Článek
Pocházím z Těšínska, kde náš rod je doložen již 350 let. Je mi 87 let. Až do dospělosti jsem žil ve velké bídě a křivdách. Mám proto velké sociální cítění a to až do dneška. To mně vedlo ještě v mládí ke vstupu do KSČ. Okupaci v r. 1968 jsem vnímal jako velkou křivdu nejen národní, ale i osobní. Vždy jsem proti ni protestoval, následovalo moje vyloučení z KSČ a trvalá diskriminace mně a celé moji rodiny. Po celou tu dobu jsem proti KSČ, zejména její rudé šlechtě, bojoval (viz. moje vzpomínky v Pamětech národa). Aktivně jsem v r. 1989 a 1990 spolupracoval a OF. Ne však dlouho.
Brzy jsem poznal, že rudá šlechta byla (na všech úrovních vedení) nahrazena šlechtou modrou, respektive fialovou (protože všeobecně prolezlou bývalými vedoucími příslušníky šlechty modré a jejich potomky) a to až do dnešní doby. Prvním z nich byl prezident Havel V., který (po výhodných disidentských aktivitách a absolvování tzv. fešáckých kriminálů) byl do své funkce předem a po dohodě s ÚV KSČ vybrán a následně v prosinci 1989 překvapivě jednohlasně zvolen komunistickým parlamentem. Proto svým prohlášením „nejsme jako oni“ a „uděláme tlustou čáru“ vyhlásil vděčnost a hájení rudé šlechty. A i proto jeho heslo „ať pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ nemůže v naších podmínkách nikdy dojít k naplnění. A s hrůzou sleduji, jak se fialová šlechta stále více prosazuje na všech úrovních působení našeho státu. Jeden vrchol byl v případě posledních naších prezidentských voleb, kdy ve druhém kole kandidovali dva významní komunističtí představitelé z doby před r. 1990. Byl jsem z toho šokován a samozřejmě nikoho z nich nevolil. A druhý vrchol se blíží teď, při parlamentních volbách 2025, kdy je reálný předpoklad, že ve dvou vrcholných funkcích státu (prezident a premiér) nám po 36 létech demokratizačního procesu budou vládnout dva vysocí představitelé komunistické totality. Je to šok a to snad nemá nikde v postkomunistickém světě obdoby. To je možné snad jedině v ČR.
A proto jsem na spontánní výzvu pracujících v TŽ již od r. 1990 až do důchodu pracoval v odborech a obhajoval jejich práva. V běžném životě s velkým znepokojením sleduji vývoj v čs. společnosti, kdy v důsledku působení fialové šlechty a různých lumpů (Kožený, Krejčíř a jim podobní) dochází u nás k rozkrádání a prodeji našeho národního hospodářství, likvidaci významných podniků, prodeji našeho přírodního bohatství do zahraničí (voda a nerosty) a ztrátě mezinárodní konkurenceschopnosti. Stáváme se tak ekonomicky nesoběstačným státem a naše obyvatelstvo je zavaleno drahým a nekvalitním zahraničním zbožím. Prakticky se tak stáváme kolonii závislou na rozhodování ze zahraničí v míře daleko větší než tomu bylo ve 20. století. A ekonomická situace ČR se jeví horší než byla za komunistů.
Zajímá mně historie. Protože žiji v národnostně vyhroceném regiónu (i s osobními zkušenostmi) tak si všímám i patriotismu a národnostního chování národů. A shledávám, že současný vývoj v ČR je projevem i velmi nízkého vlasteneckého cítění českého národa. Je poplatný a poslušný vůči silnějším a mocnějším, snad nejvíce ze všech národů Evropy. A to počínaje již Bílou Horou až do dneška. A to za Rakouska-Uherska poplatnosti vůči Vídni. Mezi dvěma světovými válkami podlézáním vůči Francii a Anglii s jejich následnou zradou v Mnichově. Pak kolaborací s nacisty za Hitlera. Potom servilnost vůči Moskvě, snad největší ze všech postkomunistických zemí v Evropě. A nyní totéž vůči Bruselu. A to rozhodně nepřispívá k vážnosti a mezinárodnímu uznání čs. státu. A bohužel není naděje ke zlepšení.
ladislavgavlas@volny.cz
