Článek
Navzdory všem spekulacím, novinovým titulkům a znepokojeným hlasům z opozice je věc vlastně jasná: hnutí STAN z vlády neodejde. A nejen že neodejde, ono ani nechce odejít.
A popravdě, nikdo z koalice to po něm ani vážně nechce.
Vít Rakušan, poměrně samolibý předseda STANu a zároveň neúspěšný ministr vnitra, i přes nepřehlédnutelnou kauzu s kyberútokem a slabou reakci svého resortu, zůstává pevně na své židli.
Ergo kladívko, není důvod domnívat se, že by jeho pozice byla reálně ohrožená.
Ani zevnitř hnutí, ani z vnějšku. Proč? Protože v české politice už dávno neplatí, že by skandály měly politické následky. Kdo si pamatuje ještě éru „politické kultury“ a slov o odpovědnosti, musí se dnes hořce pousmát.
STAN je v tuto chvíli pro ODS spolehlivý partner. A loajalita, kterou Rakušan a spol. prokazují premiérovi Fialovi, se cení víc než jakékoli výhrady veřejnosti nebo vnitrostranických rebelů. Jde o vládu, ne o důvěru lidí. Koalice drží, protože držet musí – a protože v dané konstelaci není alternativy, která by současné vládní strany neohrozila ještě víc.
Tvrzení, že STAN „zvažuje“ odchod, byla spíš mediální bublina. Tichá strategie přežití je přece jen silnější než výkřiky o zodpovědnosti a důvěře. Navíc – ve stínu propadu Pirátů a neviditelnosti TOP 09 je STAN stále jedním z mála koaličních hráčů, kteří si aspoň udržují jakž takž volební preference. A i to je důvod, proč se status quo nezmění.
Jediný, kdo na tom všem tratí, je veřejnost. Lidé, kteří už dávno přestali věřit, že politika může být jiná. Každý podobný případ, kdy se „nic nestane“, přispívá k hlubší frustraci a cynismu.
Nedivme se, že neustále přibývá těch, kteří říkají: „Jsou tam všichni stejní,“ nebo „volit nemá cenu“. A právě v tom spočívá skutečný problém. Ne v tom, že Rakušan neodstoupil. Ale v tom, že už to nikoho ani nepřekvapuje.
Závěrem
Česká politika tak dál připomíná hru bez pravidel, kde hlavním cílem není důvěra, ale přežití do dalšího volebního období.
STAN zůstane. Vláda zůstane. A důvěra veřejnosti? Ta zůstane někde hluboko pod čarou ponoru.
To jsme chtěli?
--------------------
(autorský názorový text)
