Článek
V Polsku se schyluje k pořádně odvážnému kroku. Vláda premiéra Donalda Tuska chce zavést strop na výdělky lékařů ve veřejném zdravotnictví.
Cíl? Vnést více pořádku do systému, který podle vlády umožňuje některým jednotlivcům vydělávat díky mnoha úvazkům a přesčasům astronomické částky z veřejných peněz.
A co Česko?
Také u nás se čas od času objeví zprávy o lékařích, kteří si díky službám, přesčasům a práci ve více nemocnicích přijdou na statisíce korun měsíčně. Samozřejmě nejde o většinu. Drtivá většina zdravotníků pracuje poctivě a za náročnou práci si zaslouží odpovídající odměnu.
Přesto ale platí jednoduchá otázka: má existovat nějaká hranice, pokud jsou výdělky hrazeny z veřejného zdravotního pojištění?
Veřejné peníze nejsou bezedná studna. Každá koruna vyplacená navíc někde chybí – třeba na moderní přístroje, sestry, sanitáře nebo na zkrácení čekacích dob pacientů.
Polský návrh rozhodně stojí za pozornost. Ne proto, že bychom měli všechno bezmyšlenkovitě kopírovat, ale proto, že otevírá debatu, kterou si české zdravotnictví zaslouží. Pokud existují pravidla pro odměňování politiků, soudců nebo státních úředníků, proč by neměla existovat rozumná pravidla i tam, kde proudí miliardy z veřejných rozpočtů?
Odpůrci namítnou, že by lékaři mohli odejít do soukromého sektoru nebo do zahraničí. To je legitimní argument. Stejně legitimní je ale i požadavek na transparentnost a odpovědné hospodaření s penězi pojištěnců.
Otázka proto nezní, zda mají být lékaři dobře placeni. Na tom se shodne téměř každý. Skutečná otázka zní jinak: má mít výše odměn placených z veřejných peněz nějaké mantinely?
Polsko na ni hledá odpověď. Bude mít odvahu ji hledat i česká vláda?
