Článek
To, co nezažila ani normalizace, ani kupónová privatizace, ani covid, se údajně stalo letos v létě - v druhé polovině června . Nejmenovaný důchodce z Brna pan Karel F. se při návratu z oblíbené Pivnice U Čápa (nezameňovat s mimobrněnskou provozovnou „Čapí hnízdo“) natolik vyděsil zprávami z veřejného prostoru, že se rozhodl učinit krok, který považoval za svou občanskou povinnost.
Zamířil rovnou na Policii České republiky podat trestní oznámení.
„Nevěděl jsem, jestli mám volat policii, novináře, Kamilu Zlatuškovou, psychiatra, Matěje Hollana, zesnulou tchýni, hejtmana Grolicha nebo nějakého bývalého historika z Domu dějin dělnického hnutí,“ svěřil se později novinářům.
Důvod jeho šoku byl prostý.
Píše se rok 2026, tedy téměř čtyřicet let po listopadu 1989, a důchodce si přečetl, že bývalý člen KSČ, soudce zpravodaj pléna Ústavního soudu Pavel Šámal, společně s bývalým kandidátem KSČ, předsedou Ústavního soudu Josefem Baxou, rozhodují ve sporu mezi bývalým členem KSČ, premiérem Andrejem Babišem, a bývalým členem KSČ, prezidentem Petrem Pavlem.
A aby absurdity nebylo málo, výsledkem bylo, že jeden bývalý komunista má spolupracovat s druhým bývalým komunistou a spořádaně s ním odletět do Turecka.
„Já jsem si nejprve myslel, že jsem omylem otevřel Rudé právo z roku 1987,“ uvedl důchodce. „Pak jsem zjistil, že je rok 2026. Musel jsem si objednat druhé pivo, abych se ujistil, že se mi to nezdá.“
Podle svědků seděl několik minut mlčky, hleděl do půllitru a snažil se pochopit, zda je účast bývalých členů KSČ na nejvyšších ústavních funkcích výsledkem mimořádné historické náhody, nebo zda Česká republika tajně provozuje program recyklace politických kádrů.
Následně se vydal na služebnu Policie ČR.
„Oznamuji podezření ze spáchání trestného činu proti zdravému rozumu,“ měl údajně uvést do protokolu.
Přítomný policista se prý nejprve domníval, že jde o recesi. Když mu však oznamovatel začal předčítat jednotlivé životopisy aktérů, začal si dělat poznámky.
Celá situace vyvolává zajímavou otázku. Opravdu jsme čtyřicet let po pádu komunistického režimu? Nebo jsme pouze svědky toho, že dějiny mají smysl pro velmi specifický druh humoru?
Listopad 1989 sliboval svobodu, demokracii a odchod komunistických kádrů z rozhodujících pozic. O čtyři desetiletí později sledujeme premiéra, prezidenta a významné představitele justice, které spojuje alespoň jedna historická skutečnost – jejich někdejší vztah ke Komunistické straně Československa.
Ironií osudu tak není samotný spor mezi Hradem a vládou. Dějinnou ironií je šestákové obsazení celého představení.
Kdyby někdo podobný scénář přinesl v roce 1990 jako námět do Československé televize, nejspíš by mu Šimek s Bubílkovou doporučili méně fantazírovat.
Jenže realita bývá někdy vynalézavější než satira.
A tak důchodce z Brna nakonec odcházel z policejní služebny uklidněn. Policie mu sice nevysvětlila, zda byl spáchán trestný čin, ale zase ho tam nikdo nemlátil a hezky si tam na chodbě popovídal s kapsáři a tetovanými fotbalovými chuligánkami až z Chrudimi.
--------------
Poznámka pro „škarohlídstva“ : Text je koncipován jako satira a politická glosa, nikoliv jako tvrzení o spáchání jakéhokoli trestného činu.
Děkujeme za malý příspěvek Medvědovi, který v KSČ nebyl ani minutu:
