Článek
Starý obchodník Goldmayer v lednu umírá.
Celá široká rodina postává kolem jeho lože a umírající sípavě povídá: „Sáro, ženo moje, jsi tu?“ „Jistě, to víš, že jsem.“
„A David, můj prvorozený syn, je tu taky?“ „Ano, tato, jsem tady.“
„A Izák, můj mladší syn, taky?“
„A Arnošt, můj nezdárný synovec…“
„Ano, tatínku, jsme tu všichni.“
„Hergot!! A kdo je ve kšeftě!?“
-------------------------------------------
Přijde Lajb v lednu za rabínem.
„Poraď, špatně se mi vede, obchody nejdou, nevím čím to je… A přitom třeba támhle! Takový Roubíček! Má obchod se stejným zbožím jako já - a jemu se vede dobře! Čím to je, že jemu obchody jdou a mně ne?“
Rabín se zamyslí.
Rabín: „Příčina je prostá. Roubíčkovi se vede dobře, protože se stará jenom o jeden obchod. Na to mu síly i rozum stačí. Ale ty, starý Lajbe, se staráš o dva obchody: O svůj a o jeho!
A na to nemáš dost síly ani dost rozumu!“
--------------------------------------------------------
Kohn jede v lednu vlakem a pod sedadlem má veliký kufr. Přijedou na hranici, Kohn dělá, jako že spinká.
„Celní a pasová kontrola. Pane, copak vezete v tom kufru?“
„Jenom krmeni pro papouška.“
Celník otevře kufr a zbledne. Kufr je plný brazilské kávy. „To je kafe! Tohle přece žádný papoušek nežere!“
„Opravdu?“ diví se pan Kohn. „Tak mu to holt nedám!“
