Krize v České televizi: Marek Eben měl pravdu, nechť vezme čert všechny kteří hází dlažební kostky!

Vlastně je to docela jednoduché. Jenže v českém politickém folkloru se z jednoduchých věcí stává složitá věda.

Když vyhraje volby můj oblíbený tábor, je to vůle lidu, hlas rozumu a vítězství demokracie.

Pakliže vyhraje někdo jiný, nastává náhle ohrožení demokratických hodnot, konec slušnosti a nejlépe rovnou ústavní krize. Někteří zkrátka uznávají výsledky voleb asi tak dlouho, dokud dopadají podle jejich představ.

Demokracie ovšem není permanentní casting, v němž porota dodatečně vyřadí vítěze, protože se ulici nelíbí jeho výkon. Volby mají svá pravidla, výsledky se respektují a příští politický souboj se odehrává zase u volebních uren. Nikoliv podle toho, kdo hlasitěji křičí na náměstí nebo kdo má po ruce těžší kus dlažby.

A parlament? Ten může být pro někoho zdrojem nekonečného rozčilení. Poslanci mohou mluvit nesnesitelně dlouho, hádat se, předkládat špatné návrhy a občas člověku pořádně zvednout tlak. To všechno patří k politice. Házení kostek na parlament ale není žádný vyšší stupeň občanské angažovanosti. Je to překročení hranice, za níž končí legitimní protest a začíná násilí.

A právě tady by měla být shoda napříč politickým spektrem. Bez ohledu na to, komu člověk fandí a koho nemůže vystát.

Marek Eben nemusí nikoho přesvědčovat složitými právnickými konstrukcemi. Stačí připomenout, že demokracie není právo na vítězství vlastního názoru za každou cenu. Je to také povinnost smířit se s tím, že někdy vyhraje někdo jiný.

A tak mám pro všechny samozvané zachránce demokracie jednoduchý vzkaz: Jestli vám výsledek voleb nevyhovuje, kandidujte, přesvědčujte a vyhrajte příště. Ale neházejte po parlamentu dlažební kostky a pak se netvařte jako jeho obránci. Demokracie totiž není ohrožena jen tehdy, když ji někdo omezuje. Ohrožují ji i ti, kteří ji uznávají pouze pod podmínkou, že vždycky vyhrají oni. A právě pro ty by si ten čert měl přijít přednostně.