války vybudovali vlastní správu, ovládali rozsáhlé území, ropná pole, přechody i města a současně střežili věznice s tisíci členy ISIS. Nové vedení v Damašku v čele s Ahmadem Šarou usilovalo o obnovení kontroly centrální vlády nad celou zemí a kurdská autonomie se dostávala pod stále větší tlak.

Napětí vyvrcholilo v lednu 2026, síly nové syrské vlády během několika dnů postoupily do oblastí, které SDF spravovaly více než deset let, a Kurdové se stahovali z částí provincie Rakka a Dajr az-Zaur. Dohoda uzavřená 18. ledna počítala s předáním ropných polí, hraničních přechodů, správních institucí a také věznic s členy ISIS centrální vládě.

Detenční zařízení patřila k nejcitlivějším bodům celého přesunu moci. Držela tisíce členů organizace a jejich fungování záviselo na kurdské kontrole okolního území, ozbrojených silách a schopnosti reagovat na útoky a vzpoury.

Kolem věznice v Šaddádí propukly boje a SDF 19. ledna oznámily ztrátu kontroly nad zařízením. Kurdové tvrdili, že věznici napadly síly spojené s Damaškem, syrská vláda obvinila SDF ze záměrného vypuštění vězňů. Ať už měl pravdu kdokoliv, výsledek byl stejný a část členů ISIS se dostala na svobodu.

Američtí představitelé později uvedli, že uniklo přibližně 200 méně významných členů Islámského státu a syrské síly část z nich naštěstí znovu dopadly. Přibližně 600 zahraničních bojovníků bylo ze Šaddádí už před krizí přesunuto do jiných zařízení. Událost potvrdila scénář, před kterým Američané i Kurdové roky varovali – rozpad kontroly nad územím hrozil během několika hodin otevřít cestu ven stovkám či tisícům vězňů z řad nejhorších náboženských radikálů.

Washington reagoval rychle, americké centrální velení 21. ledna spustilo operaci na přesun vězňů ze severovýchodní Sýrie do Iráku. První transport odvezl 150 mužů z Hasaky a CENTCOM počítal s možností přesunu až sedmi tisíc lidí. Velitel Brad Cooper vysvětlil účel operace snahou zabránit hromadnému útěku, který by ohrozil region a pomohl Islámskému státu obnovit své struktury. Mezi 21. lednem a 12. únorem převezly americké síly ze syrských detenčních zařízení do irácké vazby více než 5 700 mužů. Celá operace trvala 23 dní a probíhala po zemi i vzduchem.

Sedm let budovaný systém se během několika týdnů rozpadl. Věznice přecházely pod jinou správu, kolem některých se bojovalo a ze Šaddádí skutečně uprchli členové ISIS. Více než 5 700 mužů nakonec skončilo v Iráku.

Irák soudí členy Islámského státu od doby, kdy jeho armáda začala dobývat zpět Mosul a další obsazená města. Protiteroristickými soudy prošly tisíce lidí a rozsudky sahaly od dlouhých trestů vězení až po trest smrti. Bagdád tak měl soudní aparát, věznice i zákony připravené na další tisíce podezřelých ze Sýrie. Irácká justice se jejich spisy začala zabývat v únoru a 1. září oznámila dokončení vyšetřovací fáze u 5 704 obviněných. Následovat mají jednotlivé procesy podle důkazů shromážděných ke každému z nich. Mezi prověřovanými podle Nejvyšší soudní rady figurují také bývalí velitelé a členové bezpečnostních, vojenských, náboženských či mediálních struktur ISIS. Irák tím převzal obrovský kus problému, který se na severovýchodě Sýrie hromadil téměř sedm let. Vyšetřovatelé zpracovávají tisíce výpovědí, dokumentů a dalších důkazů a na soudy čekají jednotlivé případy.

První procesy s nově příchozími začaly letos 20. září. Před soudem v Bagdádu stanulo šest francouzských občanů obviněných z příslušnosti k Islámskému státu. Ti patří do skupiny 47 Francouzů, které Američané a irácké úřady přesunuli ze severovýchodní Sýrie už v roce 2025. Další soudní jednání má pokračovat 5. října.

