Článek
Podle nedávného výzkumu, na který upozornil mj. Advokátní deník - ČAK, si většina Čechů přeje přísnější tresty pro pachatele trestných činů. Zároveň však panuje výrazná skepse, že by takové zpřísnění mělo reálný preventivní účinek.
Tento zdánlivý rozpor přitom není nelogický – spíše vypovídá o hlubší frustraci společnosti z fungování trestní spravedlnosti.
Volání po tvrdších trestech se v české společnosti objevuje pravidelně, zejména po medializovaných kauzách násilí, recidivy nebo selhání státních institucí. Přísnější trest zde často neznamená promyšlený nástroj trestní politiky, ale symbol. Symbol spravedlnosti, pořádku a pomsty za pocit, že stát neplní svou základní ochrannou funkci.
Současně ale lidé nevěří, že by samotná výše trestu pachatele skutečně odradila.
To odpovídá dlouhodobým poznatkům kriminologie: preventivní účinek trestu nezávisí primárně na jeho přísnosti, ale na jeho nevyhnutelnosti a rychlosti. Jinými slovy – pachatele odrazuje spíše jistota, že budou odhaleni a potrestáni než hrozba vysokého trestu, který v praxi padá zřídka.
Nedůvěra veřejnosti tak nesměřuje jen k pachatelům, ale především ke státu. K policii, která „nestíhá“, k soudům, které „rozhodují pomalu“, i k systému, který působí složitě, formálně a vzdáleně běžnému občanovi. Přísnější tresty se pak stávají náhražkou za chybějící pocit bezpečí.
Problémem české trestní politiky není nedostatek represivních nástrojů. Trestní zákoník už dnes umožňuje ukládat velmi přísné tresty. Slabinou je spíše vymahatelnost práva, práce s recidivou, nedostatečná resocializace a přetížený justiční aparát.
Zpřísňování trestů bez řešení těchto faktorů je politicky vděčné, ale prakticky málo účinné.
Výzkum tak nepřímo klade nepříjemnou otázku: chceme přísnější tresty proto, že věříme v jejich účinek, nebo proto, že nám chybí důvěra ve stát?
Pakliže platí to druhé, pak samotné zvyšování sazeb nic nevyřeší. Skutečnou reformou by bylo obnovit důvěru v to, že právo platí pro všechny, rozhoduje se spravedlivě a v rozumném čase.
Bez toho zůstane přání po přísnějších trestech jen hlasitým, ale prázdným voláním do tmy.
