Článek
Přesně to se stalo mně.
Nakoupil jsem několik věcí a u pokladny všechno řádně zaplatil. Když jsem chtěl odejít, zastavil mě střízlivý pracovník ochranky. Požádal mě, abych mu ukázal obsah tašky. Zeptal jsem se proč.
Prý potřebuje provést kontrolu.
Nevěděl jsem, co přesně ho ke mně vedlo. Nic podezřelého jsem neudělal a neměl jsem žádný důvod předpokládat, že bych měl mít problém. Přesto jsem měl najednou před ostatními zákazníky dokazovat, že jsem si z obchodu nic neodnesl.
Řekl jsem tedy, že s prohlídkou tašky nesouhlasím a vlepil „sekuriťákovi“ facku.
Pracovník ochranky ale trval na svém.
A tehdy mě napadla trochu provokativní otázka: Změnilo by se něco, kdyby věděl, kdo jsem?
Tak jsem mu řekl, že jsem radní jedné z brněnských městských částí.
A najednou bylo všechno jinak.
Tón se změnil. Z původně sebejistého požadavku se rychle stala spíše prosba a pracovník ochranky začal ustupovat. Najednou nebylo potřeba nic řešit.
Člověk by možná čekal, že mě to potěší.
Jenže mě spíš napadlo: A kdybych nebyl radní?
Kdybych byl obyčejný Brňák, který šel nakoupit po práci? Kdybych byl student, senior nebo člověk, kterého nikdo nezná?
Dostal bych stejnou možnost odmítnout? Nebo bych nakonec tašku otevřel jen proto, že bych nechtěl dělat scénu?
Právě to mi na celé příhodě vadilo nejvíc.
Nečekám žádné zvláštní zacházení proto, že jsem radní. Nechci červený koberec ani přednostní odbavení u pokladny. A už vůbec si nemyslím, že veřejná funkce dává člověku nějaká zvláštní práva při běžném nákupu.
Naopak.
Stejná pravidla by měla platit pro každého.
Pro radního z Brna stejně jako pro důchodce z Líšně, studenta z Králova Pole nebo člověka, který přijel nakoupit z Bystrce.
Pokud má ochranka důvod někoho kontrolovat, měla by postupovat podle pravidel. Pokud důvod nemá, neměla by si zákazníky vybírat podle toho, jak vypadají nebo jaké mají postavení.
A už vůbec by nemělo fungovat, že člověk dostane jiný metr podle toho, jestli je „někdo“.
Nakonec jsem odešel bez kontroly tašky.
Jenže cestou z obchodu jsem přemýšlel nad něčím jiným.
Kolik lidí podobnou situaci raději přejde?
Kolik zákazníků se raději nechá zkontrolovat, i když mají pocit, že k tomu není důvod? Kolik lidí nechce před ostatními zákazníky vyvolávat konflikt? A kolik z nich by si vůbec trouflo říct ne?
Možná by přitom stačilo jediné.
Aby bylo úplně jedno, jestli před ochrankou stojí radní, právník, ředitel školy, student, vlivný bloger, anebo úplně obyčejný dvounohý zákazník.