Ve Francii by odsouzení za terorismus či podíl na zločinech Islámského státu mohlo přinést dlouholeté vězení. V Iráku však může znamenat také trest smrti a člen irácké Nejvyšší soudní rady při zahájení procesu nezapomněl uvést, že při prokázání zločinů spáchaných proti Iráku a Iráčanům přichází podle tamního práva tento trest v úvahu. Francouzští advokáti proto požadují repatriaci svých klientů a upozorňují na podmínky iráckého procesu.

Bagdád podobnou situaci zažil už v roce 2019. Irácké soudy tehdy odsoudily jedenáct francouzských občanů k smrti za členství v ISIS. Také předtím je zajaly kurdské SDF v Sýrii a následně byli převezeni do Iráku. Organizace na ochranu lidských práv upozorňovaly na velmi krátké procesy, tvrzení o mučení, vynucená přiznání a slabé možnosti obhajoby. Tresty smrti byly později změněny na doživotní vězení.

Pro Bagdád přináší současná situace obdobnou zátěž jako dříve v případě syrských Kurdů. Islámský stát obsadil druhé největší město země, povraždil tisíce Iráčanů a několik let proti němu bojovala irácká armáda, policie i různé milice. Irák už roky nese náklady na věznění a soudy vlastních členů organizace. Teď k nim přibyly další tisíce lidí včetně občanů zemí, které měly roky na řešení jejich osudu.

Také z pohledu evropských vlád se opakuje předchozí situace a irácké řešení má jednu velkou výhodu - podezřelí džihádisté zůstávají za mřížemi a jejich návrat domů se odkládá. Vyšetřování, ostrahu, soudy i následné věznění zajišťuje Irák. Jeho právo ovšem připouští pro tyto zločince podstatně tvrdší přístup.

Obavy z iráckých procesů mají reálný základ, Human Rights Watch dlouhodobě dokumentuje případy mučení, přiznání vynucených násilím, spoléhání na tajné informátory i velmi krátká soudní řízení. Při velké vlně protiteroristických procesů v letech 2018 a 2019 podle organizace někteří obžalovaní dostali trest smrti po řízení trvajícím přibližně deset minut, někdy bez přítomnosti advokáta. Irácké věznice provázejí také zprávy o přeplněnosti, špatném zacházení dozorců a nucených zmizeních.

Spravedlivý proces stále náleží také člověku obviněnému z terorismu, vražd nebo dalších zločinů proti lidskosti. Oběti Islámského státu mají nárok na potrestání viníků, rozsudek založený na mučení nebo několika minutách před soudcem však spravedlnost nenahrazuje. Human Rights Watch proto požaduje spravedlivé procesy a vyzývá země původu, aby své občany převzaly a při dostatku důkazů je samy postavily před soud.

Vážné nedostatky iráckého soudnictví jsou přitom známé dlouhé roky. Evropským vládám roky nic nebránilo v tom, aby své občany převzaly ze Sýrie, shromáždily proti nim důkazy a soudily je podle vlastních zákonů. Dokud seděli v Hasace a dalších kurdských věznicích, problém zůstával daleko od Paříže, Bruselu nebo Berlína a všem daný stav vyhovoval.

Po přesunu do Iráku se situace změnila, pětadvacet francouzských občanů držených v Bagdádu se 4. září obrátilo na Evropský soud pro lidská práva a požaduje repatriaci do Francie. Francouzská vláda jejich návrat nadále odmítá a argumentuje právem Iráku soudit trestné činy spáchané na svém území, přičemž francouzská justice přitom některé z těchto mužů sama stíhá.

