Článek
Filozof, který neztratil otázky
Když bylo mu pětadvacet,
svět mu doma zavřel dveře,
vydal se tak do Itálie,
s hlavou plnou idejí a víry v ně.
Vzal si s sebou rodnou řeč,
otázky a touhu vědět,
že i když se změní svět,
člověk nesmí přestat hledět.
V Janově pak hledal pravdu,
v knihách, lidech, dějinách,
zkoumal moc i demokracii,
svobodu i strach.
Roky běží, svět se mění,
pravdy střídá každý den,
on však stále hledá smysl,
nechce žít jen přítomností omámen.
Dnes je mu už dvaaosmdesát,
však duch stále mladý má,
zatímco jiní moudrost předstírají,
on se na ni stále ptá.
Nepíše jen pro potlesk davů,
nechce laciný obdiv sklízet,
raději nám zamotá hlavu,
než by nechal myšlenky vyklízet.
Nemusíme s ním vždy souhlasit,
to přec není žádný hřích,
svobodná mysl nesmí prosit
o souhlas v očích ostatních.
Ať ještě dlouho píše, myslí,
ať otázky dál klade nám,
vždyť země, kde se málo myslí,
je rájem pro ty, kdo chtějí vládnout nám.
Tak na zdraví, pane profesore,
a na všechna další léta!
Dokud se člověk umí ptát,
má stále co říci světu.
(Věnováno Václavu Bělohradskému.)
---------------------
