Článek
Šarlatán: silný herec, ale jen poloviční film
Film Šarlatán režisérky Agnieszka Holland patřil po premiéře mezi nejdiskutovanější české snímky posledních let.
Příběh léčitele Jana Mikoláška, který údajně dokázal diagnostikovat nemoci pouhým pohledem na moč, je bezpochyby fascinující látka.
Pro vyšší informační komplexnost dodejme, že mezi jeho klientelu patřili například továrnická rodina Ringhofferů, Olga Scheinpflugová, Max Švabinský nebo prezident Antonín Zápotocký (Tonda Zápotonda).
Právě proto ale trochu zamrzí, že výsledný film působí méně silně, než by si takový životní osud zasloužil.
Film sice získal pět Českých lvů, nicméně při dnešní kvalitě české kinematografie, to není zas takový kumšt, co si budeme…
Největší devizou filmu je bezpochyby výkon Ivana Trojana. Jeho Mikolášek není sympatický hrdina, ale tvrdý, uzavřený a místy až bezcitný člověk. Trojan dokáže zahrát postavu tak, že divák chvíli obdivuje její schopnosti a vzápětí o ní pochybuje. Tento herecký výkon je přesně tím, co drží film pohromadě.
Jenže silný herec sám o sobě silný film nevytvoří.
Z dalších hereckých výkonů vyzdvihujeme ještě perfektního Miroslava Hanuse a nadprůměrného Jana Vlasáka. Ženské role nebyly špatné, ale žádná výjimečná „top class“.
Scénář Marek Epstein totiž místy působí spíš jako sled epizod než jako promyšlené drama. Film přeskakuje mezi různými časovými obdobími Mikoláškova života – od první republiky přes okupaci až po komunistické procesy. Historické kulisy jsou zajímavé, ale děj kvůli tomu často ztrácí rytmus.
Divák tak sleduje jednotlivé momenty života slavného léčitele, aniž by měl pocit skutečného dramatického oblouku. První polovina filmu buduje slibné napětí: byl Mikolášek geniální diagnostik, nebo jen šikovný manipulátor? Druhá část ale místo gradace spíše zpomalí a závěr přijde až překvapivě rychle.
Po vizuální stránce je film velmi solidní. Kamera Martin Štrba vytváří temnou a ponurou atmosféru, která dobře odpovídá charakteru hlavní postavy. Jenže právě tato stylová chladnost způsobuje, že divák zůstává od příběhu trochu odstřižený. Místo silného dramatu sleduje spíše pečlivě natočenou biografii.
Závěrem
Film Šarlatán tak nakonec působí trochu paradoxně. Má výborné herecké výkony, zajímavé historické pozadí i řemeslně kvalitní zpracování. Přesto mu chybí něco, co by z dobrého filmu udělalo opravdu velký.
Život Jana Mikoláška byl plný dramat, kontroverzí i morálních dilemat. Film o něm je ale nakonec spíše chladný portrét než strhující příběh.
A to je na tak silnou látku vlastně trochu málo.
