Článek
Píšu stylem padni komu padni, i když se to třeba někomu nemusí líbit.
In media res: Mám za to, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský včerejší jednání s Donaldem Trumpem politicky a takticky nezvládl. Ano, čtete dobře, nezvládl.
Nesmíme zde primárně hodnotit herecký výkon, ale státnický projev a zejména jeho výsledek. Či spíše „nevýsledek“ (řečeno klausovským stylem).
Připomeňme a pozitivně oceňme, že Zelenský aktivně a systematicky usiloval o jednání s americkým prezidentem a avizoval konkrétní požadavky.
K jádru pudla – jak si povšimla i americká media, Zelenský zvolil de facto rétoriku a taktiku, která by možná zabrala na Kamalu Harrisovou či jiné americké liberály z Demokratické strany.
Avšak tyto postupy na Trumpa prostě neplatí a nikdy neplatily. A tak, bohužel, napáchaly ve finále více škody než užitku. Tedy nedbalostně, než úmyslně.
Emocionální přesvědčování možná platí na evropské lídry a lídryně (včetně našeho Petra Fialy), avšak na amerického republikánského prezidenta a viceprezidenta působily jako červený hadr na býka.
Jestli něco D. Trump nesnáší, tak je skutečnost, pokud mu někdo povýšeně dává „morální lekce“ a současně jej žádá o pomoc.
Konkrétněji vyjádřeno – pakliže by se ukrajinská hlava státu držela původního základního scénáře, tedy prodiskutování společného (americko-ukrajinského) projektu na těžbu nerostných surovin a o podmínkách příměří ve válce s Ruskem, pak by vše probíhalo jinak.
Namísto toho se Zelenský (navíc ještě asi s jet lagem) pokoušel emocionálně zagitovat protistranu, že Vladimir Putin je lump. A začínal, morálně poučoval, až mistrovat USA, kdyby ho americký viceprezident Vance nezastavil, tak je tam možná poučuje dodnes. Koneckonců, tak jak byl zvyklý na evropských summitech.
Navíc se vše odehrávalo před televizními kamerami. Jestliže by se snažil Zelenský mentorovat Trumpa a Vance někde v soukromí, tak by to pravděpodobně tolik negradovalo.
Nevhodný tón žádosti o pomoc
Jak trefně konstatoval i český komentátor Bohumil Pečínka - smyslem předmětného setkání mělo být něco jiného – například získání konkrétní podpory USA nebo podpis důležité obchodní smlouvy. Místo toho ukrajinský prezident Američanům uštědřoval morální lekce a navíc nevhodným tónem.
Jak jsme již naznačili výše, jestliže měl „Sluha národa“ skutečně potřebu takto vystupovat, proč tak neudělal až za zavřenými dveřmi?
Ergo kladívko, pakliže ukrajinský prezident cestoval do americké metropole, bylo třeba se na nelehkou komunikaci s těžkou politickou váhou, kterou D. Trump bezesporu je, lépe připravit. Proč nejen já máme vtíravý pocit, že Zelenskyj jednání ve „White House“ podcenil. Jeho příznivci ho jistě omluví obrovským tlakem pod kterým je již několik let a možná i jet legem po cestě letadlem, ale to dějiny nezajímá. V tom je lidská historie odpradávna docela krutá.
Jistě s Bidenem a Harrisovou si Zelenský v minulosti lépe „popovídal“, a udělal spoustu emotivních prohlášení a fotografií, avšak skutek utekl. Válka trvá tři roky a nikam pozitivně se to za Bidena a spol. prostě neposunulo. Paradoxně s Trumpem si možná Zelenský párkrát vlítne do vlasů, ale ve finále to snad povede k rychlejšímu ukončení války, než se zlatústými přátelsky vystupujícími demokraty Bidenem a Harrisovou.
Závěrem
Sečteno - místo pragmatického jednání Volodymyr Oleksandrovyč Zelenskyj zvolil emotivní přístup, který věci prozatím jen uškodil. Trumpova administrativa ani Donald sám nemá raison d etre jednat na základě pocitů, rozhodují se analyticky podle vlastních amerických zájmů. Amerika na prvním místě. Stejně jako pro Zelenského je logicky na prvním místě Ukrajina, ne USA nebo Česká či Slovenská republika. Na tom není nic špatného a nelogického, jen je zapotřebí se lépe připravit na příští jednání.
Konec konců V. Zelenský se před deseti lety prosadil v seriálu Sluha národa, podobně by měl postupovat v příští jednání s Donaldem Trumpem. Upozadit svoje ego a zásluhy, a více myslet na to, že je „sluha národa“ v tom nejlepším slova smyslu.
(psáno pro LN)
