Článek
Pln zdvořilosti reaguji na článek - https://medium.seznam.cz/clanek/petr-mica-babis-musi-mit-radost-ct-nema-penize-a-cirou-nahodou-rusi-verejnopravni-porady-128776
ČT v roli oběti: Klasická hra na manipulaci?
V poslední době se na mediální scéně často objevuje narativ, že Česká televize strádá, nemá peníze a kvůli tomu musí rušit důležité veřejnoprávní pořady. Tento příběh podpořil i článek Petra Míči na serveru Medium.cz, který se snaží naznačit, že za tímto „neštěstím“ stojí politické tlaky. Jenže co když je pravda poněkud jiná?
Mýtus o finanční krizi ČT
Jedním z hlavních argumentů obhajujících rušení pořadů je nedostatek financí. Ano, ČT se nepochybně potýká s rozpočtovými omezeními, ale pojďme si to porovnat s jinými subjekty. Česká televize hospodaří s rozpočtem okolo sedmi miliard korun ročně.
To je částka, o které se komerčním televizím v naší zemi ani nesní. A přesto musí některé pořady rušit kvit kvůli penězům? Není to spíš důsledek neefektivního hospodaření a špatných priorit managementu?
Cui bono? Kdo z této hysterie těží?
Jednoduchá odpověď: samotná ČT a její spojenci. Když se někdo snaží prezentovat jako oběť, většinou za tím stojí kalkul. ČT se touto strategií snaží ovlivnit údajnou „veřejnou podporu“ pro navyšování koncesionářských poplatků. Veřejnost by se měla začít bát o osud kvalitních pořadů a volat po zvýšení financování. Kdo na tom nakonec vydělá? Rozhodně ne divák.
Ergo kladívko, populární autor článku na Medium.cz se podivuje nad tím, že ČT ruší právě ty pořady, které by mohly někoho iritovat. To už ale nenaznačuje, že stejný vzorec se opakuje už léta. Když se mění vedení televize, zmizí „nevhodné“ pořady a zůstanou ty, které vyhovují nové strategii.
Nejde o konspiraci, ale o zcela běžnou personální politiku.
Nařízená objektivita? Kdepak!
Veřejnoprávní televize má ze zákona zajišťovat objektivitu a vyváženost. Stačí se ale podívat na skladbu hostů v publicistických pořadech, a je jasné, že to tak není. Hlavní proud „nezávislé žurnalistiky“ přináší pohled většinou pouze z jedné strany, zatímco jiné názory jsou prezentovány jen jako okrajové. Pak se ale nemůže ČT divit, že si ji polovina národa spojuje s určitou ideologií.
Závěr: Opravdu musíme platit víc?
Ano, ČT hraje hru na oběť. Ale opravdovou obětí není ona – tou jsou diváci, kteří platí nucené poplatky a na oplátku dostávají pochybnou kvalitu a jednostrannou publicistiku.
A jestli se má poplatek zvýšit? Tak ať ČT nejdřív prokazatelně proškrtá neefektivní výdaje, omezí plýtvání a ukáže, že hospodaří rozumně.
Pak se můžeme bavit dál.
Ostrý obraz a dobrý zvuk přeje Medvěd.
