Pane , Vy jste vdova!

Stalo se prý kdysi v Ostravě, ale možná také někde úplně jinde, třeba za devatero (Kavčími) horami a devatero řekami.

A zapsalo se to do dějin policejní ruštiny pardon latiny.

Těžko říct, kdy se naposledy stal starý český film spolupachatelem služebního přešlapu. Ale stalo se. V Ostravě ale možná také někde úplně jinde, třeba za devatero (Kavčími) horami a devatero (Kafkovskými) řekami - ale to jsme již vlastně říkali.

Policista (kterého raději nejmenujeme) , člověk pečlivý, vychovaný a se smyslem pro pořádek, tam šel oznámit pozůstalé osobě smrt. Po dopravní nehodě se následky staly dlouhodobě neslučitelné se životem. Jedna z těch návštěv, které se neodkládají, ale taky se na ně člověk nikdy nepřipraví.

Měl to naučené. Ne z metodiky, ale z televize. Ze starých českých filmů, kde policista sundá čepici, trochu se ošije, podívá se do země a řekne větu, která se vznáší v prostoru jako těžký závěs: „Paní, vy jste vdova.“ V těch filmech se pak mlčí. Někdy prší. Vždycky je to jasné.

Jenže svět mezitím udělal pár kroků stranou. A policista, aniž by si to uvědomil, zůstal stát v černobílém záběru. Otevřel dveře.

Uvnitř stál muž. Registrovaný partner. Skutečný život, barevný, trochu neuspořádaný, bez scénáře. A věta přišla. Automaticky. Jak z archivu Barrandova: „Pane, vy jste vdova.“

V tu chvíli se zastavil čas. Ne proto, že by to bylo hluboké. Ale proto, že to bylo absurdní. Slovo vdova viselo ve vzduchu jako zapomenutý rekvizitní klobouk. Nikam nepatřilo, ale bylo tam.

Policista si ho zřejmě hned všiml. Možná se mu v hlavě promítlo sto filmů. Možná jen pochopil, že realita je o krok rychlejší než nostalgie.

Samozřejmě bleskurychle se omluvil za nepodařená slova.

Staré české filmy nás naučily spoustu věcí. Jak se pije rum. Jak se mlčí. Jak se oznamuje smrt. Nenaučily nás ale, že některé věty je lepší nechat v archivu. Ne proto, že by byly zlé. Ale proto, že dnes už nefungují.

A tak policista doplatil na svou lásku ke klasice.

Co si budeme povídat, byla z toho asi pěkná polízanice.

Na závěr zdvořile dodáváme - ještě, že režisér Vorlíček ten svůj film tehdy nepojmenoval - Pánové, snědli jsme ledvinky paní Kelettiové - jak se prvně uvažovalo, s tím by byly teprve lapálie.

Podklad:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pane,_vy_jste_vdova!

----------------

(autorský fejeton, příběh se nestal, ale státi se mohl)