Obavy mezinárodních organizací či evropských úřadů o spravedlivost iráckého soudního řízení je samozřejmě na místě, je však jen těžké přehlédnout jejich pokrytectví. Toto riziko nevzniklo náhle, Evropa měla roky na řešení, které by jejím občanům zajistilo její vlastní právní standardy, ale mnohem jednodušší bylo nechat je za mřížemi kdesi na Blízkém východě. Evropa se tak nachází ve schizofrenní situaci – žádá pro obviněné z těch nejhorších možných zločinů spravedlivý proces, zároveň je odmítá převést na své území, kde by jim takový proces poskytla.

Celý příběh nabízí ještě jednu ironii. Evropští džihádisté odjížděli do Sýrie vědomě a dobrovolně, aby vyměnili evropskou společnost za samozvaný chalífát. Islámský stát stavěl svou propagandu na odmítnutí západního způsobu života, demokracie a světských zákonů. Evropu líčil jako zkažený svět nepřátel islámu a své příznivce přesvědčoval, že jejich skutečný domov leží v novém státě vybudovaném v Sýrii a Iráku.

Někteří možná odešli mladí a naivní a v jejich případě existuje, byť třeba malá, možnost nápravy. U jiných se představa naivního mladíka svedeného několika videi na internetu obhajuje těžko. Adrienu Guihalovi bylo při odchodu do Sýrie v roce 2015 kolem čtyřiceti let a za sebou měl dlouhou historii radikalizace a francouzské vězení za případ spojený s přípravou teroristického útoku. V chalífátu se stal výrazným francouzsky mluvícím propagandistou ISIS.

Kurdové Guihala zadrželi v roce 2018, o několik let později jeho rodina a advokát žádali francouzské úřady, aby jej ze Sýrie přivezly domů. Jeho právník v roce 2025 tvrdil, že kapitola Islámského státu je pro Guihala uzavřená. Muž, který odešel do chalífátu a propůjčil hlas jeho propagandě, tak žádá o návrat pod ochranu státu, jež zjevně nenávidí a proti jehož občanům se chystal spáchat teroristický útok.

Podobný požadavek dnes vznáší více mužů. Jak již bylo zmíněno, pětadvacet francouzských džihádistů držených v Iráku se prostřednictvím advokátů obrátilo na Evropský soud pro lidská práva a požaduje repatriaci. Argumentují hrozbou mučení, kvalitou iráckých procesů a hrozbou trestu smrti. Francouzský soud by jim poskytl širší procesní záruky, možnost odvolání a jistotu, že rozsudek neskončí popravou.

Ještě bizarněji a pokrytecky působí jejich obavy ve světle toho, co Islámský stát svým evropským stoupencům sliboval. Chalífát měl představovat alternativu k západním státům, jejich neislámským zákonům a hodnotám. Jeho zákony umožňovaly veřejné popravy, otroctví a tělesné tresty a propaganda oslavovala zločiny pro jezídům či útoky proti civilistům v evropských městech.

Po porážce jejich dostal evropský pas jinou cenu. Znamená pro ně samotné soud bez rizika trestu smrti, advokáty, možnost odvolání, kontrolu dodržování procesních práv a ochranu danou Evropskou úmluvou o lidských právech. Někteří z mužů, kteří se evropského života vzdali kvůli chalífátu, dnes chtějí využít instituce světa, který nenáviděli a opustili.

Jejich právo na spravedlivý proces tím samozřejmě nepřestává platit. Právní stát ukazuje svou sílu i tím, že pravidla dodržuje vůči lidem obviněným z nejhorších zločinů. Zároveň však mají vlastní práva také irácké oběti Islámského státu a Bagdád má legitimní zájem stíhat zločiny spáchané na jeho území.

Celá historie se tak uzavírá dvojitým pokrytectvím. Džihádisté chtěli opustit svět nevěřících a žít podle pravidel chalífátu, dokud jim nabízel moc, postavení a pocit vítězství. Po jeho pádu hledají ochranu evropských soudů a zákonů. Evropské státy zase roky spoléhaly na to, že jejich bezpečnostní problém vyřeší Kurdové a Američané, a nyní přihlížejí, jak jeho řešení přebírá Irák. A ozývají se, až když hrozí, že země problém po svém.

