Syna jsem neporodila, a přesto ho kojím

Už na začátku našeho vztahu s mužem jsme mluvili o tom, že by pro nás jednou mohla být náhradka možnou cestou. Pak se nám narodily dvě děti a po čase jsme cítili, že naše rodina stále není kompletní. Věděli jsme, že zájemců o adopci je více než právně volných dětí, ale pěstouni jsou nutně potřeba. Takže jsme se rozhodli podat si žádost o dlouhodobou pěstounskou péči, kterou jsme později doplnili i o žádost o adopci (praktický důvod byl ten, že občas se vyskytují děti do PP s výhledem do adopce, takže u nás budou případně pracovníci vědět, že ho pak do adopce přijmeme). Prošli jsme celým procesem a byli zapsáni na seznam žadatelů. Bylo to napínavé, takové další těhotenství.

Pro adoptivní kojení jsme byli rozhodnutí od začátku. A tak od onoho zapsání jsem začala brát bylinky na podporu tvorby mléka a pravidelně 6–8× denně 20 minut každý prs odsávat mléko. Oporou mi byl protokol od Dr. Jacka Newmana upravený sdružením MAMILA. Přestože mladší syn (3 roky) byl v tu dobu stále trochu kojený, odsávání bylo přímo žalostné. Byla jsem schopná během 3 dnů odsát celkem 50 ml. Později jsem zvládla odsát toto množství za 2–3 dny, ale víc to prostě nešlo. Bylo náročné kloubit odsávání s péčí o dvě relativně malé děti a prací, ale naučila jsem se s odsávačkou pracovat tak, aby to pro mě nebylo moc náročné.

Po dvou měsících nám jednoho dne zavolala sociální pracovnice s tím, že by pro nás měla malého chlapečka. Bylo to opravdu něco, strašně silný pocit. Hned druhý den ráno jsme se seznámili se spisem a brzy odpoledne už ho jeli navštívit do porodnice. Byl úžasný. Ten pocit se nedá popsat. Věděli jsme, že je to ono. Hned jsme v porodnici požádali o mou hospitalizaci, abych mohla být s naším novým pěstounským synkem hned. A už jsem neodešla. Manžel mi jel koupit pantofle a ručník (bylo to v jiném kraji, než bydlíme).

Manžel zmínil sestře, že bych chtěla synka kojit. Sestřička se na mě podívala a zeptala se: „A máte vůbec dobrý bradavky?“ Ještě, že už jsem „třeťomatka“. Kdyby to bylo první děťátko, asi by se mě taková otázka velmi dotkla. Nicméně jsem si miminko vzala a krásně se přisálo na prs. Množství vypitého mléka bylo maličké, ale sál a my jsme byli strašně šťastní, že se toto může dít. Bylo jasné, že bez dokrmu to nepůjde. Synek byl zatím na umělém mléce podávaném lahví. Sestra se zeptala, jestli chceme, aby dostal mateřské mléko z banky, že ho mají strašně moc. Samozřejmě, že chceme! Proč ho nedostával doteď?

A druhá věc byla ta láhev… Přivezla jsem si sterilní cévky na dokrmování a ptala se, jestli je mohu použít.
„To ne, to my tady neděláme.“
„Ne vy, já bych to tak dělala. Ty cévky jsou nové z lékárny, sterilní, vše čisté.“
„Ne, krmte lahví.“
„A můžu vědět důvod?“
„Prostě my to tady tak děláme.“

Vzhledem k tomu, že jsem ještě oficiálně nebyla pěstounka, řekli mi, že vůbec to kojení dělají, že nevidí. A tak jsem dva dny strávila v porodnici čekáním na předběžné opatření od soudu. Ale od synka jsem se nehnula. Už v porodnici jsem ho měla v šátku a celý čas na svém těle, dudlík jsem vyhodila. Jedna sestra mi vytkla, že s ním spím v posteli, že ho mohu zalehnout (naše děti spaly vždy od narození s námi, je to pro ně i pro nás nejlepší), jiná mě zase učila koupat, jako kdybych v životě neviděla dítě, ale všechno se zvládlo a některé sestry byly i opravdu milé.

Takže za dva dny jsme si vezli náš malý poklad domů. Těšila jsem se a doufala, že se začne tvořit více mléka, až si moje tělo uvědomí, že je tu nějaký velký odběratel, ale to se nestalo. Vliv na nízkou tvorbu mohla mít i velmi výrazná a tuhá podjazyková uzdička, díky které se syn přisával mělce. Kvůli právním překážkám jsme ji bohužel mohli řešit až ve věku 5 měsíců, kdoví, jak by to bylo, kdyby mu ji podstřihli v prvních dnech.

Celou dobu tedy dokrmuji během všech kojení pomocí tzv. laktační pomůcky – cévka ponořená do dokrmu je vedena na můj prs a do pusy miminka. To tak pije jak mléko z dokrmu, tak mléko z mého prsu. Někdy v noci přijme i samotný prs, ale to jsou spíš výjimky. Zpočátku jsme dokrmovali asi 500 ml denně, po pár měsících to bylo až 850 ml denně. Díky mnoha fantastickým ženám ale dokrmujeme výhradně mateřským mlékem, takže vyjma těch (zcela zbytečných!) 24 hodin v porodnici, kdy ho nekojila ani jeho biologická maminka ani já, je výhradně na lidském mléce. A za to jsem obrovsky vděčná.

Teď je synkovi 6 měsíců a pomalu začínáme s jídlem. Dosud jsme pili mléko od 34 různých dárkyň z celé republiky. Bylo to mléko od Domažlic po Havířov a od Jablonce nad Nisou po České Budějovice. Mnohdy jsme pro něj jeli my nebo někdo blízký opravdu daleko. Ale stálo to za to, mám radost, že jsou takové ženy, které se podělí o největší dar, který cizímu děťátku mohou dát. Velmi si toho cením, hodně to pro mě znamená. Kojení syna je pro mě velmi důležité. Ulehčuje mi život v tolika ohledech! Díky kojení snadno uspím i uklidním miminko. Je to jednoduché, praktické, zdravé a velmi to posiluje náš vztah a synovu důvěru ve svět. Když jsme ho poznali, byl velmi stažený, všeho se lekal a velmi často se roztřásl na ručičkách i na bradě. Byl evidentně ve velkém stresu. Ale udělal neskutečné pokroky. Věřím, že je to díky všem nástrojům vztahové výchovy jako je nošení (nepoužíváme kočárek, jen šátek), společné spaní i kojení. Je úžasné, co s ním můžeme prožívat. A ještě jedna věc, na kterou se občas lidé ptají. V čem bereme pěstounského synka jinak, než děti, které se nám narodily? Vlastně v ničem. Samozřejmě, jsou tam ty OSPODy, soudy, biologičtí rodiče a celý ten balíček starostí. Ale vztah je úplně stejný. Myslím, že k tomu velkou měrou přispívá i kojení. Jsem za to moc ráda.

dlouhodobá pěstounka Marie

Adoptivnímu kojení se věnuje první česká organizace na podporu adoptivních rodičů Láskyplná náruč, z. s. Více informací se dozvíte na stránkách www.laskyplnanaruc.cz/adoptivni-kojeni.