Jak Praha budovala Integrovaný městský informační systém v 70. letech

V dobách, kdy digitální transformace ještě nebyla běžným pojmem, vznikal v Praze projekt, který svými ambicemi předběhl svou dobu. Mezi lety 1970–1973 zahájil Národní výbor hlavního města Prahy (NVP) ve spolupráci s významnými institucemi, jako byl Český statistický úřad (ČSÚ), Podnik výpočetní techniky, Terplán a Útvar hlavního architekta, výstavbu Integrovaného městského informačního systému (IMIS).

Hlavním cílem projektu IMIS bylo vytvořit jednotný informační systém, který by usnadnil řízení a plánování města. Tento ambiciózní plán zahrnoval integraci různorodých statistik, databází a informací do jednoho systému, který měl být nejen centralizovaný, ale především automatizovaný. V dobách před masivním nástupem osobních počítačů šlo o vizionářský záměr.

Ve srovnání s tehdejší praxí byl pražský projekt skutečně inovativní. V Československu 70. let se informační systémy teprve začínaly rozvíjet a centralizace dat byla převážně orientována na podnikové procesy, jako byly mzdy nebo účetnictví. V zahraničí existovaly inovativní projekty, ale ty se většinou zaměřovaly na specifické oblasti. Komplexní systém zahrnující široké spektrum informací potřebných k řízení města byl v té době mimořádně progresivní.

IMIS byl navržen jako systém sdružující tři hlavní typy dat:

Základním kamenem IMIS se stala městská databanka, která měla sjednocovat všechny informace v jednotném identifikačním a klasifikačním systému. Realizace databanky probíhala ve třech fázích – od ideového návrhu až po podrobný technicko-ekonomický projekt. Využívány byly dostupné počítače tehdejší doby jako MINSK-32 nebo ODRA-1304.

Projekt se od samého počátku potýkal s mnoha výzvami. K hlavním patřila roztříštěnost informací, zastaralé metody sběru dat, a především nedostatečná aktualizace informací. Zároveň šlo o technologicky velmi náročnou iniciativu, která vyžadovala velké lidské i finanční zdroje.

V období 1972–1973 došlo k výraznému posunu od koncepční práce k reálnému využití. Databanka začala postupně vznikat, probíhaly první automatizace dílčích registrů jako evidence budov, parcel nebo pasportizace občanské vybavenosti. Došlo i na vydání metodických dokumentů, které určovaly pravidla provozu a způsobu využití informací.

Projekt obsahoval také jasně stanovený harmonogram dalšího vývoje. Po roce 1974 byly naplánovány experimentální provozy vybraných registrů, následovat měla implementace uživatelských terminálů, a dokonce se uvažovalo o zřízení vlastního výpočetního střediska pro Prahu.

I když technologie použité v projektu IMIS dnes mohou působit archaicky, samotný koncept integrace dat, sjednocení metodik a automatizace se stal základem moderního řízení měst, který je aktuální dodnes. Projekt IMIS předběhl dobu a ukázal, jakým způsobem lze využít informace k efektivnímu řízení městského prostředí, což je v éře digitální transformace stále platná lekce.