P. S. Děkuji, že jste si našli čas a dočetli text až sem. Pokud vás zaujal nebo vám něco přinesl, zvažte prosím sledování, ať vám neuniknou další podobné články. Budu také rád za like nebo komentář. Každá vaše reakce je pro mě důležitá — ukazuje mi, že podobný obsah má smysl, a motivuje mě pokračovat dál. Zvláštní poděkování patří všem, kteří se rozhodli podpořit mě finančním příspěvkem. Jména podporovatelů bohužel nevidím, nemohu tedy poděkovat jednotlivě, ale každé takové podpory si velmi vážím.

Zdroje:

Supreme Judicial Council: Clarification on 5,704 ISIS defendants transferred from Syria
https://www.sjc.iq/view.80491/

U.S. Forces Complete Mission in Syria to Transfer ISIS Detainees to Iraq – CENTCOM
https://www.centcom.mil/MEDIA/PUBLIC-RELEASES/Article/4406293/us-forces-complete-mission-in-syria-to-transfer-isis-detainees-to-iraq/

U.S. Forces Launch Mission in Syria to Transfer ISIS Detainees to Iraq – CENTCOM
https://www.centcom.mil/MEDIA/PUBLIC-RELEASES/Article/4383698/us-forces-launch-mission-in-syria-to-transfer-isis-detainees-to-iraq/

Iraq: Alleged ISIS Detainees Transferred from Syria at Risk of Abuse – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/news/2026/02/17/iraq-alleged-isis-detainees-transferred-from-syria-at-risk-of-abuse

Iraqi court opens trial of six French Islamic State suspects – Reuters
https://www.internazionale.it/ultime-notizie-reuters/2026/09/20/iraqi-court-opens-trial-of-six-french-islamic-state-suspects

Trial of six French Islamic State suspects opens in Baghdad – Euronews
https://www.euronews.com/2026/09/21/trial-of-six-french-islamic-state-suspects-opens-in-baghdad

Vingt-cinq djihadistes français détenus en Irak saisissent la CEDH pour demander leur rapatriement en France – Le Monde
https://www.lemonde.fr/societe/article/2026/09/12/vingt-cinq-djihadistes-francais-detenus-en-irak-saisissent-la-cedh-pour-demander-leur-rapatriement-en-france_6771364_3224.html

Les djihadistes français détenus en Irak devraient commencer à être jugés à partir de dimanche – Le Monde
https://www.lemonde.fr/societe/article/2026/09/17/les-djihadistes-francais-detenus-en-irak-devraient-commencer-a-etre-juges-a-partir-de-dimanche_6776418_3224.html

Iraq: French Citizens Allege Torture, Coercion – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/news/2019/05/31/iraq-french-citizens-allege-torture-coercion

Foreign Terrorist Fighters in Syria – U.S. Department of State
https://2017-2021.state.gov/foreign-terrorist-fighters-in-syria/

Progress in Repatriations: How Foreign Assistance Is Addressing the Humanitarian and Security Crises in Northeast Syria – U.S. Department of State
https://2021-2025.state.gov/progress-in-repatriations-how-foreign-assistance-is-addressing-the-humanitarian-and-security-crises-in-northeast-syria-part-1-of-2/

US estimates 200 Islamic State fighters escaped Syrian prison – Reuters
https://www.reuters.com/world/middle-east/us-estimates-200-islamic-state-fighters-escaped-syrian-prison-us-official-says-2026-01-20/

Syrian Kurds hand over new prison to government troops as truce deadline looms – Reuters
https://www.reuters.com/world/middle-east/syrian-government-says-it-controls-prison-raqqa-with-islamic-state-linked-2026-01-23/

Report of the Secretary-General on the threat posed by ISIL – United Nations
https://digitallibrary.un.org/record/3813209/files/S_2019_570-EN.pdf

Flawed Justice: Accountability for ISIS Crimes in Iraq – Human Rights Watch
https://www.hrw.org/report/2017/12/05/flawed-justice/accountability-isis-crimes-iraq