Článek
Včerejší povídání s tatínkem (81) mě přivedlo do hluboké… ne snad deprese, to je asi silné slovo, ale pocitu nevítaného procitnutí. Tatínek si myslí, nebo to alespoň říká, že „vláda nám lže“, že „na Ukrajinu jsme dali 200 miliard“ a podobné dezolé-věci.
Řeklo by se, že se chudák nakazil fake news z internetu, jenže tatínek internet nepoužívá, dívá se na televizi, poslouchá rozhlas, občas si přečte tištěné noviny.
Nechce slyšet jiné názory, je přesvědčený o tom, co říká, protože „přece není hloupý“. Tatínkovi nemáte chuť dokazovat opak.
Tak si říkám, jestli se prostě nepleteme, „my chytří“, v celé té konstrukci, že to, s čím máme „bojovat“, jsou dezinformace. Nestala se relevantním politickým názorem hloupost? A posune nás tahle koncepce dál?
