Článek
V posledních dnech se na sociálních sítích a v diskusích pod články rozvířila debata kolem vzdělání nové ministryně spravedlnosti Evy Decroix.
Někdo pochybuje o délce jejího studia, jiný se rozčiluje nad nostrifikací jejího diplomu z Francie, další volá po transparentnosti. Jako právník nemám potřebu a ani ambici vstupovat do této bouře emocí a polopravd.
Především: nejsem odborník na francouzský vysokoškolský systém a nemám k dispozici dostatek informací k tomu, abych mohl objektivně posoudit rozsah nebo úroveň vzdělání paní Decroix. A co víc – jako právník jsem vázán zásadou důvěry ve správní akty. Pokud tedy Univerzita Karlova rozhodla o nostrifikaci jejího zahraničního diplomu, pak je to pro mě, a mělo by být i pro veřejnost, dostatečný důvod k tomu, abychom rozhodnutí považovali za správné, zákonné a v souladu s etickými standardy.
Nostrifikace není žádná formalita. Je to proces, během kterého příslušná univerzita zkoumá obsah a rozsah zahraničního studia. Pokud by bylo cokoli v nepořádku, lze se spolehnout na to, že by k uznání diplomu vůbec nedošlo. Žádná vysoká škola – tím méně Univerzita Karlova – si nebude zahrávat se svou reputací kvůli jedné osobě.
Je jistě pravda, že klasické právnické magisterské studium v České republice trvá pět let. Podle veřejně dostupných informací paní Decroix ve Francii studovala patrně tři roky. Ale právě proto zde máme institut nostrifikace, aby zohlednil případné rozdíly mezi národními systémy, a přesto umožnil uznání zahraniční kvalifikace, pokud odpovídá domácím standardům. To se zřejmě stalo.
Ministr spravedlnosti nemusí být vůbec právník
Kromě toho bychom si měli připomenout ještě jeden fakt, který zřejmě řada komentátorů pomíjí: ministr spravedlnosti nemusí být vůbec právník. Nemusí mít ani maturitu. Je to politická funkce, nikoli odborná.
A právě proto je v demokratických státech ministrem ten, kdo má důvěru politické reprezentace – ne ten, kdo má nejvíc publikací v časopise Právník nebo přednáší 30 let římské právo.
Úkolem ministra spravedlnosti není zalíbit se soudcům nebo státním zástupcům. Není to advokát ani arbitr mezi justičními špičkami. Je to manažer a politik, který má hájit zájmy nejširší voličské veřejnosti.
V tomto ohledu není situace odlišná od jiných resortů – ani ministr zdravotnictví nemusí být nejuznávanějším chirurgem republiky. Naopak, čím víc je od profesní bubliny odstřižen, tím větší má odstup a schopnost řídit resort z nadhledu.
A ještě jedna poznámka na okraj: Ne, Eva Decroix nebude první ani druhou ženou v čele ministerstva spravedlnosti. Pokud skutečně usedne do křesla, stane se už šestou ženou, která resort povede od vzniku samostatné České republiky. Pro mnohé možná překvapení, pro jiné důkaz, že ženy v politice nejsou žádná výjimka.
Závěrem
Celou debatu kolem vzdělání Evy Decroix tedy vnímám jako poněkud vyumělkovanou. V zemi, kde se s falešnými tituly obchodovalo na inzerát a kde někteří politici dodnes nedokázali doložit ani diplomové práce, mi přijde naprosto zbytečné zpochybňovat rozhodnutí jedné z nejprestižnějších univerzit u nás. Místo toho bychom se měli zaměřit na to, jakou práci jako ministryně odvede.
Protože ať už studovala tři nebo pět let, důležitější je, jak zvládne roky příští.
Podklady -
https://www.jihlavske-listy.cz/clanek33497-eva-decroix-ods-ke-svemu-vzdelani.html?komentare=vse
https://www.ceska-justice.cz/2025/06/decroix-ministryne-spravedlnosti-pozitivni-reakce/
