Článek
Od pondělí do pátku
Od pondělí do pátku
chodí Pirát pozpátku,
jak by se bál ranního světla,
jak by se styděl za stopy v prachu dnů.
V chodbách sněmovny je šero,
lampy šeptají o mlčení,
a parlamentní posádka
se baví tím, co bolí jen málo.
Kroky jdou nazpět, slova vpřed,
a mezi tím visí úsměv Hřibův
tenký jak pavučina
nad lavicemi plnými spánku.
Exkomunistu ve flanelce
okázale miluje —
je v tom cosi z podzimního smíru,
z rukou, jež si pamatují jiné časy
a dnes se tváří, že zapomněly.
Pro dotace do Bruselu
ihned rychle spurtuje,
jak pták, jenž ztratil směr větru
a letí za leskem, ne za oblohou.
Venku prší na plakáty,
déšť stírá barvy i sliby,
město mlčí a ví své:
že pravda chodí pomalu,
nikdy pozpátku.
Richterová Olina
...utekla již do Berlina
a svět se točí dál!
Od pondělí do pátku
chodí Pirát pozpátku —
a v pátek večer, v tichu,
se možná na okamžik zastaví
a uslyší vlastní kroky.
