Článek
Kdo se směje naposledy…
Prosinec 2024, kavárna, stůl u okna. Mladík, sebevědomý, rychlý, poučený z videí na YouTube a grafů, které jdou zásadně nahoru. Naproti němu rozvážný moudrý senior. Klidný, pomalý, s penězi na spořicím účtu. A s úsměvem, který tehdy vypadal trochu staromódně.
„Spořicí účet?“ smál se mladík. „To je pro lidi, co nerozumí penězům. Inflace vám to sežere. Já jsem dal milion do bitcoinu. To je budoucnost.“
Senior pokrčil rameny. Čtyři procenta ročně, žádné nervy, žádné aplikace s červenými grafy. A hlavně – pojištění vkladů státem. Prý se chce hlavně v klidu vyspat.
Rok utekl rychleji než bitcoinové sliby
Dnes je prosinec 2025. Mladík se už nesměje. Z milionu korun v bitcoinech je přibližně 720 000 Kč. Trh byl volatilní, kurz kolísal, dolar oslabil, nervy pracují. Papírově ztráta. Reálně pocit, že „to přece jednou vyjde“, jen se zatím neví kdy.
Senior mezitím otevřel výpis ze spořicího účtu. Čtyři procenta ročně. Bez adrenalinu, bez grafů, bez influencerů. Na účtu má 1 040 000 Kč. Peníze pojištěné od státu. Výnos jistý, srozumitelný, nudný – a funkční.
A teď přichází ta nepříjemná otázka, která se v investičních diskusích moc nenosí:
Kdo je tu vlastně hlupák?
Ten, kdo se honil za „vzdušnými zámky“ a skončil s mínus 280 tisíci?
Nebo ten, kdo zvolil konzervativní cestu, byl terčem posměchu – a dnes je o 320 tisíc v plusu proti progresivnímu mladíčkovi?
Tenhle příběh není o tom, že bitcoin je špatný a spořicí účet dobrý.
Je o pokoře. O tom, že riziko není sprosté slovo, ale mělo by odpovídat věku, zkušenostem a nervové soustavě. A že jistota má někdy větší cenu než sen o rychlém zbohatnutí.
Možná se bitcoin zase zvedne. Možná jednou mladík seniorovi znovu vysvětlí, že „to tehdy byla jen korekce“. Ale jedno už mu nikdo nevezme:
zatímco senior celý rok klidně spal, mladík každý den kontroloval kurz.
A někdy je právě tohle ta nejvyšší návratnost investice.
