Já nejsem Chcimír – já jsem ministr (všech) Válek!

Přijdu na pódium, ticho v sále.
Kravatka rovně. Mluvím dále:

Já nejsem Chcimír!
Neležím doma, nenaříkám, že je zle,
já makám.

Ve dne, v noci, za stolem, v županu,
i když občas netrefím zasedačku, ale zato trefím… plán.
Novej.
Zítra už jinej. Ale to je život, ne?

Jsem ministr Válek,
expert přes všechno, když zrovna není potřeba řešit nic konkrétního.
Moje řeč?
To je jako sudoku bez čísel.

Jen nula devět uznávám.
Chytří se smějou.
Hloupí se bojí.
A ministerští úředníci?

Ti si tisknou slovník.

Řekneš „reforma“, já řeknu „hm“.
Řekneš „priorita“, já řeknu „zvážíme“.
Řekneš "výsledky"… a já zmizím. V mlze tabulek, grafů a PR mlýnku.

Jsem jako vítr v systému –
neviditelný, ale sakra nepřehlédnutelný.
Zahýbám směrem, který je nejméně očekávaný.
Jsem zen.
Jsem Válek.
A jestli se ti to nezdá – tak si přečti zápis,
nebo radši ne, stejně mu nebudeš rozumět. Ani já ne.

Ale hej – jsem ministr!

Zdravotnictví. Nic pro bačkory.

A to se počítá.
Možná ne výkony, možná ne činy,
ale… titul to má zvuk, ne?

Ministr (všech) Válek.
Verš v poezii české státní správy.
Kód v Matrixu TOP 09 byrokracie.

A ty?
Ty mi tleskej.
Nebo aspoň nezdržuj

a do ordinace so objednat upaluj!