Článek
Někdy se dějiny posunou jen o milimetr. Sotva to zaregistrujeme, a přesto to může znamenat víc, než celé revoluce. Český volič se tentokrát – navzdory dlouhé únavě, cynismu a lákavému pokušení jednoduchých řešení – rozhodl ponechat republiku v prostoru, kde se ještě věří v dialog, nikoli v křik.
Volby dopadly dobře. Možná ne slavně, ale dobře. Neuspěla aliance, která se tvářila jako hlas „obyčejného člověka“, a přitom nabízela návrat k malosti, uzavřenosti a strachu z jinakosti.
A ani ti, kteří již léta straší Evropou a Západem, poprvé okusili, že ne každý chce žít v jejich světě křiku a zrcadel.
Exaktněji napsáno. České volby dopadly skvěle: do sněmovny se nedostala protizápadní „Vidlácká“ aliance Stačilo! a podobně orientovaná SPD zaznamenala nejhorší výsledek za dobu své existence. Strany dosavadní koalice volilo zhruba stejně lidí jako před čtyřmi lety. Zvítězil prozápadní liberální demokrat s lidskou tváří Andrej Babiš a jeho hnutí ANO.
Není to triumf, ale tichá úleva.
Na mapě Evropy se objevují země, kde se demokracie stává prázdným slovem, kamufláží pro osobní mocenské ambice. My jsme se tentokrát rozhodli jinak – možná ne z nadšení, ale ze zkušenosti. Z pocitu, že zlo přichází tiše, když se přestaneme zajímat.
Že se do Sněmovny znovu dostaly strany, které se sice přou, ale stále hovoří jazykem svobody a odpovědnosti, je známkou, že v české společnosti zůstalo cosi z oné „mravní většiny“, o níž jsme kdysi snili.
Nejde o to, kdo s kým složí vládu. Jde o to, že jsme tentokrát zůstali na straně světla – byť jen o vlásek. A možná právě v tom spočívá krása demokracie: že nám dává šanci být lepšími, i když už dávno nejsme mladí a plní ideálů.
Snad si to alespoň na chvíli uvědomíme. než zase začneme hledat viníky, místo abychom hledali řešení.
Zejména vítězného pana Babiše čeká velký kus práce, ale on to jistě zvládne, jak to zvládal v minulosti. Snad mu ostatní strany a hnutí nebudou házet klacky pod nohy a budou mu pomáhat, aby se zde všem lidem zase dobře žilo.
