Článek
Moc ve státě dělíme na zákonodárnou, výkonnou a soudní. To dnes ví i šikovnější středoškoláci a středoškolačky. Aspoň doufejme.
Veřejná moc má být vyvážená. Nejen ústavně, ale i symbolicky. A platové poměry vrcholných představitelů státu jsou jedním z nejviditelnějších symbolů toho, jak stát sám sebe chápe. Právě zde však dnešní Česká republika vysílá velmi problematický signál.
Přední ústavní právník docent Zdeněk Koudelka si nedávno správně povšiml a v časopise Právo a bezpečnost (3/2025) veřejně připomněl, že když byl v roce 1995 přijat zákon o platu představitelů státní moci, panovala mezi jednotlivými složkami moci relativní rovnováha. Nejvyšší plat měl prezident republiky – 69 000 Kč. Následovali předseda vlády, předsedové komor Parlamentu a předseda Ústavního soudu se shodným platem 55 700 Kč. Předseda Nejvyššího soudu i prezident Nejvyššího kontrolního úřadu pobírali 48 000 Kč, ministr a ústavní soudce 36 500 Kč.
Existovala jedna platová základna, jeden systém, jeden rámec.
Od té doby se však leccos změnilo. Nikoli evolučně, ale soudní cestou. Obecní a ústavní soudci si postupně „vysoudili“ vlastní platovou základnu, oddělenou od zbytku státní moci. Výsledkem není jen technická odlišnost, ale zásadní hodnotový posun.
Od ledna 2026 si soudci opět polepší a budou platovými králi
V lednu 2026 má mít nejvyšší plat předseda Ústavního soudu – 399 400 Kč. Prezident republiky je až druhý s 383 200 Kč. Ústavní soudce bere 283 700 Kč, tedy výrazně více než ministr vlády s platem 219 300 Kč.
Předsedové Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu s 344 300 Kč předstihují premiéra i předsedy obou komor Parlamentu (308 700 Kč) a dokonce i prezidenta NKÚ (266 100 Kč).
Ještě výmluvnější je srovnání na nižších stupních justice. Soudce krajského soudu s 21 lety praxe má mít 214 900 Kč, soudce okresního soudu se stejnou praxí 191 400 Kč. Oba výrazně překonávají poslance Parlamentu (lhostejno zda z opozice či koalice), jehož plat činí zhruba 115 000 Kč. Tedy zákonodárce, který nese přímou politickou odpovědnost vůči voličům.
Netřeba myslím připomínat, že poslanec musí každé 4 roky projít „peklem voleb“, kdežto soudce má svůj mandát skoro na „profesní doživotí“ – respektive do 70 let věku.
Slušné a důstojné platy pro soudce?
Základní otázka přirozeně nezní, zda mají soudci dostávat slušný plat. Mají. Určitě ano. Nezávislost justice musí být přiměřeně chráněna. Otázka zní, zda se tato nezávislost nemění v privilegium. Zda se z jedné ze složek moci nestává platově nadřazená kasta, která je vyňata nejen z politické odpovědnosti, ale i z elementárního pocitu míry.
Dodejme, že úplatky nesmíte ze zákona brát, ani když berete 25 000 na městském úřadě, stejně jako když pobíráte 200 000 jako soudce.
Necitlivé vůči zbytku, nebo ne?
Ergo kladívko, ve státě, kde vláda hledá miliardy v sociálních dávkách, školství či zdravotnictví, působí takto nastavené platy soudců nejen necitlivě, ale i nebezpečně. Podkopávají důvěru veřejnosti v rovnost moci, v legitimitu systému a v elementární spravedlnost.
Rovnováha moci není jen otázkou paragrafů. Je to i otázka pokory. A tu česká justice – alespoň v oblasti platů – nyní docela ztrácí.
Anebo se pleteme? Napište nám, prosím, do komentářů pod článkem.
