Článek
Bylo, nebylo…
Se svým manželem, Tomášem, byli vdaní již skoro deset let a společně vychovávali dvě roztomilé děti, Amálku, Davídka a Filípka. Děti byli vlastně tři, ale to není pro náš příběh vlastně důležité.
Přesný počet dětí, to možná zajímá úředníky z finančáku nebo sociálky, ale čtenáře lačnícího po „romantickošilatém“ příběhu asi nikoliv.
Nuda v Brně
Veronika se však nudila, a když se nudí Veronika, znamená to, že moravský svět kolem ní musí být připraven na malé či spíše větší zemětřesení. Kam se hrabe v tomto směru Itálie.
Poprvé zahnula Tomášovi s jeho kolegou z práce, Petrem. Petr byl okouzlující, vysoký, chápavý, nechrápavý, potetovaný, sečtělý a nekonečně zábavný.
To poslední přídavné jméno si podtrhněme červenou vlnovkou, dokázal vyprávět vtipy, které Veroniku rozesmávaly tak, že zapomněla na každodenní starosti. Štěpán Kozub, Vít Rakušan, Josef Alois Náhlovský nebo i Jan Werich byli vedle něj nudní patroni.
Tomáš, nevěda nic o této avantýře, si jen všiml, že Veronika chodí domů s úsměvem a začala se více smát.
Smích ovšem Veroniku přešel, když chtěli s novým milencem utéct a nakonec i odletěli do Oestende, ale v Hotelu Botteltje jim za tři dny došly peníze, nic nepomohl ani prodej hotelového povlečení a chutných přebytků z belgických švédských stolů od snídaně.
Po návratu musela Veruna opět na lov.
Druhý úlovek - barman, který existuje
Podruhé to bylo s barmanem Karlem z vyhlášeného Ba(g)ru, který (ne)existuje.
Kájin, měl neodolatelný šarm a míchal koktejly, po kterých měla Veronika pocit, že by mohla létat. A navíc ji Kája začal jako smyslů zbavený dávat až dvacetiprocetní slevy na drinky a dokonce jí občas odpouštěl i spropitné.
„Tomáši, musíme častěji chodit do barů,“ navrhovala Veronika a Tomáš, milující manžel a ukázkový nekňuba, se radoval z toho, jak je jeho žena šťastná a plná života.
Obrazně řečeno plná života po setkání s barmanem bývala, ale možná tento příběh nečtete po 22.hodině, tak zde můžeme jenom takto cudně naznačit.
Třetí úlet se odehrál na víkendovém wellness pobytu s kamarádkami, kde se Veruna setkala s Markem, svalnatým instruktorem jógy. Markův hluboký hlas a ohebné vousaté tělo Veroniku natolik fascinovaly, že se nemohla ubránit svým emocím a hlavně hormonům.
„Musím začít cvičit jógu,“ hlásila po návratu domů, načež Tomáš začal uvažovat, zda by se k ní neměl přidat.
Čtvrtý úlet
A pak přišel čtvrtý úlet, který Veroniku zavedl do nečekaných vod. Setkala se s Annou, charismatickou lesbickou umělkyní, občanskou pasivistkou a břichomluvkyní z Vídně , konkrétně ze 6. vídeňského okresu: Mariahilf. Anna jí svižně a bez cenzury ukázala úplně nový svět plný barev, touhy a vášně.
Veronika si uvědomila, že život je plný překvapení a že láska nemá a nesmí mít hranice. Dokonce napsala fejeton “ Nejen manželství, ale i láska bez hranic", který ji odmítli uveřejnit v Katolickém týdeníku, údajně pro nedostatek místa a pravopisné chyby. Popravdě Veroniku trochu urazilo, že jí článek neotiskli, a navíc se jí šéfredaktor ( a editor a skoro jediný čtenář v jedné osobě) optal, jak staré dítě fejeton vlastně psalo?
Nečekaný problém
Jednoho dne, když Tomáš náhodou narazil na některé z Veroničiných zpráv, rozhodl se konfrontovat svou milou manželku. „Veroniko, tohle už je moc,“ řekl smutně avšak důrazně. Pak se na hodinu rozbrečel a rozkýchal.
Veronika se mu však vysmála, jak jen to ona umí. „Tomáši, ty jelimánku, vždyť to všechno byla jen zábava,“ řekla se smíchem, který se mísil s trochou rozpaků.
Patnáct dnů spolu nemluvili, dokonce ani na Instagramu a FejsBůčku si nic nenapsali.
Ergo kladívko, nakonec mlčení prolomili, jako Filip Turek brány Bruselu, a po dlouhých vyčerpávajících rozhovorech se rozhodli, že jejich rodina je to nejdůležitější.
Veronika si uvědomila, že Tomáš je tím, kdo zvládá domácí úklid, opravy a zároveň je skvělým otcem jejich dětí. A navíc, kdo by chtěl přijít o muže, který dokáže bez problému opravit pračku, vynést smetí, nastavit budík, spláchnout toaletu i umýt okna?
Veselý konec
Tak zůstali spolu, šťastni po svém. Veronika mu nakonec odpustila, že si všiml jejích avantýr, a Tomáš jí odpustil, že vůbec nějaké byly.
A jak už to v životě bývá, důležité je, že rodina zůstala pohromadě a společně se smáli všem nástrahám a čerpali manželské daňové úlevy, které jim strastiplný život v Brně přinášel.
Zazvonil kanec a manželské hádky je konec.
